Oľga Kozičová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oľga Kozičová
Kozičová v roce 1968
Kozičová v roce 1968
Osobní údaje
Datum narození25. června 1951
Místo narozeníBratislava ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí26. ledna 2016 (ve věku 64 let)
Místo úmrtíVídeňské Nové Město RakouskoRakousko Rakousko
StátČeskoslovensko
Výška171 cm
PřezdívkaKečke[1][2]
Sportovní údaje
KlubTJ Slávia UK Bratislava (1955-1974)
Trenéřip. Kozič (zač.)
Vlasta Wawrová (Slávia, osob.)
Disciplínaplavání
Pref. plavecký stylkraul
Účast na LOH1968
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oľga Kozičová (provd. Beňová, Gubzová, Richterová) (* 25. června 1951 Bratislava26. ledna 2016 Vídeňské Nové Město) je bývalá československa sportovní plavkyně, účastnice olympijských her v roce 1968.

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jako rodačka z Bratislavy přišla již v útlém věku o matku a vyrůstala s otcem a dvěma bratry. Plavat se naučila ve 4 letech pod vedením svého otce a od 6 let se začala připravovat na závodní dráhu pod vedením Vlasty Wawrové v plaveckém oddíle Slávia UK. Systematickou přípravou od mladého věku získala mimořádný cit pro vodu. Její otec byl velkým sportovním fanouškem a viděl ve své dceři druhou Yvonu Tobišovou, která na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století začala plnit titulky slovenských novin jako zázračné dítě. Byl to pro něho jediný způsob jak relativně rychle dostat dceru ze složité sociální a ekonomické situace, ve které se nacházel.[3]

Mnoho času mimo bazén trávila se svojí trenérkou Wawrovou, ve které nalezla druhou matku – pikantností jejich vztahu bylo, že se obě narodily ve stejný den.[4] Od svých 11 let trénovala vrcholově (dvoufázově), denně naplavala 4 km a například ve svých 14 letech vzpírala dvacetikilové činky.[5] Specializovala se na plavecký styl kraul.

Rivalky a mistrovství Evropy 1966[editovat | editovat zdroj]

Poprvé na sebe upozornila v plavecké lize žen v roce 1963 a v olympijském roce 1964 se začala přibližovat k časům československé plavecké špičky. Po emigraci Yvony Tobišové v roce 1965 se její největší soupeřkou stala gottwaldovská Marie Kočendová. Jejich vzájemné souboje patřily k ozdobám plaveckých závodů. V roce 1966 obě závodnice startovaly na mistrovství Evropy v nizozemském Utrechtu. Na 100 m volný způsob skončila za Kočendovou a nepostoupila z rozplaveb. Na 400 m volný způsob zaplavala lépe než Kočendová, ale na postup mezi finálovou osmičku čas 5:01,8 nestačil.

Zlomový rok 1967[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1967 vykročila razantně vpřed k evropské plavecké špičce – v 50 metrovém bazénu vylepšila československé rekordy na 100, 200 a 400 m volným způsobem. Na 100 m se jako první žena z Československa dostala pod 63 s (1:02,5)[6]. Na 400 m volný způsob se jako první žena z Československa dostala pod 5 minut – v letní sezóně stáhla svůj vlastní československý rekord z 5:00,2 (1966) až na 4:51,1 (1967).[7] Nejlépe se však jevila na trati 200 m volný způsob, která byla nově zařazena do programu olympijských her. Na ní se s trenérkou Vlasta Wawrovou soustředili primárně v přípravě na olympijské hry v Mexiku v roce 1968.

Evropský rekord a závody v USA 1968[editovat | editovat zdroj]

6. dubna 1968 překonala na plaveckých závodech v 50 metrovém krytém bazénu v Žilině o 3 desetiny vteřiny evropský rekord Francouzky Danièle Dorléansové. Nový evropský rekord měl hodnotu 2:14,7 s. Po závodě řekla: "Ani ve snu jsem nepočítala, že bych mohla plavat takový čas. Měla jsem potíže s ramenem, které stále bolí. Absolvovala jsem jen pět tréninků. A ono to vyšlo". Trenérka Wawrová s ní totiž původně rozplánovala čas na 2:17,0.[8]

V červenci 1968 odjela na další fázi olympijské přípravy do Spojených států[9], kde na místních závodech v Santa Claře vylepšila 6. července vlastní evropský rekord na 2:14,4 s. Později ve finále doplavala v čase 2:14,5 o desetinu horší na 6. místě v nejlepší světové ženské konkurenci. Pozitivní pro ní bylo, že z pěti Američanek, které jí předstihli mohli na olympijských hrách startovat tři nejlepší.[10] Z USA si přinesla poznatek: "Nevím jak plavu. Viděla jsem se v televizi, to je málo. Slíbili, že natočí film, abych mohla vidět svůj styl, ale zatím k tomu nedošlo. Měla bych dělat podobná tempa rukou a nohou jako Američanky, ale já přece neznám ani svůj styl..."[11]

Ztráta evropského rekordu[editovat | editovat zdroj]

Začátkem srpna 1968 její evropský rekord překonala výrazně časem 1:12,4 Francouzka Claude Mandonnaudová[12]. Reakcí na tento čas bylo zlepšení československého rekordu na 200 m volný způsob časem 1:13,9 na mistrovství republiky.[13] O dva týdny později však evropský rekord k hranici 130 sekund (2:10,2) posunula jugoslávská Chorvatka Mirjana Šegrtová. Místem, kde padl nový evropský rekord byla Bratislava – mezistátní souboj ČSSR vs. Jugoslávie. V závodě na 200 m volný způsob plavala s Šegrtovou i Kozičová. Její výsledný čas 2:16,7 byl sice stále výborný, ale dvě sekundy za jejím osobním rekordem a vzbudil pochopitelné rozpaky mezi sportovní veřejnosti.[14] Trenérka Wawrová její slabší výsledek omluvila jako vyvrcholení deprese, která přišla v pravý moment.[15]

Olympijské hry 1968[editovat | editovat zdroj]

V den kdy Wawrové komentář vyšel v novinách, bylo Československo obsazeno vojsky Varšavské smlouvy. V době vpádu byla již s trenérkou Wawrovou na další přípravné fázi v Bulharsku v horském tréninkovém středisku v Kostenci.[16] Po návratu v polovině září si přípravu pochvalovala.[17] Na olympijské hry do Mexika odletěla kvůli aklimatizaci již 16. září, měsíc před svým startem v olympijské soutěži.[18] Stanovila si skromný cíl dostat se alespoň do finále na 200 m volný způsob.[19]

Do Mexika odletěla jako jediná zástupkyně závodního plavání, což bylo po psychické stránce náročné. Při tréninku jí alespoň dělal sparingpartnera moderní pětibojař Pavel Kupka. Skamarádila se s atletkou Jaroslavou Jehličkovou. Vysokohorské prostředí jí však ani po čtyřech týdnech aklimatizace nevonělo: "Když mi trenérka naložila víc práce ve vodě, musela druhý den ubrat. Jednou jsem běžela 100 m a měla jsem krk tak vysušený, že bych vypila cokoliv."[20] Jinak se cítila dobře. 18. října nastoupila ke své první disciplíně 100 m volný způsob a časem 1:03,3 postoupila z rozplaveb do semifinále. V semifinále zaplavala rychleji 1:02,6, ale na postup mezi finálovou osmičku potřebovala atakovat svůj osobní a československý rekord 1:01,7 ze srpnového mistrovství republiky.[21]

19. října měla startovat na 400 m volný způsob, ale po problémech s aklimatizací se s trenérkou rozhodla do závodu nenastoupit a soustředit se na svojí hlavní trať 200 m volný způsob – každopádně její osobní a československý rekord 4:47,1 ze srpnového mistrovství republiky by bohatě stačil na postup do finále.[22]

21. října nastoupila ke svému hlavnímu závodu na 200 m volný způsob. V první rozplavbě zaplavala slabší čas 2:16,1 a nervózně sledovala své soupeřky v dalších rozplavbách. Před závěrečnou šestou rozplavbou byla na sedmém postupovém místě do finále. V cíli šesté rozplavby jí překonala pouze Mirjana Šegrtová a osmým nejlepším časem z rozplaveb postoupila do finále. 22. října zaplavala ve finále závodu na 200 m volný způsob čas 2:16,0, který stačil pouze na poslední osmé místo.[23] V polovině závodu byla na šestém místě, ale uspěchala třetí obrátku – obracela se bez nádechu a poslední padesátku doslova lapala po dechu.[24]

Po návratu z olympijských her si hned domluvila individuální závod na 200 m volný způsob v bazénu Podolí s cílem překonat československý rekord. Snažila se využít olympijské přípravy a v domácích podmínkách docílit co nejlepšího času. V koutku duše doufala i v evropský rekord 2:10,2, ten však byl 25. října mimo její možnosti. Dosažený čas 2:13,0 s byl však novým československým rekordem.[25]

Problémy s imunitou[editovat | editovat zdroj]

V po olympijské sezóně 1969 maturovala a chystala se na přijímačky na fakultu FTVS Univerzity Komenského. V březnu se na soustředění ve Švýcarsku nastydla a celé jaro střídavě promarodila – lékaři jí diagnostikovali hongkongskou chřipku, která koncem šedesátých let dvacátého století řádila ve střední Evropě. I přes tyto komplikace dokázala v letní sezóně udržet pozici nejlepší československé plavkyně. Na podzim se jí však v přípravě na novou sezónu zdravotní problémy s imunitou neustále vracely, celý říjen strávila v nemocnici.[26]

Sezónu 1970 jí silně ovlivnily problémy s imunitou. Nekvalifikovala se na mistrovství Evropy v Barceloně. Startovala pouze na srpnové Univerziádě v italském Turíně, kde v rozplavbách na 100 a 400 m volný způsob zaostala hluboko za svými osobními rekordy a nepostoupila do finále. Před začátkem letní sezóny 1971 oznámila ukončení sportovní kariéry.[27]

Od roku 1972 začala opět aktivně plavat v lize za domovský oddíl Slávia UK jako vdaná paní pod jménem Oľga Běňová. V roce 1973 při rozhovoru vyjádřila přání věnovat se po skončení FTVS trenérské práci. Nemohla pochopit, jak můžou být její rekordy na 100 a 200 m z roku 1968 při tehdy moderních tréninkových metodách stále v platnosti. Vyjádřila pochybení o způsobu trénování v Československu: "Myslím, že u nás stále v trenérské práci hledáme něco, co už jiní dávno našli." dále dodala: "Našim plavcům chybí proti zahraničním sebedůvěra, dravost a odvaha".[28]

Po skončení vysoké školy se krátce věnovala trenérské práci. Později z Československa emigrovala. V rakouském Vídeňském Novém Městě pracovala jako instruktorka plavání. V Rakousku byla dlouho známá pod jménem svého druhého manžela jako Olga Gubza. Krátce před svou smrtí se potřetí vdala za kolegu trenéra Erwina Richtera. Zemřela v roce 2016 ve věku 64 let.[29][30]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Československý sport. 1965-3-31, s. 2. 
  2. z maďarského kecske, v překladu koza
  3. Stadion č. 27. 1967-7-6, s. 3. 
  4. Československý sport. 1967-6-27, s. 1. 
  5. Zápisník. 1968-8-11, s. 50. 
  6. Československý sport. 1967-7-13, s. 3. 
  7. Československý sport. 1967-8-3, s. 3. 
  8. Československý sport. 1968-4-8, s. 6. 
  9. Lidová demokracie. 1968-7-1, s. 6. 
  10. Československý sport. 1968-7-8, s. 1. 
  11. Lidová demokracie. 1968-10-28, s. 1. 
  12. Československý sport. 1968-8-12, s. 5. 
  13. Československý sport. 1968-8-5, s. 4. 
  14. Československý sport. 1968-8-19, s. 8. 
  15. Československý sport. 1968-8-21, s. 1. 
  16. Československý sport. 1968-9-4, s. 4. 
  17. Československý sport. 1968-9-12, s. 1. 
  18. Československý sport. 1968-9-16, s. 1. 
  19. Československý sport. 1968-9-17, s. 3. 
  20. Lidová demokracie. 1968-10-26, s. 11. 
  21. Československý sport. 1968-8-2, s. 8. 
  22. Československý sport. 1968-8-5, s. 4. 
  23. Československý sport. 1968-10-24, s. 7. 
  24. Lidová demokracie. 1968-10-26, s. 11. 
  25. Československý sport. 1968-10-26, s. 1. 
  26. Československý sport. 1969-11-14, s. 2. 
  27. Československý sport. 1969-6-29, s. 4. 
  28. Československý sport. 1969-6-29, s. 4. 
  29. https://www.olympic.sk/clanok/vo-veku-64-rokov-zomrela-plavecka-olympionicka-byvala-europska-rekorderka-olga-richter
  30. https://aspetos.com/at/parten/niederoesterreich/wiener-neustadt-stadt/olga-richter

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]