Nobuko Cučiura
| Nobuko Cučiura | |
|---|---|
| Narození | 22. září 1900 Tokio  Japonské císařství |
| Úmrtí | 11. prosince 1998 (ve věku 98 let) Tokio  Japonsko |
| Povolání | architektka a fotografka |
| Rodiče | Sakuzō Yoshino |
| Manžel(ka) | Kameki Cučiura |
| Příbuzní | Akiko Akamatsu (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Nobuko Cučiura (japonsky: 土浦 信子 Cučiura Nobuko, rozená Jošino; 22. září 1900 Tokio – 11. prosince 1998 Tokio) byla japonská architektka. Byla spoluarchitektkou Franka Lloyda Wrighta, průkopnice moderní architektury ve své rodné zemi. Narodila se v Hongo v Tokiu. [1]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Její otec Sakuzó Jošino byl významný politolog, díky němuž se seznámila s architektem Kamekim Cučiurou a provdala se za něj.
Nobuko Cučiura začala pracovat se svým manželem jako učednice architekta Franka Lloyda Wrighta při stavbě hotelu Imperial v Japonsku v roce 1921.[2] Poté odjela do Wisconsinu ve Spojených státech s touhou stát se architektkou, protože v té době byla v Japonsku tato profese pro ženy nepřístupná.[3][4]
Nobuko a její manžel se tři roky vzdělávali v ateliéru Franka Lloyda Wrighta. Tam se podílela na vývoji perspektiv a měla na starosti Wrightovu uměleckou sbírku, a proto se jí mezi jejími nejbližšími přezdívalo Big Little Knob (Velký malý knoflík). Podílela se také na stavbě několika rezidencí v Kalifornii, pro které bylo charakteristické použití škvárových nebo „textilních bloků”, jako například Millard House, který později ovlivnil její vlastní návrhy.[5]
Po dlouhém turné po Spojených státech se oba vrátili do Tokia.[6]
V roce 1933 se manželé stali první dvojicí japonských architektů a otevřeli si vlastní kancelář. Navrhovali především obytnou architekturu. Účastnili se také různých soutěží a experimentovali s nábytkem.
Do poloviny poloviny roku 1930 dokončili více než dvacet soukromých projektů domů, včetně svých vlastních (Gotanda, 1931 a Meguro, 1935). V tomto období spolupracovali s československým architektem Bedřichem Feuersteinem. Své představy o moderní architektuře spojili ve dvou soutěžích: kulturní centrum Saito Kaikan (Sendai, 1929) a budova Čikatecu (Tokio, 1929). Nobuko pro něj vytvořila vše od generálního plánu až po návrh oken, a přestože nebyl nikdy postaven, získal cenu 200 jenů.[7]
V jehí nejvýznamnějším díle – domě Cučiura v Meguru – se v kompozici bílých objemů, hlubokých okapů a velkých oken projevil vliv Wrighta a mezinárodního moderního stylu. Dvojitá výška centrálního vnitřního prostoru domu odkazovala na mistrovské zvládnutí vzájemně propojených prostorů.[8]
Navzdory těmto vlivům se studio Cučiura postupně přizpůsobovalo svému kontextu. Za tímto účelem nahradili textilní blokovou konstrukci systémem suché výstavby (sádrokarton v dřevěném rámu) a experimentovali také s různými izolačními materiály. Usilovali o standardizaci materiálů a zlepšení efektivity budov s ohledem na klima a místní hospodářský rozvoj své země.
Dalšími jejími projekty byly: Janai nebo Tanii House (1930, v překladu: Dům v údolí), Owaki House, (1930, v překladu: Dlouhý dům), Ginza Tokuda Building (1933, Tokio; zbořeno), Noomija (Tokio, 1936–1960, zbořeno), Hotel Gora, (Hakone, 1938; zbořeno) Ginza Šinepatosu, (Tokio, 1952, zbořeno) a Asahi House (1929), přičemž poslední z nich navrhla architektka sama.[9]
Nobuko se zajímala o způsob, jakým uživatelé obývají své budovy, a proto se věnovala především interiérovému designu. Snažila se reagovat na rigidní a tradiční životní prostředí žen v domácnosti, které měly na starosti domácí práce. Vysvětlila, že díky zavedení určitých vylepšení, jako jsou instalace, zásobování vodou a vytápění, bylo možné žít bez zaměstnance, který by se staral o domácnost. Jeho vize byla v té době pro širokou veřejnost novátorským přístupem. Díky tomu se stala propagátorkou nového způsobu života a byla citována v mnoha publikacích.
V roce 1937 Nobuko opustila architekturu jako svou hlavní činnost a založila Ladies’ Photo Club (Dámský fotoklub), aby se mohla věnovat fotografii a abstraktnímu umění. Podle tehdejší ideologie se zdálo, že fotografie je pro ženu vhodnější než stavba. Prostřednictvím klubu publikovala fotografie pořízené během svého pobytu v Číně, kde působila během druhé světové války (1940–1943).
Po této pauze její ateliér obnovil profesionální praxi a v roce 1953 přijal první absolventku architektury: Nobuko Ogawu.
Zemřela 22. prosince 1990.
Odkaz[editovat | editovat zdroj]
Přestože velká část odkazu Nobuko Cučiury zanikla a většina jejích děl byla zapsána pod jménem jejího manžela, její žákyně Nobuko Ogawa vydala v roce 2001 knihu Big Little Nob. Student of Frank Lloyd Wright Woman Architect Nobuko Tsuchiura (Big Little Nob. Žákyně Franka Lloyda Wrighta architektka Nobuko Cučiura), v níž vyzdvihuje její práci a spolupráci při zavádění moderní architektury v její zemi.[10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nobuko Tsuchiura na španělské Wikipedii.
- ↑ OGAWA, Nobuko; 小川信子. Biggu, ritoru, Nobu : Raito no deshi, josei kenchikuka Tsuchiura Nobuko. Tōkyō: Domesu Shuppan 214 s. Dostupné online. ISBN 978-4-8107-0541-6, ISBN 4-8107-0541-2. OCLC 50640188
- ↑ L’influence majeure de Frank Lloyd Wright sur l’architecture japonaise. Houzz [online]. [cit. 2022-03-30]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Wright in Japan. wrightinjapan.org [online]. [cit. 2022-03-30]. Dostupné online.
- ↑ GLANCEY, Jonathan. Frank Lloyd Wright in 5 buildings. CNN [online]. [cit. 2022-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ New Acquisitions: Women Architects in Japan. IAWA NEWSLETTER [online]. International Archive of Women in Architecture, 2002 [cit. 2022-03-30]. Dostupné online.
- ↑ KRUGER, Nicolai. A Modern Marriage: Kameki and Nobuko Tsuchiura at Tatemono-en. artscape.jp [online]. [cit. 2022-03-30]. Dostupné online.
- ↑ CAPKOVA, Helena. Transnational correspondence ̶̶ Tsuchiura Kameki, Tsuchiura Nobuko and Bedřich Feuerstein. デザイン史学. 2010-01-01. Dostupné online [cit. 2022-03-30].
- ↑ Tsuchiura House. architectuul.com [online]. [cit. 2022-03-30]. Dostupné online.
- ↑ HIRASAWAFUTOSHI. 江戸東京たてもの園 - 憧れのモダン住宅展 - | Designcafe™｜空間デザイン 展示会ブース 店舗デザイン｜東京. designcafe.jp [online]. 2014-05-02 [cit. 2022-03-30]. Dostupné online. (japonsky)
- ↑ AUAD, Nahiara Jorge. NOBUKO TSUCHIURA 1900-1998 [online]. 2017-09-11 [cit. 2022-03-30]. Dostupné online. (španělsky)
