Hrobařík malý

Hrobařík malý
	Hrobařík malý
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Podkmen	šestinozí (Hexapoda);
Třída	hmyz (Insecta);
Podtřída	křídlatí (Pterygota);
Řád	brouci (Coleoptera);
Podřád	všežraví (Polyphaga);
Čeleď	hrobaříkovití (Siphidae);
Rod	hrobařík (Nicrophorus);
Binomické jméno
	Nicrophorus vespilloides; Herbst, 1784
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobařík malý (Nicrophorus vespilloides) je nevelký brouk z čeledi hrobaříkovitých popsaný v roce 1784 Johannem Friedrichem Wilhelmem Herbstem.^[1]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Nicrophorus altumi
Nicrophorus aurora
Nicrophorus borealis
Nicrophorus fractus
Nicrophorus hebes
Nicrophorus oregonensis
Nicrophorus pygmaeus
Nicrophorus subfasciatus
Nicrophorus subinterruptus
Nicrophorus sylvaticus

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pestrý a vzhledný brouk je dlouhý 12–22 mm, hlava a štít jsou černé, přední okraj štítu však není brvitý na rozdíl od hrobaříka obecného. Na černých zkrácených krovkách je zdobení v podobě dvou příčných oranžových (někdy též žlutočervených) klikatých pruhů. Nohy jsou tlusté, černé a způsobilé k hrabání. Krátká tykadla a tykadlové paličky jsou hlavním sídlem velmi jemného čichu a zásadně černé, čímž se liší od příbuzného hrobaříka obecného (Necrophorus vespillo), který má tykadlové paličky oranžovočervené. Hrobaříci již na velkou vzdálenost ucítí drobnou mršinu (myš, pták, aj.) a slétají se k ní ze širokého okolí. Je-li mršina na sypkém podkladě, dokáží ji úplně podhrabat, takže ve velmi krátké době zmizí pod povrchem.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Probíhá na jaře a v létě, oba partneři se potkávají na mršině. Orientace je čichová, podpořená feromony vylučovanými na mršině samcem. Po mnohonásobné kopulaci s různými partnery zůstává po boji na mršině jediný pár, který ji za několik hodin pohřbí do šikmé půdní krypty. Poté vesměs po páření zůstává u mršiny jen samička. Ostatní brouci mršinu opustí a odletí. Samička pak vyhrabe komůrky – krypty, do kterých naklade vajíčka. Vylíhlé larvy se stěhují k mršině, lákány čichově a zvukem stridulujících imag. Zprvu jsou krmeny samičkou, později žerou do koule upravenou mršinu samy. Samička setrvává s larvami, dokud nejsou samy schopné přijímat potravu (obvykle přibližně do 5 hodin). O nezávadnost zahrabané potravy se také starají draví roztoči z rodu Parasitus (Gamasus), které si na svém těle přenáší téměř každý brouk. Roztoči takto donesení na tělech brouků se dostávají i na zahrabanou mršinu a chrání ji před nežádoucím napadením jiným hmyzem.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Od dubna do září především na mršinách malých zvířat. Ke kladení vajíček dochází na jaře a v létě. Kuklí se v zemi v okolí krypty. Přezimují vylíhlí brouci (imaga).

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Převážně zahrady, parky, smíšené lesy. Dává však přednost otevřené krajině. Podobně jako ostatní druhy tohoto rodu má vysoce vyvinutou péči o potomstvo, na které se podílejí obě pohlaví.