Hrobařík malý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHrobařík malý
alternativní popis obrázku chybí
Hrobařík malý
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída hmyz (Insecta)
Podtřída křídlatí (Pterygota)
Řád brouci (Coleoptera)
Podřád všežraví (Polyphaga)
Čeleď hrobaříkovití (Siphidae)
Rod hrobařík (Nicrophorus)
Binomické jméno
Nicrophorus vespilloides
Herbst, 1784
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobařík malý (Nicrophorus vespilloides) je nevelký brouk z čeledi hrobaříkovitých popsaný v roce 1784 Johannem Friedrichem Wilhelmem Herbstem.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Nicrophorus altumi
  • Nicrophorus aurora
  • Nicrophorus borealis
  • Nicrophorus fractus
  • Nicrophorus hebes
  • Nicrophorus oregonensis
  • Nicrophorus pygmaeus
  • Nicrophorus subfasciatus
  • Nicrophorus subinterruptus
  • Nicrophorus sylvaticus

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pestrý a vzhledný brouk je dlouhý 12-22 mm, hlava a štít jsou černé, přední okraj štítu však není brvitý na rozdíl od hrobaříka obecného. Na černých zkrácených krovkách je zdobení v podobě dvou příčných oranžových (někdy též žlutočervených) klikatých pruhů. Nohy jsou tlusté, černé a způsobilé k hrabání. Krátká tykadla a tykadlové paličky jsou hlavním sídlem velmi jemného čichu a zásadně černé, čímž se liší od příbuzného hrobaříka obecného (Necrophorus vespillo), který má tykadlové paličky oranžovočervené. Hrobaříci již na velkou vzdálenost ucítí drobnou mršinu (myš, pták, aj.) a slétají se k ní ze širokého okolí. Je-li mršina na sypkém podkladě, dokáží ji úplně podhrabat, takže ve velmi krátké době zmizí pod povrchem.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Probíhá na jaře a v létě, oba partneři se potkávají na mršině. Orientace je čichová, podpořená feromony vylučovanými na mršině samcem. Po mnohonásobné kopulaci s různými partnery zůstává po boji na mršině jediný pár, který ji za několik hodin pohřbí do šikmé půdní krypty. Poté vesměs po páření zůstává u mršiny jen samička. Ostatní brouci mršinu opustí a odletí. Samička pak vyhrabe komůrky – krypty, do kterých naklade vajíčka. Vylíhlé larvy se stěhují k mršině, lákány čichově a zvukem stridulujících imag. Zprvu jsou krmeny samičkou, později žerou do koule upravenou mršinu samy. Samička setrvává s larvami dokud nejsou sama schopná přijímat potravu (obvykle přibližně do 5 hodin). O nezávadnost zahrabané potravy se také starají draví roztoči z rodu Parasitus (Gamasus), které si na svém těle přenáší téměř každý brouk. Roztoči takto donesení na tělech brouků se dostávají i na zahrabanou mršinu a chrání ji před nežádoucím napadením jiným hmyzem.

Hrobařík malý-obtěžkán roztoči (Nicrophorus vespilloides)
Hrobařík malý (Nicrophorus vespilloides)
Hrobařík malý-detail hlavy a štítu (Nicrophorus vespilloides)

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Od dubna do září především na mršinách malých zvířat. Ke kladení vajíček dochází na jaře a v létě. Kuklí se v zemi v okolí krypty. Přezimují vylíhlí brouci (imaga).

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Převážně zahrady, parky, smíšené lesy.Dává však přednost otevřené krajině. Podobně jako ostatní druhy tohoto rodu má vysoce vyvinutou péči o potomstvo, na které se podílejí obě pohlaví.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

palearktická oblast od Evropy přes Rusko až do Asie – Írán, Kazachstán, Kyrgyzstán až po Mongolsko

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Není zákonem chráněný.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]