Nenávistná láska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nenávistná láska
Základní informace
Žánr opera
Hudba Otmar Mácha
Libreto Jiří Bednář
Počet dějství 3
Originální jazyk čeština
Literární předloha Robinson Jeffers: Thurso's Landing
Datum vzniku 1999
Premiéra (výtažky) 16. března 2002, Karlovy Vary, Městské divadlo

Nenávistná láska je poslední dokončená opera českého skladatele Otmara Máchy. Libreto napsal Jiří Bednář na námět básně amerického básníka Robinsona Jefferse Turzovo kotviště a skladatel ji zkomponoval v roce 1999. Dosud nebyla v úplnosti provedena.

Libretista se látkou podle vlastních slov zabýval několik desetiletí a měla několik podob, nejprve rozhlasové hry, pak komorní divadelní hry, poté operního libreta. Již po vzniku opery pak Bednář látku upravil na televizní film Samota (Česká televize, 2001)[1] a později na divadelní hru Nenávistná láska, která měla premiéru 10. prosince 2005 v Horáckém divadle v Jihlavě.[2]

Se skladatelem Otmarem Máchou pracoval Bednář již v 70. letech 20. století na muzikálu Kolébka pro hříšné panny. Samotná opera Nenávistná láska byla napsána k soutěži o „Nová opera pro Prahu“, kterou vypsala Státní opera Praha na rok 2000. Máchova opera v ní získala čestné uznání (zvítězila opera Emila Viklického Faidra), uvedena však tehdy nebyla. Teprve v roce 2002 uvedla fragmenty z ní Státní opera v rámci projektu Daniela Dvořáka „Bušení do železné opony“ ve spolupráci s Mezinárodní pěveckou soutěží Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V poloinscenované formě a pouze s doprovodem klavíru tak role zpívali laureáti soutěže, a to na dvou představeních, 16. března 2002 v Městském divadle Karlovy Vary a o den později ve Státní opeře Praha. Při této neúplné premiéře zpívali v hudebním nastudování Josefa Chaloupky: (Helena) Žana Afanasjeva, (Roland) Václav Sibera, (Marek) Jan Ondráček, (Dany) Josef Moravec, (Matka) Sylva Čmugrová. Režii měla Regina Szymiková, výtvarnicí byla Barbora Malíšová.[3][4] Kritiky byly velmi pozitivní.[5]

Dějištěm opery je osamělý dům poblíž stavby silnice, na periferii nejmenované země. Děj se soustředí na vztah manželů Heleny a Rolanda; jejich láska se proměnila v nenávist a právě tím, že se milují, dokáží si nejúčinněji navzájem. Teprve na pomezí života a smrti, kdy je Roland zasažen doživotní katastrofou a nad všemi se vznáší přízrak sebevraždy, si manželé opět uvědomí vzájemnou lásku. Ač se nekoná klasický happy-end, zdá se další život alespoň možný.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Samota [online]. Praha: Česká televize, [cit. 2014-01-12]. Dostupné online.  
  2. Jiří Bednář [online]. Praha: Umělecká agentura Melodiaart, 2004, [cit. 2014-01-12]. Dostupné online.  
  3. a b JoMe. Otmar Mácha (1922): NENÁVISTNÁ LÁSKA [online]. Praha: Scena.cz – 1. kulturní portál (Hudební rozhledy), 2002-03-17, [cit. 2014-01-12]. Dostupné online.  
  4. PETRŽÍLKOVÁ, Eva. Zprávy radia Praha – Karlovy Vary chystají světovou premiéru opery Otmara Máchy [online]. Praha: Český rozhlas, 2002-03-14, [cit. 2014-01-12]. Dostupné online.  
  5. BEDNÁŘOVÁ, Jana. Otmar Mácha. Personální bibliografie [online]. 2013-11, [cit. 2014-01-12]. S. 11-12. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]