Nancy Storace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Portrét Selina Storace z roku 1788

Anna Selina Storace (Nancy) (27. říjen 1765 Londýn - 24. srpen 1817 Londýn) byla anglická operní zpěvačka. Je Mozartovou originální Zuzankou v opeře Figarova svatba.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Otec Stefano byl původem Ital a matka Elizabeth rozená Truslerová Angličanka. Měla staršího bratra ve své době velmi významného hudebního skladatele Stephana Storace se kterým měla velmi pozoruhodný vztah, i přesto že byl ženatý a měl syna trávil více času na návštěvách u Nancy než u své vlastní rodiny. Provdala se za zpěváka Johna Brahama a těsně před její smrtí v roce 1817 se pár rozešel.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1778 odcestovala se svými rodiči do Neapole. Starší bratr Stephen tam už studoval kompozici. Studovala v Benátkách u Antonia Sacchiniho. Návštěvu v Itálii si prodloužila poté co tam započala úspěšnou kariéru. Hudební skladatel Giuseppe Sarti napsal operu speciálně pro ni, která sklidila velký úspěch.

V Itálii potkala Irského zpěváka Michaela Kellyho, který se stal jejím dlouhodobým pracovním kolegou stejně jako přítelem. Kelly se o ní často zmiňoval ve svých memoárech.

Dovednosti a sebedůvěra mladé pěvkyně (V době kdy opustila Benátky jí bylo 18 let) jsou popsány v jedné historce Kellyho:

"Velmi se jako zpěvačka líbila. Poté odešla do Florencie, kde v divadle Pergola pracoval uznávaný sopranista Louigi Marchesi. Ve Florencii byl největší osobností a nepřitahoval jen Florencii ale celé Toskánsko. Storace měla zpívat vedlejší roli po jeho boku; ale při následujících okolnostech slavila své povýšení. Francesco Bianchi složil oslavnou píseň, ve které byl Louigi Marchesi ohromující. Poté, co dozpíval, všichni křičeli 'La Bomba di Marchesi!'. Storace zpívala píseň hned po něm a byla rozhodnuta do svého vystoupení přinést také "bombu". Přišla a uskutečnila to. Publikum oněmělo obdivem a úžasem, zato chudák Louigi Marchesi byl zděšen. Manažer Campigli proto Storace požádal, aby vystoupení přerušila, ale Storace to rezolutně odmítla a řekla, že má stejné právo ukázat svou "bombu" jako kdokoliv jiný. Louigiho manažerovi byl udělen úkol, aby se Storace zbavil a zaměstnal jinou dámu, která nebude tak ambiciózní a tak bomba jako Storace."

Vídeň[editovat | editovat zdroj]

V roce 1783 založil rakouský císař Josef II. novou operní společnost specializovanou na Italskou operu. V té době zpívala Storace v divadle San Samuele v Benátkách. Hrabě Giacomo Durazzo který byl zkušený někdejší divadelní dirigent a císařův ambasador zaměstnal Storace jako prima donnu nové společnosti. Ve stejnou dobu zaměstnal také vynikajícího pěvce Francesca Benucciho který také zpíval v divadle San Samuele a už několikrát se objevil po boku Storace. Oběma zpěvákům byly nabídnuty vysoké platy, přes 4000 florinů. S dalším náborem přibrali také Michaela Kellyho a libretistu Lorenza da Ponteho a vynikající soubor byl hotov.

Po dobu pobytu ve Vídni vystoupila zhruba ve 20 operách. Zpívala ve dvou světových premiérách. Zpívala také v oratoriích například Josepha Haydna. Později napsal kantátu "Pro hlas mé drahé Storace."

Na krátkou dobu onemocněla a poté, co se vrátila znovu na pódium, Mozart, Salieri a skladatel Cornetti složili oslavnou kantátu "Per la ricuperata di Ophelia" na její návrat, ačkoliv tato kantáta je nyní ztracená.

1. června 1785, Storace utrpěla katastrofální ztrátu svého hlasu při vystoupení v opeře svého bratra "Nešťastně provdaný pár." Kelly popsal celou událost ve svých memoárech:

"Nová opera složená Stephenem Storacem byla zahájena... Signora Storace a já jsme v této opeře měli dva hlavní výstupy. Uprostřed prvního aktu, Storace ztratila hlas a nemohla vydat hlásku v průběhu celého vystoupení; tohle samozřejmě diváci přijali sklesle stejně tak jako účinkující. Ztráta hlavní ženské zpěvačky, která byla skvělá a zaslouženě oblíbená, byla pro skladatele, jejího bratra, učiněná rána. Nikdy nezapomenu na její zoufalství a zklamání. Nebyla připravena na rozsah svého neštěstí, její hlas se uzdravil až po pěti měsících."

Ani po pěti měsících se ale její hlas zcela neuzdravil. Salieri i Mozart se snažili aby sopranistku mohli co nejdříve zaměstnat do svých oper. Mozart proto přepsal část Figarovy svatby na nižší notu aby Storace pomohl zvládnout celé vystoupení.

Vztah s Mozartem[editovat | editovat zdroj]

O Anně a Mozartovi se ví že si společně užívali velmi blízký a laskavý profesionální vztah. Někteří odborníci přes Mozarta se domnívají že Anna společně s Mozartem byli milenci, nicméně neexistuje žádný solidní důkaz, že mezi nimi takový vztah skutečně byl.

Mozartův historik Alfred Einstein napsal:

"Mezi Mozartem a ní muselo být hluboké porozumění. Byla krásná, atraktivní, umělkyně a zpěvačka které plat byl vysoko nad laťkou průměrného platu ostatních zpěvaček. Po jejím návratu do Londýna si s ní Mozart dopisoval. Co se s těmi dopisy stalo je záhadou. Anna si jich dozajista cenila ale těsně před svou smrtí je zničila jako nevhodné pro oči cizích lidí."

Také se věří že roli Zerliny v Donu Giovannim Mozart původně složil pro ni bohužel Anna však musela odcestovat zpět do Londýna před premiérou opery v Praze.

Mozart pro Annu na rozloučenou před jejím odjezdem do Londýna složil koncertní arii "Chio Mi scordi di te ?/Nezapomeneš na mě ?" Na noty arie napsal "Pro paní Storace a mě.". Nancy při této arii doprovázel na klavír. Einstein říká:

"Hlas a klavír společně rozmlouvali. Byli tak intimně propletení že člověk mohl pocítit tento záměr v každém taktu. Zároveň je ta arie tak rozsáhlá že to spíše působí jako koncert než arie. Máme dojem že Mozart chtěl zachovat její památku, ne brilantní sopranistky, ani její virtuozity ale plnou vřelosti a jemnosti; a to chtěl společně s ní zanechat v pianu upomínku na chuť a hloubku s jakou hrál a hloubku jeho citů pro ni. Pouze několik málo prací je kombinováno s takovými osobními záležitostmi stejně tak jako s takovou dokonalostí."

Anna zemřela v srpnu roku 1817 ale ne před spálením dopisů od svého přítele, a pravděpodobně milence Wolfganga Mozarta. Dopisy byly jak se sama vyjádřila "Pouze pro moje oči."

Londýn[editovat | editovat zdroj]

Vrátila se do Londýna kde pokračovala ve spolupráci se svým bratrem Stephenem. Okolo roku 1794 začala dlouhý vztah se zpěvákem Johnem Brahamem, přesto se ale nikdy nevzali. Jejich rozchod v roce 1815 byl bouřlivý a možná přispěl k náhlé smrti Storace následující rok, ať to bylo jakkoliv její syn William Spencer Harris Braham věřil že to bylo proto.

O jejím hlase se říkalo že byl drsný a že se stala tak uznávanou a oblíbenou především díky své osobnosti a talentu pro herectví.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Nancy Storace ve Wikimedia Commons