Mysón z Chén

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mysón z Chén
Narození 7. století př. n. l.?
místo nejisté
Úmrtí 6. století př. n. l.?
místo nejisté
Bydliště obec Chén či Chény
(starověké Řecko)
Znám jako jeden ze sedmi mudrců
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mysón z Chén (řecky Μύσων ὁ Χηνεύς, 7./6. století př. n. l.) byl starořecký myslitel, kterého delfská věštírna prohlásila za nejmoudřejšího z mužů. Bývá někdy řazen mezi tzv. sedm mudrců archaického Řecka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Zachovalo se jen velmi málo hodnověrných zpráv o jeho osobě. Údajně se narodil a žil v jinak neznámé malé obci, jež se nazývala Chén či Chény. Není jednoty v tom, kde se nalézala: podle jedněch někde na Oitě, což je horstvo na hranicích střední Helady a Thesálie, dle jiných v Lakónii.[1] Další starověcí autoři však tvrdili, že Mysón pocházel z Arkádie, popř. z obce Étis v Lakónii nebo na Krétě.[2] Patrně byl současníkem Solóna a Cheilóna, se kterými se setkal; z toho lze soudit, že žil na přelomu 7. a 6. století př. n. l.

Byl prý synem samovládce,[3] ale žil venkovským životem v malém a chudém městečku a živil se jako rolník prací svých rukou. „Zdatným byl pak proto, že se náležitě staral o svůj dům, správně pečoval o svou půdu, zařídil si rozumný sňatek, vybraně vychoval syna."[4] Dle starověkých zpráv ho v Chénu navštívili někteří mudrci (uváděni jsou Anacharsis, Solón, Cheilón) a zastihli jej při úpravách zemědělského nářadí, které v předstihu připravoval pro období polních prací.[5]

Dle jiné tradice Mysón nenáviděl lidi. „Viděli ho totiž v Lakedaimonu, jak se o samotě smál sám pro sebe. Když pak kdosi znenadání k němu přistoupil a otázal se ho, proč se směje, ač nikdo není přítomen, odpověděl, že právě proto."

Zemřel ve věku 97 let.[6]

Mudrc[editovat | editovat zdroj]

Mezi sedm mudrců ho zařadil Platón v dialogu Prótagoras.[7] Je pravděpodobné, že byl ovlivněn výrokem delfské věštírny, která prohlásila Mysóna za nejmoudřejšího z mužů.[8][9] Protože však byl jinak málo známý, pozdější autoři ho často ze seznamu sedmi mudrců vylučovali a nahrazovali jej nějakou známější osobností.[10]

Dochované výroky:

  • Lidé by měli být připraveni, aby mohli jednat, nikoli se připravovat až během konání, jak pravil Mysón, který to prý pronesl k mudrci Chilónovi, když si v zimě zhotovoval vidle na zrní.[11]
  • Nesmíme soudit činy podle slov, nýbrž slova podle činů.[12]

Diogenés Laertios zaznamenal delší verzi tohoto výroku:

  • Říkával, že se nemají posuzovat činy podle slov, nýbrž slova podle činů, neboť prý se neuskutečňují činy pro slova, nýbrž slova se tvoří pro činy.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 41 (ediční poznámka) a 73.
  2. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. [Poznámka č. 6 na str. 21–22.]
  3. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 73.
  4. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. [Fragmenty č. 84 a 85 na str. 281; citovaný text je z fragmentu č. 85.]
  5. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. [Fragmenty č. 82, 83 a 141 na str. 279–281 a 306.]
  6. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 74 (tam je i citovaný text).
  7. Platón. Prótagoras. Překlad František Novotný. 2., opr. vyd. Praha: Oikoymenh, 1992. 85 s. Oikúmené. ISBN 80-85241-16-1. S. 55.
  8. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 74.
  9. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 32.
  10. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 21.
  11. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5.[Fragment č. 141 na str. 306.]
  12. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5.[Fragment č. 142 na str. 309.]
  13. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 74.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0.
  • VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]