Cheilón ze Sparty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Cheilón ze Sparty
Chilon of Sparta00.jpg
Jiná jména Chilón z Lakedaimónu
Narození 6. století př. n. l.?
Sparta (starověké Řecko)
Úmrtí 6. století př. n. l.?
starověká Pisa v Řecku, asi 4 km od Olympie
Tituly a úřady

spartský předák, efor

Umělecká činnost
Znám jako jeden ze sedmi mudrců
Žánr filozofie, poezie

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cheilón nebo Chilón ze Sparty řecky Χείλων nebo Χίλων ο Λακεδαιμόνιος (6. století př. n. l.) byl spartský předák, efor a politický reformátor. Bývá zařazován mezi sedm mudrců.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl jedním z předáků starověké Sparty. Stal se eforem[1] a byl přijat do rady starších.[2] Jsou mu přičítány reformy (provedené patrně v letech 556/5 př. n. l.[3]), které vedly ke zdokonalení spartského politického zřízení; mimo jiné bylo posíleno postavení eforů[4] a omezena moc králů.[5] Došlo také ke změně spartské zahraniční politiky: Cheilón byl zřejmě jedním ze strůjců peloponéského spolku.[6]

Smrt ho zastihla v Pise (asi 4 km od Olympie). Byl již v pokročilém věku a zemřel z přemíry radosti, když objímal svého syna, který se právě stal olympijským vítězem v pěstním zápase.[7]

Výroky[editovat | editovat zdroj]

Údajně se zabýval i poezií a složil elegii v rozsahu asi 200 veršů[8] (nedochovala se). Ve starověku byl někdy zařazován mezi sedm mudrců, např. Platónem v dialogu Prótagoras.[9] Díogenés Laertios uvádí, že na Cheilónově soše byl nápis:

Tohoto Chilóna zrodila Sparta, oštěpy slavná,
který z mudrců sedmi prvním se v moudrosti stal.
[10]

S působením sedmi mudrců spojovali Řekové počátky své filozofie.[11] Cheilónovi je připisována řada stručných mravních naučení a životních rad, které byly často citovány.

Výběr Cheilónových výroků zmíněných Diogeném Laertiem:[12]

  • Ručení – mučení.
  • Na otázku, co je nesnadné, řekl, že uchovat tajemství, správně si rozdělit volný čas a umět snášet křivdu.
  • Dával též takovéto předpisy:
    • Všeho jen s měrou, vždyť všechno je krásné ve vhodný čas.
    • Ovládat jazyk, a to zvláště při hostině.
    • Nedovolit jazyku, aby předbíhal rozum.
    • Nepomlouvat bližního, nechceme-li uslyšet, co by nás mrzelo.
    • Nikomu nevyhrožovat, neboť to je zženštilé.
    • Silný nechť je laskavý, aby měli bližní před ním spíše úctu než strach.
    • Rychleji se ubírat k přátelům, jsou-li v neštěstí, než jsou-li ve štěstí.
    • Neposmívat se druhému v jeho neštěstí.
    • Uzavírat jen prostý sňatek.
    • Mít v úctě stáří.
    • Dávat na sebe pozor.
    • Raději si volit škodu než nečestný zisk, neboť škoda nás bude mrzet jen jednou, nečestný zisk však po celý život.
    • Učit se dobře spravovat svůj dům.
    • Krotit hněv.
    • Netoužit po nemožném.
    • Na cestě nepospíchat.
    • Poslouchat zákonů.
    • Být klidný.
    • Křivdí-li se ti, smiř se; jsi-li potupen, pomsti se![13]

Výrok „Poznej sebe sama" je přisuzován různým autorům. Podle Diogena Laertia ho první vyslovil Thalés a Cheilón ho převzal od věštkyně v Delfách.[14]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Výroky sedmi mudrců požívaly značné vážnosti a jejich obliba trvala až do konce starověku. Neplatilo to však vždy a všude. Jedna taverna (hospoda) z 2. poloviny n. l. v římském přístavu Ostii měla v nálevně namalovanou galerii sedmi mudrců. Nad každým vyobrazeným mudrcem byl obhrouble žertovný nápis v jadrné latině. U Cheilóna bylo napsáno: VISSIRE TACITE CHILON DOCVIT SVBDOLVS [„Tiše větry vypouštět učil lstivý Chilón."][15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 57.
  2. Na základě zprávy Alkidamasovy to uvádí Aristotelés v RétoriceAristotelés. Poetika; Rétorika; Politika. Bratislava: Tatran, 1980. 278 stran. S. 149.
  3. PEČÍRKA, Jan et al. Dějiny pravěku a starověku. 1. část. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 607 s. cnb002185778. S. 471 a 507.
  4. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 57.
  5. FREL, Jiří. Od tyranů k Sókratovi: malý český Plutarch. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1969. 208 s. cnb000135549. S. 30.
  6. GRANT, Michael. Klasické Řecko. Překlad Gerik Císař. 1. vyd. v českém jazyce. [Praha]: BB art, 1999. 376 s. ISBN 80-7257-079-X. S. 36.
  7. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 59.
  8. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 57.
  9. Platón. Prótagoras. Překlad František Novotný. 2., opr. vyd. Praha: Oikoymenh, 1992. 85 s. Oikúmené. ISBN 80-85241-16-1. S. 55.
  10. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 59.
  11. FREL, Jiří. Od tyranů k Sókratovi: malý český Plutarch. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1969. 208 s. cnb000135549. S. 25.
  12. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 46, 57–59.
  13. Tento výrok citujeme dle knihy → SVOBODA, Karel, ed. Zlomky předsokratovských myslitelů. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1944. 175 s. cnb000764151. S. 5.
  14. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 45.
  15. FREL, Jiří. Od tyranů k Sókratovi: malý český Plutarch. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1969. 208 s. cnb000135549. S. 38.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0.
  • OLIVA, Pavel. Sparta a její sociální problémy. [1. vyd.]. Praha: Academia, 1971. 339 s. cnb000434410.
  • VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]