Anacharsis ze Skythie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Anacharsis ze Skythie
Anacharsis – portrét z 18. století
Narození 7. století př. n. l.?
Skythie
Úmrtí 6. století př. n. l.?
Hylaia ve Skythii (zalesněná krajina u dolního toku Dněpru)
Příčina úmrtí zabit bratrem, skythským králem Sauliem
Povolání cestovatel, filosof, básník
Národnost otec byl Skyth, matka Řekyně
Témata filosofie
Rodiče otec Gnúros, jméno matky neznámé
Příbuzní skythský král Saulios (bratr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anacharsis ze Skythie (řecky ’Aναχαρσις, přelom 7./6. století př. n. l.) byl polomytický skythský filozof královského původu, který konal cesty po řeckých městech, aby nabyl vzdělání, poznal obyčeje jiných národů a těžil z nich pro povznesení své domoviny. Býval někdy přiřazován k sedmi mudrcům archaického Řecka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl bratrem skythského krále, ale jeho matka byla Řekyně, proto mluvil oběma jazyky.[1] Mnoho cestoval, podle Hérodota „zhlédl velký kus země a poznal mnohé moudré věci".[2] Na svých cestách se údajně setkal také s Mysónem. Asi v letech 592–589 př. n. l. přišel do Athén a stal se přítelem Solóna.[3] V Athénách si osvojil řeckou vzdělanost a byl zasvěcen i do eleusinských mystérií, což se cizincům stávalo zřídka a svědčí to o velké vážnosti, kterou u Řeků požíval.[4]

Po čase se navrátil do skythských krajů, kde chtěl propagovat řecký způsob života. V zalesněné krajině Hylaia (při dolním toku Dněpru) uspořádal slavnost na počest bohyně Kybelé. Kdosi ho při tom počínání spatřil a oznámil to skythskému králi Sauliovi. Ten se přišel podívat, a když spatřil, co jeho bratr Anacharsis koná, střelil po něm z luku a zabil ho.[5]

Mudrc[editovat | editovat zdroj]

Zařazení mezi sedm mudrců[editovat | editovat zdroj]

Složil báseň o 800 verších, týkající se zákonných ustanovení Skythů a Helénů, v níž doporučoval prostý život a probíral věci válečné[6] (nedochovala se). Záhy s ním byla spojována i pověst mudrce. Platón ho sice nezařadil do seznamu sedmi mudrců, který je obsažen v dialogu Prótagoras, ale označil ho za moudrého člověka v dialogu Ústava, kde ho uvedl vedle Thaléta z Milétu.[7] Později ho někteří autoři řadili přímo mezi sedm mudrců.[8]

Výroky[editovat | editovat zdroj]

Již za starověku kolovalo množství Anacharsiových průpovědí a vtipných výroků:

  • Réva přináší tři plody: prvním je rozkoš, druhým opilost a třetím ošklivost.[9]
  • Ovládej jazyk, břicho a pohlaví.[9]
  • Jaké lodi jsou nejbezpečnější? Ty, které jsou vytaženy na břeh.[9]
  • Co je u lidí dobré i špatné? Jazyk.[9]
  • Je lepší mít jednoho přítele, který stojí za mnoho, než mnoho přátel, kteří nestojí za nic.[9]
  • Tržiště nazýval místem určeným k tomu, aby se tam lidé navzájem klamali a obohacovali.[10]
  • Byv otázán, jakým způsobem by se stal člověk odpůrcem pití, odpověděl: „Měl-li by před očima odporné chování opilců."[10]
  • Divil se, že při řeckých soutěžích umělců posuzují jejich výkony lidé, kteří sami umělci nejsou."[10]
  • Říkal též, že se diví, že Heléni mají zákony proti zpupnému chování, uctívají však zápasníky za to, že se bijí navzájem.[10]
  • Když se dověděl, že tloušťka lodní stěny jsou čtyři prsty, pravil, že právě tolik jsou plující vzdáleni od smrti.[10]
  • „Jak to", říkal, „že ti, kteří zakazují lhát, v hostinci zjevně lžou?"[10]
  • Anacharsis se posmíval Solónově víře, že psanými slovy (tj. zákony) učiní přítrž nespravedlnosti a ziskuchtivosti občanů. Říkal, že zákony se ničím neliší od pavučin, neboť jako ony zadrží z těch, které polapí, jen lidi slabé a nepatrné, kdežto mocní a bohatí je roztrhnou.[11]
  • Řekl prý také, když se zúčastnil shromáždění lidu, že se diví, že u Řeků moudří sice řeční, ale nevědomci rozhodují.[11]
  • Je správné hrát si, abychom mohli jednat vážně.[12]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Lúkianos napsal dialog Anacharsis, v němž Solón poučuje Anacharsia o výchově athénské mládeže, zejména o gymnastice, a o jejím smyslu a účelu: vychovat z mládeže statečné a tělesně zdatné občany, kteří se v míru budou schopni starat o společné dobro obce a ve válce dokáží vlast ubránit.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 71.
  2. Hérodotos. Dějiny. Překlad Jaroslav Šonka. 3. vyd., v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2004. 548 s. ISBN 80-200-1192-7. S. 247.
  3. Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 71–73.
  4. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 2. díl. V Praze: J. Otto, 1889. 1141 s. cnb000277218. S. 231–232.
  5. Hérodotos. Dějiny. Překlad Jaroslav Šonka. 3. vyd., v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2004. 548 s. ISBN 80-200-1192-7. S. 247–247.
  6. Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 71.
  7. Platón. Ústava. Překlad František Novotný a Emanuel Peroutka. 2. vyd. Praha: OIKOYMENH, 1996. 359 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-28-3. S. 311.
  8. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 23–24, 28, 41–42, 281–282.
  9. a b c d e VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 323.
  10. a b c d e f Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 71–72.
  11. a b Plútarchos. Životopisy slavných Řeků a Římanů. 1. svazek. Překlad Antonín Hartmann. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1967. 834 s. cnb001657086. S. 134.
  12. Tento výrok uvádí Aristotelés ve spisu Etika Nikomachova. Citujeme dle → VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 307.
  13. Lúkianos. O bozích a lidech. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1981. 399 s. cnb000403259. [Dialog Anacharsis je otištěn na str. 246–269.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]