Mrchopěvci
| Mrchopěvci | |
|---|---|
| Autor | Jan Křesadlo |
| Obálku navrhl | Barbora Munzarová, Rudolf Plaček |
| Země |  Kanada |
| Jazyk | čeština |
| Žánr | román |
| Vydavatel | ’68 Publishers |
| Datum vydání | 1984 |
| Počet stran | 197 |
| ISBN | 0-88781-127-2 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Román Mrchopěvci je knižní debut českého spisovatele Jana Křesadla (vlastním jménem Václav Pinkava). Kniha vyšla v roce 1984 v Torontu a pak v roce 1990 v Praze. Do Křesadlových děl se často promítala jeho profese psychologa zaměřeného na sexuální deviace.[1]
Autor knihu psal v létě roku 1980 v psychiatrické klinice v Colchesteru, kniha však vyšla až v exilovém nakladatelství 68 Publishers. Jedná se o pozdní vstup do literatury, jelikož v době dokončení díla bylo autorovi přes padesát let.[2] Kniha Mrchopěvci získala literární Cenu Egona Hostovského.[3]
Obsah
[editovat | editovat zdroj]Román ukazuje prostředí lidí z okraje společnosti a reflektuje období komunismu 50. let. Je složený celkem z 20 kapitol (tzn. Hlava I. – Hlava XIX. a Intermezzo).
Hlavní postavou díla je Zderad s rodinou, který je společně s dalšími třemi muži zpěvákem pohřebního sboru. Tento sbor je nazván mrchopěním. Zderad je však opakovaně neznámým mužem napaden a vydírán Ódou na Stalina, kterou kdysi napsal v řečtině na gymnáziu, a nucen k homosexuální prostituci. Zderad později zjistí, kým neznámý muž je (dr. Skomelný), a nakonec jsou i s manželkou dohnáni k jeho vraždě.
Interpretace
[editovat | editovat zdroj]Román můžeme číst a interpretovat různě. Jedním z možných způsobů je doslovné čtení a to jako kriminálně-pornografický román. V časopisu Svědectví je označen jako hybridní dílko. Spojuje naturalismus, detektivní příběh, sociální román, okultismus, měkkou pornografii a nadromán. Jako autenticky působící označuje autorovo vložení řečtiny, latiny, francouzštiny a romštiny, dále pak autorovy znalosti muzikologie, psychopatologie a zoologie.[4] Knihu můžeme vnímat také jako alegorii. Jan Čulík píše, že Mrchopěvci působí jako politický protest, přesněji v kontextů jeho motivů (degenerace, znásilňování, prostituce) jako metafora stalinského režimu.[5] Podobně se vyjadřuje Petr Hanuška v časopisu Tvar. Joanna Czaplińska totalitu přirovnává ke Skomelnému a Zderada ke společnosti, která se vzdává myšlenek na vzpouru a nechává se zotročit – tím je tedy v díle tvořena alegorie stalinského období.[6]
Další možnost interpretace díla je použití termínu „groteskní alegorie“. V díle se objevuje mnoho podob groteskna. Příkladem je karikaturní vzhled postav nebo bizarní formy.[6]
Jan Schneider přirovnává Mrchopěvce ke Kunderově Žertu.[3] Joanna Czaplińská však nevnímá Mrchopěvce jako polemiku s Kunderovým dílem, ale spíše jako další variantu podobného příběhu.[6]
Román se vyznačuje promyšlenou prací s jazyky. Nápadný je ostrý protiklad mezi slavnou tradicí (klasické jazyky) a vysmívanou současností, přičemž se ale objevují také styčné bod, neboť posměšná óda na Stalina je napsána pomocí klasického metra a klasických jazyků. Romština, v románu nazývaná cikánština, má – u samotných Romů, ale také u hrdiny Zderada, který jazyk „podivuhodně“ zná – úlohu jazyka svobody a spontánnosti, ale současně se pojí se stigmatizací a odmítáním ze strany společnosti. Zvláštní postavení má němčina, která je jazykem spojeným se sexuální patologií a ironickou psychoanalytickou interpretací sexuality.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ LEHÁR, Jan; STICH, Alexandr; JANÁČKOVÁ, Jaroslava, aj. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: [s.n.], 2020.
- ↑ HANUŠKA, Petr. Mrchopěvci - prozaický debut Jana Křesadla. Poznámky k interpretaci románu. Tvar. Roč. IX., čís. 4, s. 1, 4-5.
- ↑ a b BURIAN, Václav; MACHALA, Lubomír. Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu : informatorium pro učitele, studenty i laiky. Olomouc: Hanácké noviny, 1991.
- ↑ ŘEZNÍČEK, Ivo. Jan Křesadlo: Mrchopěvci. Sixty-Eight Publishers, Toronto, 1984. Svědectví. Roč. XX, čís. 77, s. 182–183.
- ↑ ČULÍK, Jan. Knihy za ohradou. Praha: [s.n.], 1991. S. 122–123.
- ↑ a b c JOANNA, Czaplińská. Alegorie – groteska – postmoderna. Postmodernistický ráz Mrchopěvců Jana Křesadla. In: Postmodernismus v české a slovenské próze. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav bohemistiky a knihovnictví, 2003. ISBN 80-7248-205-X. S. 194.
- ↑ MAREŠ, Petr. Vícejazyčné texty Jana Křesadla. In: Česká literatura na konci tisíciletí. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2001. ISBN 80-85778-31-9. S. 716–717.