Mojmír Melan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Milost
Mojmír Melan
Sídelní kanovník litoměřické kapituly
od 30. srpna 1965
Kanovník Mojmír Melan 16. dubna 1974 při smutečním průvodu na pohřbu kardinála Štěpána Trochty v Litoměřicích
Kanovník Mojmír Melan 16. dubna 1974
při smutečním průvodu na pohřbu
kardinála Štěpána Trochty v Litoměřicích
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 26. června 1949 Litoměřice
Osobní údaje
Datum narození 22. května 1922
Místo narození Znojmo
Datum úmrtí 19. září 2000 (ve věku 78 let)
Místo úmrtí Stará Boleslav
Povolání římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mojmír Melan (22. května 1922 Znojmo19. září 2000 Stará Boleslav), byl český římskokatolický kněz, správce farnosti Děčín-Podmokly, sídelní kanovník katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích

Tichý mučedník totality[editovat | editovat zdroj]

Po svém vysvěcení 26. června 1949 v Litoměřicích, působil ve farnostech Kováň, Rumburk, Varnsdorf, Zákupy a excurrendo Velenice, Brenná. 30. srpna 1965 byl jmenován sídelním kanovníkem katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích. V souvislosti s tímto jmenováním byl na něho vyvíjen tlak, aby se stal spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Protože pozici kanovníka v katedrále považovaly komunistické orgány za významnou, předpokládalo se, že bude vůči režimu loajální a nebude těžké ho ke spolupráci získat. Podle údajů 5. oddělení II. odboru Státní bezpečnosti v Ústí nad Labem se ho však ke spolupráci získat nepodařilo. 20. ledna 1966 byl jeho případ ve smyslu spolupráce s StB ukončen. V Litoměřicích byl kancléřem konzistoře a vikářem. V roce 1967 se stal duchovním správcem v Děčíně-Podmoklech. Ze svědectví děčínských farníků vyplývá, že totalitní moc o něho neztratila zájem, zvláště poté, když na konci 70. let 20. století se u něho projevilo blíže nespecifikované onemocnění (zřejmě onkologické) vyžadující bolest tišící léky. Tehdy byl Státní bezpečností opět, avšak dlouhodobě, vydírán pod pohrůžkami státního odepření drahých zahraničních léků. Nejsou k dispozici dokumenty potvrzující, zdali tomuto tlaku podlehl. Jako kněz - důchodce odešel na faru do Bohušovic nad Ohří, kde bydlel (se starou hospodyní a značným počtem koček) od 1. srpna 1990 do 1. června 1993,[1] a potom na Kováň. Závěr svého života prožil v kruhu svých kněžských spolubratří v Kněžském domově sv. Václava ve Staré Boleslavi. Poslední rozloučení s ním se konalo v sobotu 23. září 2000 v poutním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, po mši svaté byly jeho tělesné pozůstatky uloženy do hrobu na místním hřbitově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HORNÍČEK, Jan. Kronika farnosti Terezín případně Bohušovice a dalších spravovaných z Bohušovic od konce padesátých let dvacátého století. Terezín: [s.n.], 2011. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]