Milostné historky
| Milostné historky | |
|---|---|
| Původní název | Les Choses qu'on dit, les choses qu'on fait |
| Země původu |  Francie |
| Jazyk | francouzština |
| Délka | 122 min |
| Žánry | filmové drama romantický film |
| Scénář | Emmanuel Mouret |
| Režie | Emmanuel Mouret |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Camélia Jordana Niels Schneider Vincent Macaigne Émilie Dequenneová Guillaume Gouix … více na Wikidatech |
| Produkce | Frédéric Niedermayer |
| Hudba | Fryderyk Chopin Claude Debussy Erik Satie Francis Poulenc |
| Kamera | Laurent Desmet |
| Kostýmy | Hélène Davoudian |
| Střih | Martial Salomon |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 16. září 2020 (Francie) |
| Produkční společnost | Moby Dick Films |
| Distribuce | Pyramide Distribution |
| Milostné historky na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Milostné historky (v originále Les Choses qu'on dit, les Choses qu'on fait) je francouzský hraný film z roku 2020, který režíroval Emmanuel Mouret podle vlastního scénáře. Snímek měl světovou premiéru na filmovém festivalu v Angoulême dne 29. srpna 2020.[1]
Děj[editovat | editovat zdroj]
Maxime jede na venkov navštívit svého bratrance Françoise. Ten však musel odjet a doma zůstala pouze jeho přítelkyně Daphné ve třetím měsíci těhotenství. Po čtyři dny se Maxime a Daphné poznávají tím, že si vyprávějí své nedávné milostné příběhy.
Obsazení[editovat | editovat zdroj]
| Camélia Jordana | Daphné |
| Niels Schneider | Maxime |
| Vincent Macaigne | François |
| Émilie Dequenneová | Louise |
| Jenna Thiam | Sandra |
| Guillaume Gouix | Gaspard |
| Julia Piaton | Victoire |
| Jean-Baptiste Anoumon | Stéphane |
| Louis-Do de Lencquesaing | režisér |
| Lise Lomi | Claire |
| Sarah Capony | Bianca |
| Fanny Gatibelza | Stéphanova žena |
| Milla Savarese | Léa |
| Catherine Lecoq | obchodník s vínem |
| Sacha Requiem | přítel Claire |
| Claude Pommereau | filozof |
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Cena Lumières: nejlepší film; nominace v kategoriích nejlepší režie (Emmanuel Mouret), nejlepší scénář (Emmanuel Mouret), nejlepší herec (Niels Schneider), nejlepší herečka (Camélia Jordana), nejlepší kamera (Laurent Desmet)
- César: nejlepší herečka ve vedlejší roli (Émilie Dequenne) nominace v kategoriích nejlepší film, nejlepší režie (Emmanuel Mouret), nejlepší herečka (Camélia Jordana), nejlepší herec (Niels Schneider), nejlepší herec ve vedlejší roli (Vincent Macaigne), nejslibnější herečka (Julia Piaton), nejlepší původní scénář (Emmanuel Mouret), nejlepší zvuk (Maxime Gavaudan, François Mereu a Jean-Paul Hurier), nejlepší kamera (Laurent Desmet), nejlepší střih (Martial Salomon), nejlepší kostýmy (Hélène Davoudian), nejlepší výprava (David Faivre)
- Cena Francouzského syndikátu filmových kritiků za nejlepší francouzský film
- Le Masque et la Plume: cena posluchačů za nejlepší francouzský film
- Magritte: nominace pro nejlepší herečku ve vedlejší roli (Emilie Dequenne)
Snímek držel s filmem Cyrano z Bergeracu (nominovaným na Césara v roce 1991) rekord v nejvyšším počtu nominací (13 kategorií). Porazil je film Ztracené iluze s 15 nominacemi Césara 2022.
Film byl nominován na pět hlavních Césarů (nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší herec, nejlepší herečka a nejlepší původní scénář), ale nevyhrál žádnou z nich.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Les Choses qu'on dit, les Choses qu'on fait na francouzské Wikipedii.
- ↑ Les Choses qu'on dit, les Choses qu'on fait (2020): Release Info [online]. IMDb [cit. 2023-02-12]. Dostupné online. (anglicky)