Millau
| Millau | |
|---|---|
 Celkový pohled na město, v pozadí silniční viadukt | |
 Znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 44°5′55″ s. š., 3°4′42″ v. d. |
| Nadmořská výška | 156–348 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Francie |
| Region | Okcitánie |
| Departement | Aveyron |
| Arrondissement | Millau |
| Kanton | Millau-1 Millau-2 |
  Millau | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 168,23 km² |
| Počet obyvatel | 22 044 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 131 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Emmanuelle Gazel |
| Oficiální web | www |
| contact | |
| PSČ | 12100 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Millau (výslovnost [mijó]; okcitánsky Milhau) je francouzské město v departementu Aveyron v regionu Okcitánie. Žije zde přibližně 22 tisíc[1] obyvatel. Je centrem stejnojmenného arrondissementu a kantonů Millau-1 a 2.
Město je známé tím, že se poblíž nachází stejnojmenný dálniční most přes údolí a řeku Tarn, tzv. viadukt Millau, spojující Paříž s jižní částí Francie (dálnice A75). Po jeho otevření v prosinci 2004 se snížilo značné dopravní zatížení města automobilovou dopravou. Most překlenuje údolí řeky Tarn na jihozápadním okraji města.[2]
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Území města leží v jižní části Francouzského středohoří na řece Tarn. Rozkládá se na ploše o rozloze 168,23 km², což z něj činí 25. největší metropolitní město ve Francii. Oblast okolo města se vyznačuje chovem hospodářských zvířat a udržováním přírodních luk, polí a dočasných pastvin. Krajinu charakterizuje množství soutěsek, roklin a průsmyků. Tyto převážně zemědělské venkovské oblasti jsou stejně jako zbytek této oblasti chráněny Regionálním přírodním parkem Grands Causses.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
V tzv. Peutingerově mapě, která vychází z kopie Agrippovy mapy ze 4. století n. l., znázorňující síť silnic Římské říše, je část dnešního Millau, zvaná La Graufesenque, zobrazena pod názvem Condatomagus. V římských dobách bylo toto sídlo centrem výroby vysoce kvalitní červenohnědě zbarvené keramiky, známé pod označením terra sigillata.
Během 9. století došlo k rozkvětu města. Stalo se sídlem viguerie, středověkého správního soudu, a centrem výroby rukavic z jehněčí kůže. Bylo také obklopeno hradbami. V 10. a 11. století vzniklo hrabství Millau, které následně přešlo k hrabatům z Provence, hrabatům z Barcelony a nakonec roku 1112 k otci budoucího aragonského krále Beranguerovi III. po jeho sňatku s dcerou vikomta z Millau. Roku 1187 mu aragonský král udělil pečeť a komunální svobody prostřednictvím konsulární listiny. Vznikl tak konzulát, který spravoval město, vybíral daně a vykonával spravedlnost. Roku 1271 přešlo Millau pod korunu francouzských králů.
Roku 1361, během stoleté války, se město dostalo pod anglickou nadvládu. Návrat míru v 15. století přinesl hospodářský rozkvět, roku 1476 připojil Ludvík XI. Millau ke koruně listinami. V té době bylo město součástí bývalé provincie Rouergue, kde místní obyvatelé hovořili rouergatským dialektem okcitánštiny.
Ve středověku město disponovalo jedním z hlavních mostů přes řeku Tarn. Most měl 17 oblouků, ale po zhroucení jednoho špatně udržovaného oblouku v 18. století byl zvětšiny zbořen, načež zůstal pouze jediný oblouk s mlýnem, který je nyní uměleckou galerií, jako svědectví této významné obchodní trasy ze severu na jih předrenesanční Francie.
19. století přineslo rozvoj rukavičkářského průmyslu. Významné městské úpravy byly provedeny během druhého císařství z podnětu bankéře Achilla Villy, starosty v letech 1855–1865. V první polovině 20. století se více než polovina obyvatel města živila kožedělným průmyslem. Hospodářská krize zasáhla Millau poměrně pozdě. Roku 1934 zkrachovala zdejší banka. Město pak ochromila šest měsíců trvající generální stávka v zimě 1934–1935 po snížení mezd dělníků o 25–30 %. Rukavičkářský průmysl toto období přečkal, než ale začal v 60. letech upadat.
V 70. letech bylo město známé v souvislosti s bojem o Larzac. Roku 1999 místní antiglobalizační aktivisté zničili staveniště restaurace McDonald's, čímž protestovali proti americké dani na dovoz sýra Roquefort, která byla odvetou za odmítnutí dovozu amerického masa ošetřeného hormony ze strany EU. Akce se také stala symbolem odporu proti rychlému občerstvení, amerikanizaci a šíření GMO. Restaurace McDonald's však byla i přes problémy dokončena a José Bové, jeden z vůdců akce, byl odsouzen k krátkému trestu odnětí svobody.
V roce 2004 došlo k otevření viaduktu Millau na dálnici A75, čímž došlo k odstranění dopravních zácp v centru města.
Vývoj počtu obyvatel
[editovat | editovat zdroj]
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Město je sídlem Hospodářské a průmyslové komory Jižního Aveyronu.
Millau je již více než století uznáváno jako „hlavní město kůže a rukavic“ a je proslulé svými koželužnami a rukavicemi z jehněčí kůže. Přestože průmyslová výroba téměř zanikla, několik dílen stále vyrábí rukavice pro významné francouzské módní a luxusní značky. V roce 2000 získalo Millau titul „Město a umělecká řemesla“.
Zemědělská produkce, včetně sýra Roquefort vyráběného z nepasterizovaného ovčího mléka, je zásadní pro hospodářskou činnost regionu. Od roku 1993 se od července do srpna koná v centru města série čtyř velkých nočních trhů pořádaných zemědělci-producenty. V listopadu se pak koná dvoudenní podzimní veletrh zemědělských produktů, organizovaný stejným sdružením farmářů.
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Bad Salzuflen, Německo (1975)
Bridlington, Velká Británie (1992)
Louga, Senegal (1962)
Mealhada, Portugalsko (2010)
Mostar, Bosna a Hercegovina (2006)
Sagunto, Španělsko (2006)
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Justin Benoît (1813–1893), psycholog, anatom
- Emma Calvé (1858–1942), sopranistka.
- José Bové (* 1953), farmář, politik
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Le Viaduc de Millau -
Torzo mostu z 11. století a mlýna na řece Tarn -
Věž středověkého hradu, později městská zvonice -
Galo-římský templ (fanum) v La Graufesenque -
Římská keramická mísa z Millau v muzeu Römerhalle v Bad Kreuznachu -
Tržnice v Millau
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Millau na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Populations de référence 2023. INSEE. 18. prosince 2025. Dostupné online.
- ↑ Millau [online]. mapy.cz [cit. 2023-04-01]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Millau na Wikimedia Commons - Oficiální stránky města
