Martin Vaculík (františkán)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Martin Vaculík (rozcestník).
Martin Vaculík OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození17. století
Datum úmrtí5. srpna 1742
Místo úmrtíUherské Hradiště
Povoláníhudebník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Vaculík, psaný též Waczulik († 5. srpna 1742) byl slovenský nebo moravský františkán působící v první polovině 18. století v uherské františkánské provincii Nejsvětějšího Salvátora. Podle některých zdrojů se narodil okolo roku 1680.[1] Jeho aktivity byly úzce spojeny s konventem františkánů v Uherském Hradišti, patřícího administrativně v letech 1605–1785 do zmíněné uherské provincie.[2] V roce 1727/1728 vyučoval Vaculík teologii na klášterních studiích právě v Uherském Hradišti. Zápisky z teologických přednášek lektora Vaculíka i dalších františkánských učitelů, vycházející dle františkánské školy z učení Petra Lombardského, si tehdy zapsal student Eliáš Mincer.[3]

V roce 1734 byl Martin Vaculík provinciálem slovenské salvatoriánské františkánské provincie. Jeho péčí byly tehdy zpracovány a tiskem ve Vídni vydány řádové předpisy – statuta salvatoriánské provincie s titulem: Statuta municipalia Provinciae Hungariae SS. Fratrum Minorum Strictioris Observantiae.[4] Následujícího roku 1735 Vaculík ukončil funkční období provinciála. S čestným titulem „pater emeritus“ se nicméně dále podílel na řízení salvatoriánské provincie jako její kustos.[5]

Prokazatelně v této a téměř jistě i dřívější době se Martin Vaculík věnoval hudebnímu doprovodu liturgie ve františkánských kostelích. Můžeme u něj předpokládat funkci ředitele sboru nebo varhaníka. Zároveň zřejmě pociťoval nejednost v liturgickém zpěvu slovenských a uherských františkánů, kteří běžně používali starší i novější rukopisné hudební pomůcky. Zpracoval proto pro františkány příručku chorálu Cantus Gregorianus pausarum, tonorum, aliquorum hymnorum, et antiphonarum...[6] Knihu vytiskl v roce 1735 v Olomouci příznivec františkánů František Antonín Hirnle, který tiskl většinu děl tehdy produkovaných ve františkánském řádu. [7] Vaculík v knize představil melodické vzorce pro liturgický recitativ (pausa) pro přednes evangelií nebo epištol. Představil žalmový vzorec podle osmi církevních tónin a tonus peregrinus.[8] Ve příručce a zpěvníku najdeme obětní zpěvy pro Velikonoce, lamentace, vánoční hymny, adventní roráty, písně pohřební a další.

Další stopy po Martinu Vaculíkovi vedou opět do Uherského Hradiště. V roce 1737, kdy údajně ještě nebyl místním představeným, nechal v klášterním chrámu Zvěstování P. Marii obstarat nový oltář pro císařskou (Antlovu) kapli.[9] V roce 1738 byl Vaculík již prokazatelně kvardiánem uherskohradišťského konventu. Jako i jeho předchůdci a následovníci pečoval o rozvoj místní klášterní knihovny, například nákupem knih ve Vídni za 30 zlatých. Tyto peníze získal cíleně pro tento účel od neznámého přívržence a na jeho úmysl byly odslouženy mše.[10]

Františkán Martin Vaculík zemřel 5. srpna 1742 v Uherském Hradšti.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Dominikánský knižný inštitút – katalog [cit. 2018-12-03], s uvedením dalších pramenů.
  2. ↑ HLAVÁČEK, Petr; ELBEL, Martin; KOHOUTEK, Jiří. Uherské Hradiště : konvent františkánů s kostelem Zvěstování P. Marii. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 693–697.
  3. ↑ Dochováno v Slovenskej národnej knižnici, Matica slovenská, Literárny archív: RHKS 127 / (J) MS-Ba A 26. Viz ŠARLUŠKA, Vojtech. Inventár rukopisov Literárneho archívu Matice slovenskej. Rukopisy historických knižníc na Slovensku I. [online]. Martin: Matica slovenská, 1992 [cit. 2011-12-01]. S. 40. Dostupné online. . Dalšími lektory zaznamenaných přednášek byli Anton Schwab a Valerián Dedek.
  4. ↑ Tiskař: Joannes Petrus Van Ghelen, 1734. [4], 72 stran, formát 4°. Srov. exempláře z františkánské knihovny v Capleni (Kaplony, Kaplau, Rumunsko). Viz MAGYAR, Arpád; ZVARA, Edina. A Kaplonyi Ferences rendház könyvtárának régi állománya : katalógus = Altbücherstand der Bibliothek des Franziskanerklosters in Kaplau. Budapest: Országos Széchényi könyvtár, 2009. S. 419 (č. 1756–1757, signatura Kaplony 1738, Kaplony 1750, Kaplony).  Exemplář Kaplony 1750 snad předal konventu v Kaplony přímo Vaculík jako provinciál ještě roku 1734 a současně stvrdil vlastnoručně ve svazku jeho věrnost: „Concordat cum originali de verbo ad verbum Fr. Martinus Waczulik“ (s. 8).
  5. ↑ Srov. titulní stranu Vaculíkova díla „Cantus Gregorianus“, 1735.
  6. ↑ Pokračování titulu: „..., ac aliorum, quae in Alma Provincia Hungariae Sanctissimi Salvatoris Fratrum Minorum strictioris Observantiae in Processionibus, ac alias per Annum cantari consueverunt. Ex Antiquioribus Psalteriis, Antiphonalibus, Gradualibus, manuscriptis iussu superiorum collectus, Pro uniformi usu eiusdem Almae Provinciae publicis typis datus ... admodum reverendi patris Martini Waczulik ...“ 108 číslovaných, 3 nečíslované strany. formát 4°.
  7. ↑ BAJGER, Matyáš Franciszek. Knihovny ve františkánských klášterech od reformace až do moderní doby. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2002. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 323–355, zde s. 353. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.1.2015]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. 419 (kapitola: „Olomouc, klášter františkánů...“). Dostupné online.
  8. ↑ OREL, Dobroslav. Hudební památky františkánské knihovny v Bratislavě. Bratislava: [s.n.], 1930. S. 77, 80. . Dobroslav Orel zde popisuje exemplář ve františkánské knihovně v Bratislavě (signatura 7518), původem z klášterní knihovny ve slovenském Hlohovci. Další vydání téhož díla v Olomouci tiskařem Františkem Hirnlem v roce 1779 (108, [3] s., 4°) uvádí MAGYAR – ZVARA, „A Kaplonyi Ferences rendház könyvtárának régi állománya“ (cit.), č. 1953 (s. 464, Kaplony 2189. V té době však již uvedený tikař nežil († 1758) a jeho dílnu vlastnila jeho dcera Josefa Terezie.
  9. ↑ ŠILER, Jaroslav. Františkáni v Uherském Hradišti. Brno, 2011. Bakalářská práce. FF Masarykovy univerzity v Brně. Vedoucí práce Helena Krmíčková. s. 34.
  10. ↑ BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.1.2015]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. 554 (kapitola „Uherské Hradiště, klášter františkánů“). Dostupné online.
  11. ↑ PIRNER, Jan. Vaculík, Martin. In: Český hudební slovník osob a institucí. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2004. Dostupné online. S. 87 (č. 82/1). Archivováno 22. 4. 2019 na Wayback Machine.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Martin_Vaculík_(františkán)&oldid=23225117“