Martin Stöhr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Martin Stöhr
MartinStohr.JPG
Narození 2. prosince 1970 (48 let)
Zlín
Povolání spisovatel a básník
Alma mater Univerzita Palackého v Olomouci
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Stöhr (* 2. prosince 1970, Zlín) je český básník a nakladatelský a časopisecký redaktor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor český jazyk a výtvarná výchova. Po studiích přesídlil natrvalo do Brna, kde začal pracovat v nakladatelství a časopise Host jako redaktor. Se svou ženou Pavlou založili edici MaPa, v níž vlastním nákladem v malém množství vydávají knihy českých básníků. Žije a pracuje v Brně.

Vlastní básně a literární publicistiku uveřejňuje či uveřejňoval již od počátku devadesátých let v periodikách Akord, Aluze, Host, Literární noviny, Pandora, Prostor Zlín, Psí víno, Sedmá generace, Souvislosti, Texty, Tvar ad.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V devadesátých letech patřil Martin Stöhr k okruhu básníků kolem časopisu Host. K němu se dále řadili básníci Tomáš Reichel, Pavel Petr či Petr Čichoň. Pojítkem poetik těchto autorů bylo spirituální ladění jejich poezie. Miroslav Balaštík však do spirituálního proudu poezie let devadesátých zařadil pouze Stöhra a Reichela.[1] Mezi charakteristické rysy této linie poezie patří fyzické vidění skutečnosti s útržky reálných dějů či s popisem prostoru a vyvolávání jména konkrétního místa.[1] Nazíraná realita získává status symbolu. Časté je užití křesťanských motivů, umístění do krajiny – na venkov. Vesnice představuje prostor, v němž přetrvaly tradice a řád, rituální způsob života. Akcentování řádu těsně souvisí i s tendencí k rýmu a k rytmizování verše.

Z těchto kontur vychází i Stöhrův básnický debut Teď noci (1995) i následující sbírka Hodina Hora (1998).[2] „Stöhrův lyrický subjekt neustále vstupuje do komunikace a interakce s přírodním světem, který ho obklopuje. Dokonce se tu jakoby ztrácí hranice mezi vnitřním světem subjektu a okolním ‚objektivním‘ světem. V prvotině píše: ‚sám se / vidím v kůži z kůry jabloní‘.“[3] Nezřídka se objevují motivy nehybnosti, chladu a ticha – skrývající v sobě tušení smrti Kristovou objetí. Stöhrovy verše jsou typické svou střídmostí, úsporností ve výrazu, střídají se verše víceslabičné s méněslabičnými, což strofu rytmizuje.

Ve sbírce Přechodná bydliště (2004) básník přehodnotil svůj vztah ke křesťanské religiozitě. Začíná s Bohem polemizovat. Potvrzuje to například v básni Lullaby, v níž čteme dialog: „Synu můj, můj synu / proč jsi mne opustil? // A ty jsi tady byl?“ Básnický výraz je oproti předcházejícím sbírkám civilnější, ubývá křesťanských motivů, vedle venkova se objevuje obraz města (Brno), přibývá ironie. Rým se nevyskytuje tak často, ale nevytratil se. Střídmost ve výrazu „evokuje soustředěnost mluvčího, introverzi, zaměřenost na detail a zvýznamnění každého motivu“.[3] Ústředním motivem sbírky se stává pomíjivost, neukotvenost dějů a věcí ve světě, která vyvolává neklid. Proto se básník snaží slovy zachytit prchající okamžik všedního dne. Za sbírku obdržel Stöhr v roce 2005 Cenu Jana Skácela.

Zatím poslední básníkovou sbírkou je Smích ze snu (2012).

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Teď noci (1995)
  • Hodina Hora (1998)
  • Přechodná bydliště (2004)
  • Smích ze snu (2012)

Zastoupení v antologiích a sbornících[editovat | editovat zdroj]

  • Adresa: Gottwaldov 2 (1987)
  • Adresa: Zlín (1990)
  • Šuplík (1990)
  • Literární harenda (1993)
  • Hosté na svatbě nebes a země. Sborník k šedesátinám Jiřího Kuběny (1996)
  • Cestou (2003)
  • Co si myslí andělíček (2004)
  • Antologie nové české literatury 1995–2004 (2004)
  • S tebou sám (2005)
  • Antologie české poezie II. díl /1986–2006/ (2007)
  • Po městě, jež je mi souzeno (2007)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Balaštík, Miroslav: Postgenerace. Zátiší a boje poezie 90. let 20. století. Host, Brno 2010.
  2. První dvě sbírky vydal pod jménem Martin Josef Stöhr.
  3. a b Piorecký, Karel: Mladí spirituální poezie devadesátých let. in: Česká literatura 1/2008.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Studie a články[editovat | editovat zdroj]

  • Balaštík, Miroslav: Martin Josef Stöhr: Teď noci, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Řada literárněvědná 1 (1998).
  • Balaštík, Miroslav: Postgenerace. Zátiší a boje poezie 90. let 20. století (2010).
  • Cekota, Petr: Samota chycená tmou, Host 5 (1997), též in Noci bezmoci (1997).
  • Kopáč, Radim: Kouř jako med, Pomalá slunce hlasů. K nové české literatuře (2005).
  • Machala, Lubomír: Olomoucká polistopadová poezie, Bohemica Olomucensia 1 – Litteraria 1 (2009).
  • Piorecký, Karel: Mladí spirituální poezie devadesátých let, Česká literatura 1 (2008).
  • Štolba, Jan: Básník z podhledu, Nedopadající džbán. Úvahy o básnících a poezii (2006).
  • Zizler, Jiří: V souřadnicích volnosti (2008).

Recenze[editovat | editovat zdroj]

  • Exner, Milan: Host 5 (1996).
  • Exner, Milan: „Jiná Morava“ Martina Stöhra, Tvar 6 (2004).
  • Harák, Ivo: Reparát z ontologie, Pandora 13 (2006).
  • Jareš, Michal: „… a básník, který ví / jak je to uděláno“, Tvar 6 (2004).
  • Kopáč, Radim: Petrov a Host: pět nových básnických knížek, Babylon 7 (2003–2004).
  • Kotrla, Pavel: O jistotách, obavách a slovu Pane, Tvar 16 (1998). Dostupné z: http://recenze.kotrla.com/r013.php
  • Piorecký, Karel: Přechodné bydliště: Poezie, Tvar 6 (2004).
  • Putna. Martin C.: Zápisník VII, Souvislosti 4 (1995).
  • Stanzel, Vladimír: Host 8 (1998).
  • Trávníček, Jiří: Stöhrova třetí čili umění umět a umění neumět, Host 4 (2004).
  • Trávníček, Mojmír, Proglas 1/2 (1996).
  • Všetička, František: Tam pod ráhny žeber, LitN 4 (1999). Dostupné z: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/10.1999/4/7.png
  • Zizler, Jiří: Čas, přechodnost, čas, LitN 24 (2004). Dostupné z: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNIII/15.2004/24/8.png

Rozhovory[editovat | editovat zdroj]

  • Horák, Ondřej: Česká literatura je příliš malým písečkem na to, abychom si mohli dovolit luxus zaťatosti…, Tvar 15 (2001).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ukázky z tvorby[editovat | editovat zdroj]