Marlene Streeruwitzová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marlene Streeruwitz
Narození28. června 1950 (73 let)
Baden
PseudonymNelia Fehn
Povoláníherečka, divadelní režisérka, spisovatelka a autorka sci-fi
Žánrromán, divadelní hra a utopická a dystopická fikce
OceněníRakouská umělecká cena za literaturu (1996)
Cena Hermanna Hesseho (2001)
Cena města Vídně za literaturu (2001)
Literární cena Waltera Hasenclevera (2002)
profesura poetiky bratří Grimmů (2003)
… více na Wikidatech
RodičeViktor Wallner
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marlene Streeruwitz (* 28. června 1950, Baden) je rakouská spisovatelka, dramatička a režisérka.[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodila se do katolické rodiny, otec byl učitelem[2] a posléze i politikem za stranu ÖVP. Studovala právo, slavistiku a dějiny umění ve Vídni, avšak studium kvůli svatbě a narození dvou dcer přerušila.[3] Po rozvodu psala dlouhé roky tzv. do šuplíku, a až teprve roku 1986 uveřejnila svoje první divadelní hry (např. 'Kaiserklamm.Und.Kirchenwirt').[4]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Přehled děl v originále[editovat | editovat zdroj]

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Verführungen. 3. Folge. Frauenjahre (1996, č. Pokušení)
  • Lisa's Liebe. Roman in 3 Folgen (1994/1997)
  • Sein. Und Schein. Und Erscheinen (1997; Tubinské přednášky o poetice)
  • Können. Mögen. Dürfen. Sollen. Wollen. Müssen. Lassen (1998; Frankfurtské přednášky o poetice)
  • Nachwelt. Ein Reisebericht (1999)[5][6]
  • Majakowskiring (2000; povídka)
  • Und. Sonst. Noch. Aber. Texte II. 1997-2000 (2000)
  • Und. Überhaupt. Stop. Collagen. 1996-2000 (2000)
  • Partygirl (2002; román, 416 stran)
  • Tagebuch der Gegenwart (2002; eseje)
  • Norma Desmond. A Gothic SF-Novel (2002)
  • Jessica, 30 (2004; román, 256 stran)
  • Morire in Levitate (2004; novela, 96 stran)
  • Gegen die tägliche Beleidigung (04; přednášky)
  • Entfernung (06; román)
  • Der Abend nach dem Begräbnis der besten Freundin (2008; povídka)
  • Kreuzungen (2008; román)
  • Das wird mir alles nicht passieren ... Wie bleibe ich Feministin (2010; eseje, 160 stran)
  • Die Schmerzmacherin (2011; román)
  • Nachkommen (2014; román)[7]
  • pod pseudonymem Nelia Fehn: Die Reise einer jungen Anarchistin in Griechenland (2014, román)[7]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • New York. New York (vznik 1987, první uvedení 1993)
  • Waikiki Beach (1992)
  • Sloane Square (1992)
  • Elysian Park (1993)[8]
  • Ocean Drive (1993)
  • Tolmezzo. Eine symphonische Dichtung (1993)
  • Brahmsplatz (1995)
  • Bagnacavallo (1995)
  • Dentro (2000)
  • Sapporo (2000)
  • Jessica, 30 (2005)

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Pokušení (orig. 'Verführungen'). 1. vyd. V Praze: Ikar, 2003. 238 S. Překlad: Ladislava Baxantová-Cejnarová a Hana Scheiderová

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1997 – Cena Mary Cassensové (Mara-Cassens-Preis) za Verführungen
  • 1999 – Österreichischer Würdigungspreis für Literatur
  • 2001 – Cena Hermanna Hesseho (Hermann-Hesse-Preis)
  • 2002 – Cena města Vídně (Preis der Stadt Wien)
  • 2002 – Literární cena Waltera Hasenclevera (Walter-Hasenclever-Literaturpreis der Stadt Aachen)
  • 2004 – Kulturní cena města Baden bei Wien (Kulturpreis der Stadt Baden bei Wien)
  • 2008 – Literární cena Petera Roseggera (Peter-Rosegger-Literaturpreis des Landes Steiermark)
  • 2009 – Drosteové literární cena města Meersburgu (Droste-Literaturpreis der Stadt Meersburg)
  • 2011 – Užší nominace na Německou knižní cenu za román Die Schmerzmacherin[9]
  • 2012 – Brémská literární cena (Bremer Literaturpreis)
  • 2015 – Cena Franze Nabla (Franz-Nabl-Preis der Stadt Graz)[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Marlene Streeruwitz [online]. www.munzinger.de [cit. 2016-03-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ dpa. Jubiläum: Schriftstellerin Marlene Streeruwitz bleibt voller Unbehagen [online]. derwesten.de (WAZ), 2015-06-28 [cit. 2016-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-13. 
  3. ↑ Marlene Streeruwitz [online]. geschichte.landesmuseum.net [cit. 2016-03-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ Marlene Streeruwitz [online]. Austria-Forum [cit. 2016-03-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ HEMECKER, Wilhelm. Die Biographie – Beiträge zu ihrer Geschichte. [s.l.]: Walter de Gruyter 517 s. Dostupné online. ISBN 9783110219371. Kapitola KALLIN, Britta. Marlene Streeruwitz' Roman Nachwelt als postmoderne feministische Biographie, s. 423. (německy) 
  6. ↑ CAR, Milka (Universität Zagreb). Biographische Identität in Streeruwitz’ Roman Nachwelt. In: Zagreber Germanistische Beiträge, č. 18, 2009, 161–174 S.
  7. ↑ a b EHRENBERGER, Jakub. Od Streeruwitzové po Schnitzlera: Rakouská literatura v roce 2014. iLiteratura.cz [online]. 2015-02-19 [cit. 2016-03-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ GMÜNDER, Stefan. INTERVIEW: Nachkommen. Eine Beschuldigung [online]. derStandard.at, 2014-06-28 [cit. 2016-03-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ NEŠPOROVÁ, Jitka. Německá knižní cena 2011. iLiteratura.cz [online]. 2011-10-10 [cit. 2016-03-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ Marlene Streeruwitz erhält Franz-Nabl-Preis der Stadt Graz [online]. derStandard.at, 2015-10-27 [cit. 2016-03-12]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BONG, Jörg; SPAHR, Roland; VOGEL, Oliver. Aber die Erinnerung davon.: Materialien zum Werk von Marlene Streeruwitz. 1. vyd. [s.l.]: S. FISCHER Verlag, 2007. 256 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marlene_Streeruwitzová&oldid=22302432“