Marie Bracquemondová
| Marie Bracquemondová | |
|---|---|
 Marie Bracquemondová kolem roku 1880 | |
| Rodné jméno | Marie Anne Caroline Quivoron |
| Narození | 1. prosince 1840 Argenton-en-Landunvez |
| Úmrtí | 17. ledna 1916 (ve věku 75 let) Sèvres |
| Místo pohřbení | Cimetière des Bruyères |
| Národnost | francouzská |
| Země | Francie |
| Povolání | malířka |
| Choť | Félix Bracquemond (od 1869) |
| Děti | Pierre Bracquemond |
| Podpis | .jpg){kind=small} |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marie Bracquemondová, rozená Marie Anne Caroline Quivoron-Pasquiou (1. prosince 1840 Argenton-en-Landunvez – 17. ledna 1916 Sèvres) byla francouzská malířka a grafička. Bývá pokládána za jednu ze tří velkých dam impresionismu vedle Mary Cassattové a Berthe Morisotové.[1] Všestranná umělkyně malovala hlavně portréty a postavy žen v přírodě, ale zabývala se také technikou leptu a dekorovala keramiku a porcelán. Dlouho zůstávala ve stínu svého manžela, malíře Félixe Bracquemonda a teprve v posledních letech života se jí dostalo zaslouženého uznání díky většímu počtu žen zastoupených na výstavách.
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Pocházela z nemajetné rodiny. Její otec záhy zemřel, matka se znovu provdala a rodina se často stěhovala na různá místa ve Francii a Švýcarsku. Jako dospívající dívka se učila malovat soukromě u starého malíře M. A. Vassora.[2] Brzy pokročila do té míry, že v roce 1857 přihlásila do Salonu obraz – skupinový portrét své matky, sestry a učitele. Při této příležitosti byla Marie představena malíři Ingresovi. Ten ji přijal mezi studenty svého soukromého ateliéru v Paříži, i když pochyboval o schopnosti žen prosadit se ve výtvarném umění. Přiděloval jim většinou kresby zátiší, květin, ovoce, portrétů a žánrových scén.[2] Podle vyjádření současníků Marie patřila mezi jeho nejinteligentnější žáky. Později jeho studio opustila, protože získala zakázky na své obrazy včetně požadavku císařovny Evženie na obraz s námětem Cervantese ve vězení. Na základě toho jí bylo umožněno, aby v obrazárně v Louvru pořizovala kopie významných děl starých mistrů.[3] Svoje první obrazy podepisovala jako Pasquiou-Quivoron. V Louvru se seznámila se svým budoucím manželem, malířem Felixem Bracquemondem. Po dvouleté známosti se 5. srpna 1869 vzali, přes námitky Mariiny matky. V roce 1870 se jim narodil jediný syn Pierre.
Manželé pracovali společně v keramické dílně Charlese Havilanda v Auteuil, kde Felix působil jako umělecký ředitel. Marie zdobila jídelní soupravy a velké fajánsové kachle. Na světové výstavě v roce 1878 Marie Bracquemodová předvedla velký keramický nástěnný panel (cca 3 × 7 m) zdobený postavami múz umění a literatury. Pod vlivem manžela se začala věnovat grafice a v roce 1890 bylo devět jejích leptů představeno na výstavě v Durand-Ruelově galerii v Paříži.
Od roku 1864 se pravidelně se svými obrazy zúčastňovala výstav Salonu. Zpočátku malovala ve stylu starých mistrů, jako byl Chardin. Později ji zaujal hlavně belgický malíř Alfred Stevens. Mezi lety 1887 a 1890 se její styl začal měnit pod vlivem impresionistů, hlavně Degase a Maneta. Paleta se projasnila a začala malovat v plenéru, především v jejich zahradě v Sèvres. Oblíbeným modelem pro ni byla její sestra Louise.
V letech 1879 až 1886 se Marie Bracquemondová zúčastnila tří impresionistických výstav v Paříži. V roce 1881 bylo pět jejích pláten vystaveno v Londýně. V roce 1886 se seznámila s Gauguinem, který jí pomohl dosáhnout v malbě intenzivnějších tónů. Na rozdíl od impresionistů dávala při tvorbě přednost důkladné přípravě pomocí skic a kreseb.
Félix Bracquemond neměl pro manželčinu malířskou tvorbu porozumění. Respektoval její talent, ale měl výhrady k jejímu stylu. Její spřízněnost s impresionisty byla příčinou mnoha třenic. Ze zdravotních důvodů a v zájmu udržení manželství se Marie v roce 1890 malování vzdala s výjimkou několika drobných prací akvarelem a pastelem. Na jednom z posledních pláten jsou zachyceni její syn a sestra v zahradě v Sèvres.
Její díla jsou z velké části držena v soukromých sbírkách a bývají vystavována jen zřídka na tematických výstavách žen-malířek nebo impresionistů. Na retrospektivní výstavě v pařížské Galerie Bernheim Jeune v roce 1919 byl vystaveno 156 jejích prací, ale mnoho z nich už se na veřejnosti nikdy neobjevilo.[4]
Až do osmdesátých let 20. století byla téměř zapomenuta a její jméno bylo zřídka uváděno i v odborných publikacích.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Tři ženy pod slunečníky (1880) -
Malířčin syn a sestra v zahradě v Sevres (1890) -
Pod lampou (1877) -
Váza - dílo Marie Bracquemondové -
Portrét paní Quivoronové - lept
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Marie Bracquemond na francouzské Wikipedii a Marie Bracquemond na anglické Wikipedii.
- ↑ MONNERET, Sophie. L'Impressionnisme et son époque. 1. vyd. Paris: Robert Laffont, 1987. 997 s. ISBN 2-22105412-1.
- ↑ a b The Most Important Impressionist You’ve Never Heard Of. Art & Object [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BOUILLON, Jean-Paul; KANE, Elizabeth. Marie Bracquemond. Woman's Art Journal. 1984, roč. 5, čís. 2, s. 21–27. Dostupné online [cit. 2020-04-03]. ISSN 0270-7993. DOI 10.2307/1357962.
- ↑ Bracquemond, Marie (1840–1916) | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Bracquemondová na Wikimedia Commons - Dílo Marie Bracquemondové na YouTube
