Mariadol
| Mariadol | |
|---|---|
 Stavebně upravená budova bývalého Muchova mlýna v Mariadole v padesátých letech 20. století | |
| Lokalita | |
| Charakter | osada |
| Obec | Světlá nad Sázavou |
| Okres | Havlíčkův Brod |
| Kraj | Kraj Vysočina |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°39′25″ s. š., 15°22′39″ v. d. |
  Mariadol | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mariadol je osada severně od Kochánova u Světlé nad Sázavou. V minulosti byla pravděpodobně mlýnem na Pstružném potoce, který patřil k zaniklé vesnici Radkovec.
Historie mlýna[editovat | editovat zdroj]
První nepřímá zmínka o mlýnu pod Lipničkou je z roku 1318. V listině benediktínského kláštera se praví: „Jaroslav, opat, Václav, převor, a konvent kláštera vilémovského prodávají za 45 kop gr. Markvartovi řečenému Černý a jeho ženě Domaslavě na dobu jejich života ves Lipničku s dvorem a řekou Sázavou s právem zřídit mlýn. Po jejich smrti vše připadne klášteru.“ S největší pravděpodobností se mohlo jednat o mlýn v dnešní osadě Mariadol.[1] Další již ověřená zpráva o mlýně je z roku 1591. V tzv. Trčkovském urbáři je zmíněn ve vsi Radkovec mlynář Dušek a mlynář Havel, kteří platí „útrok o sv. Havlu a sv. Jiří“.[2][3]
Další zmínka pochází ze Soupisu poddaných podle víry z roku 1651, kde se uvádí, že ve vsi Radkovci přebývá mlynář Jiřík Moucha se svojí matkou Mandalínou.[4] Další zmínka je z Berní ruly z roku 1654. Uvádí se, že v obci Radkovci je mlynář Jiřík Mucha vlastnící mlýn o 1 kole.[5]
Tereziánský katastr z roku 1757 se o mlýnu zmiňuje v souvislosti z Radkovcem, který v té době patřil ke statku v Nové Vsi (Neudorf). Uvádí se mlýn na stálé vodě o 1 kole, 4 stoupách a jedné olejně. V této době vlastnil mlýn rod mlynářů Muchů a podle nich se i tento mlýn nazýval Muchův mlýn pod Radkovcem. Po zavedení čísel popisných v roce 1770 bylo mlýnu přiděleno číslo 12 a bylo součástí obce Kochánov. Muchové vlastnili tento mlýn do roku 1793, posledním majitelem byl Karel Mucha.[6]
Následujícím majitelem byl mlynář Vincenc Výborný a jeho syn Jan. V roce 1827 mlýn koupil mlynář Martin Pros. Jeho rod vlastnil i další mlýny v okolí. Prosové vlastnili mlýn do roku 1870, pak následovali mlynáři Jan Másilko a Jan Beránek. V roce 1896 koupil mlýn majitel františkodolské sklárny Vojtěch Bárta, který hodlal mlýn přestavět na brusírnu skla. Od svého záměru po čase ustoupil a majitelem mlýnské budovy se stal v roce 1915 MUDr. Otakar Duffek ze Světlé nad Sázavou. Dle sčítání lidu z roku 1921 byl mlýn ještě provozován a nájemcem byl mlynář Josef Müller z Bosyně na Mělnicku. On také mlýn v roce 1925 koupil.
Historie osady po zrušení mlýna[editovat | editovat zdroj]
Následujícím majitelem mlýna byl od roku 1931 Ferdinand Trnka, spolumajitel textilní továrny v Humpolci. Koncem roku 1931 došlo ke zřícení mostu přes řeku Sázavu následkem přetížení vozíků vlečkové dráhy lomovým kamenem.[7] Následně byl zřízen samoobslužný přívoz několik desítek metrů od zříceného mostu směrem po proudu. Po roce 1947 bylo nataženo přes řeku lano a na každém břehu byla jedna loďka. Přívoz byl v provozu až do poloviny 50. let 20. století, kdy jej nahradil nový lanový most.
Od roku 1934 se začala psát nová historie již bývalého mlýna. Budovu koupil Čeněk František Císař a mlýn byl přebudován na brusírnu skla. V roce 1937 postoupil majetková práva na brusírnu skla svému bratru Jaroslavovi. Kromě budovy bývalého mlýna byly v osadě další tři domy, ve kterých bydlelo několik rodin brusičů skla německé národnosti. Po druhé světové válce se postupně odstěhovali, nebo byli odsunuti. V roce 1948 byla na mariadolskou brusírna vyhlášena národní zpráva a roku 1950 byla sloučena ze sklárnou ve Františkodole.
Po roce 1954 se přestalo v mariadolské brusírně brousit a zaměstnanci přešli do sklárny ve Františkodole. V roce 1967 byla v bývalé brusírně skla zřízena a provozována praxe sklářských učňů v rámci nově vznikajícího sklářského učiliště ve Světlé nad Sázavou. V sedmdesátých letech 20. století bylo v Mariadole kromě budovy bývalého mlýna ještě 6 domů, kde bydleli vesměs skláři.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archivovaná kopie. www.mom-ca.uni-koeln.de [online]. [cit. 2012-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-01.
- ↑ Jeroným Solař: Registra správní důchodův panství Světelského přepsaná 1591, Památky archeologické, sv. IV./2, 1861, s. 91–92
- ↑ Karel Seidler: Kronika města Světlé do roku 1207–1886, Světlá nad Sázavou 1887, str. 142–153
- ↑ Magda Zahradníková a kol.: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, Čáslavko 1, 1999 str.189
- ↑ PhDr.František Beneš: Berní rula 10, kraj Čáslavský, 1953, str.435
- ↑ Aleš Chalupa a kol.: Tereziánský katastr Český, svazek 1, Rustikál (kraje A-CH), 1964 str.215
- ↑ http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6039142&picp=&it=0&s=djvu
