Mariadol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tato dnešní osada Mariadol je součástí obce Kochánov. V minulosti byla prapůvodně mlýnem na Pstružném potoce. Tento prastarý mlýn patřil v minulosti k zaniklé vesnici jménem Radkovec.

Historie mlýna[editovat | editovat zdroj]

Muchův mlýn pod Radkovcem, mapa stabilního katastru z roku 1838
Stavebně upravená budova bývalého Muchova mlýna v Mariadole - konec 50.let 20.století

První nepřímá a těžko ověřitelná zmínka o mlýnu pod Lipničkou je z roku 1318. V listině benediktínského kláštera se praví: „Jaroslav, opat, Václav, převor, a konvent kláštera vilémovského prodávají za 45 kop gr. Markvartovi řečenému Černý a jeho ženě Domaslavě na dobu jejich života ves Lipničku s dvorem a řekou Sázavou s právem zřídit mlýn. Po jejich smrti vše připadne klášteru.“ S největší pravděpodobností by se mohlo jednat o mlýn v dnešní osadě Mariadol.[1]

Další již ověřená zpráva o mlýně je z roku 1591. V tzv. Trčkovském urbáři je zmíněn ve vsi Radkovec mlynář Dušek a mlynář Havel, kteří platí „ útrok o Sv.Havlu a sv.Jiří „.[2][3]

Následující zmínka pochází ze Soupisu poddaných podle víry z roku 1651, kde se uvádí, že ve vsi Radkovci přebývá mlynář Jiřík Moucha se svojí matkou Mandalínou.[4] Další zmínka je z Berní Ruly z roku 1654. Uvádí se, že v obci Radkovci je mlynář Jiřík Mucha vlastnící mlýn o 1 kole.[5]

Tereziánský katastr z roku 1757 se o mlýnu zmiňuje v souvislosti z Radkovcem, který v té době patří ke statku v Nové Vsi ( Neudorf ). Uvádí se mlýn na stálé vodě o 1 kole, 4 stoupách a jedné olejně. V této době vlastní mlýn rod mlynářů Muchů a podle nich se i tento mlýn nazývá „ Muchův mlýn pod Radkovcem „. Po zavedení čísel popisných v roce 1770 je mlýnu přiděleno číslo 12 a je součástí obce Kochánov. Muchové vlastní tento mlýn do roku 1793 a posledním majitelem je Karel Mucha.[6]

Následujícím majitelem je mlynář Vincenc Výborný a jeho syn Jan. V roce 1827 mlýn kupuje mlynář Martin Pros. Tento rod vlastní i další mlýny v nedalekém okolí. Prosové vlastní mlýn do roku 1870, pak následuje mlynář Jan Másilko a Jan Beránek. V roce 1896 kupuje mlýn majitel františkodolské sklárny Vojtěch Bárta a hodlá mlýn přestavět na brusírnu skla. Od svého záměru po čase ustupuje a majitelem mlýnské budovy se stává v roce 1915 MUDr. Otakar Duffek ze Světlé nad Sázavou. Dle sčítání lidu z roku 1921 je mlýn ještě provozován a nájemcem je mlynář Josef Müller z Bosyně na Mělnicku. On také mlýn v roce 1925 kupuje.[7]

Historie osady po zrušení mlýna[editovat | editovat zdroj]

Následujícím majitelem mlýna je od roku 1931 Ferdinand Trnka, spolumajitel textilní továrny v Humpolci. Koncem roku 1931 došlo ke zřícení mostu přes řeku Sázavu následkem přetížení vozíků vlečkové dráhy lomovým kamenem.[8] Následně byl zřízen samoobslužný přívoz několik desítek metrů od zříceného mostu směrem po proudu. Po roce 1947 bylo nataženo přes řeku lano a na každém břehu byla jedna loďka. Přívoz byl v provozu až do poloviny 50.let 20.století, kdy jej nahradil nový lanový most.

Od roku 1934 se začíná psát nová historie již bývalého mlýna. Budovu kupuje Čeněk František Císař a mlýn je přebudován na brusírnu skla. V roce 1937 postupuje majetková práva na brusírnu skla svému bratru Jaroslavovi. Kromě budovy bývalého mlýna jsou v osadě další tři domy ve kterých bydlí několik rodin brusičů skla německé národnosti. Po II.světové válce se postupně odstěhovali, nebo byli odsunuti. V roce 1948 je na mariadolskou brusírna vyhlášena národní zpráva a roku 1950 je sloučena ze sklárnou ve Františkodole.[9]

Po roce 1954 se přestalo v Mariadolské brusírně brousit a zaměstnanci přešli do sklárny ve Františkodole. V roce 1967 bylo z bývalé brusírny skla zřízena a provozována praxe sklářských učňů v rámci nově vznikajícího sklářského učiliště ve Světlé nad Sázavou. V 70. letech 20.stol. je v Mariadole krom budovy bývalého mlýna ještě 6 domů, kde bydlí vesměs skláři.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.mom-ca.uni-koeln.de/mom/CZ-NA/RBB/71/charter
  2. Jeroným Solař: Registra správní důchodův panství Světelského přepsaná 1591, Památky archeologické, sv. IV./2, 1861, str. 91-92
  3. Karel Seidler: Kronika města Světlé do roku 1207-1886, Světlá nad Sázavou 1887, str. 142-153
  4. Magda Zahradníková a kol.: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, Čáslavko 1, 1999 str.189
  5. PhDr.František Beneš: Berní rula 10, kraj Čáslavský, 1953, str.435
  6. Aleš Chalupa a kol.: Tereziánský katastr Český, svazek 1, Rustikál (kraje A-CH), 1964 str.215
  7. historický archiv autora a záznami v pozemkové knize
  8. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6039142&picp=&it=0&s=djvu
  9. historický archiv autora a paměti bývalých obyvatel