Marija Bočkarjovová
| Marija Bočkarjovová | |
|---|---|
 Fotografie z roku 1917 | |
| Narození | ?. července 1889 Nikolsko, Ruské impérium |
| Úmrtí | 16. května 1920 (ve věku 30 let) Krasnojarsk, RSFSR |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Poručík |
| Doba služby | 1915–1920 |
| Sloužila | Ruské impérium |
| Složka | Ruská armáda |
| Války | První světová válka |
| Bitvy | Kerenského ofenzíva |
| Vyznamenání | Kříž svatého Jiří medaile sv. Jiří Kříž sv. Jiří 3. třídy Kříž sv. Jiří 4. třídy medaile Za horlivost |
 multimediální obsah na Commons | |
Marija Leonťjevna Bočkarjovová (rusky Мария Леонтьевна Бочкарёва; červenec 1889 Nikolsko – 16. května 1920 Krasnojarsk) byla ruská bojovnice a důstojnice sloužící v ruské armádě během první světové války. Bočkarjovová se stala první ženskou velitelkou v ruské armádě.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v chudých poměrech ve vsi Nikolsko na území Novgorodské oblasti v červenci 1889. Po vypuknutí první světové války se jako dobrovolnice přihlásila do ruské armády, kam byla přijata teprve po osobním souhlasu cara Mikuláše II., kterému adresovala dopis. S její jednotkou se zapojila do bojů na východní frontě, kde pomáhala zachránit desítky raněných a několikrát byla sama zraněna. Organizovala vytvoření ženských vojenských praporů, které byly po Únorové revoluci vytvořeny pro posílení morálky a dokonce se zapojily do bojů na východní frontě během Kerenského ofenzívy v létě roku 1917. Po vypuknutí Říjnové revoluce se snažila navázat kontakt s bělogvardějci a byla pronásledována bolševiky, načež uprchla do Vladivostoku a odplula do Spojených států. Ve Washingtonu byla 10. července 1918 přijata americkým prezidentem Woodrow Wilsonem, kterého žádala o americkou intervenci v ruské občanské válce. Po sepsání pamětí odcestovala z New Yorku do Spojeného království, kde ji přijal král Jiří. V srpnu 1918 se znovu vrátila do vlasti, když přistála v Archangelsku, kde se neúspěšně pokusila vytvořit novou dobrovolnickou jednotku pro boj s Rudou armádou. V květnu 1919 se v Tomsku přidala k Bílé armádě Alexandra Kolčaka, avšak záhy po pádu města byla zajata bolševiky. Po výsleších byla za velezradu odsouzena k trestu smrti a 16. května 1920 v Krasnojarsku zastřelena Čekou.
V roce 1992 byla jako oběť politické represe rehabilitována.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- WILLMOTT, H. P. První světová válka. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2005. 319 s. ISBN 80-242-1228-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marija Bočkarjovová na Wikimedia Commons - ALAN, Hejma. První Rusku, která velela bojové jednotce, popravili bolševici před 100 lety [online]. idnes.cz/technet, 2020-05-19 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online.
- CHADIMOVÁ, Eliška. Marija Leonťjevna Bočkarjovová: Kdo byla ruská Johanka z Arku? [online]. stoplusjednicka.cz, 2018-06-17 [cit. 2022-03-23]. Dostupné online.
