Městský dům čp. 86 (Vidnava)
| Městský dům č. p. 86 ve Vidnavě | |
|---|---|
,_86.JPG) | |
| Základní informace | |
| Sloh | baroko |
| Poloha | |
| Adresa | Vidnava,  Česko |
| Ulice | Radniční |
| Souřadnice | 50°22′17,33″ s. š., 17°11′4,6″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 38025/8-1218 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Městský dům č. p. 86 je řadový dům v Radniční ulici v sousedství domu č. p. 85 a domu č. p. 87 ve Vidnavě v okrese Jeseník. Byl zapsán do seznamu kulturních památek ČR před rokem 1988[1] a je součástí městské památkové zóny Vidnava.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Významný urbanistický rozvoj města probíhal na přelomu 15. a 16. století; vyvrcholil v roce 1551 výstavbou renesanční radnice. Další vliv na renesanční přestavbu města měl požár v roce 1574. V období třicetileté války město v roce 1632 vyhořelo a znovu se obnovovalo. Další přestavby v podobě dolnoslezského baroka přišly po požáru části města v roce 1713. Rozvoj plátenictví znamenal rozvoj výstavby po skončení sedmileté války. V třicátých letech 19. století byla zbourána převážná část hradeb i obě městské brány. Podle mapy stabilního katastru lze zaznamenat růst města jehož vrcholem je rok 1850, kdy se soudím okresem stal Jeseník. Ve Vidnavě pak byly nejvýznamnějšími stavbami nová radnice (1867), gymnázium (1871), škola (1887) s kaplí (1898) a filiálním domem (1914) boromejek, kostel svatého Františka z Assisi (1897) nebo stavba železnice (1897). V období první republiky začala Vidnava upadat. V druhé polovině 20. století byla řada cenných měšťanských domů zbořena nebo zcela přestavěna. Na místo nich byly postaveny panelové domy. V roce 1992 bylo po vyhlášení památkové zóny městské historické jádro konsolidováno.[3][4]
Mezi domy památkové zóny patří řadový barokní dům na Radniční ulici čp. 86, který byl postaven na středověkém jádře v první polovině 18. století a mnohokrát upravován.[5] V letech 1971–1972 rekonstruován.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Měšťanský dům je pozdně barokní řadová jednopatrová pětiosá stavba postavena z cihel a krytá sedlovou střechou. Dům je podsklepen. Průčelí je omítnuto hladkou omítkou a ukončeno korunní římsou. V přízemí byl prolomen ve středové ose vchod s půlkruhovým záklenkem, který byl upraven pravoúhlý a čtyři pravoúhlá okna. Okna v patře mají podokenní římsu. Nad patrem je hladké konkávně prohnutý štít se sdruženými pilastry po stranách. Mezi pilastry jsou v ose štítu dvě pravoúhlá okna. Pilastry nesou římsu na které je barokně zvlněný nádstavec s oknem. Po stranách štítu jsou volutová křídla s ořímsovanou atikou a na vnějších bocích ukončenou malými pilíři. Západní průčelí (do dvora) je hladké, v přízemí má pravoúhlý vstup a tří okna, v patře je šest oken a ve valbovém štítu jsou čtyři okna.[6] Fasáda budovy je světle žlutá, architektonické prvky jsou okrové. V přízemí bylo jedno pole křížové klenby, valená klenba s výsečemi a plochostropé místnosti. V letech 1971–1972 byl interiér značně upraven.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-05-09]. Identifikátor záznamu 149981 : městský dům. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ 2204 (Pk)
- ↑ KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2011. 8 svazků (891 s.). ISBN 8085983125, ISBN 9788085983128. OCLC 36941725 S. 261, 264–267.
- ↑ LENOCH, Jaromír. Památky obce Vidnava, politický okres Jeseník (Slezsko).. www.soupispamatek.com [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné online.
- ↑ Kuča,... c.d., s. 261
- ↑ Evidenční list čp. 86. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog - 1000149981 - městský dům. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-02-10]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VIII. díl, V-Ž. 1. vyd. Praha: Libri, 2011. 891 s. ISBN 80-85983-12-5.