Měcháč písečný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMěcháč písečný
alternativní popis obrázku chybí
Měcháč písečný, řez plodnicí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádhřibotvaré 'Boletales)
Čeleďměcháčovité (Pisolithaceae)
Rodměcháč (Pisolithus)
Binomické jméno
Pisolithus arrhizus
(Scop.) Rauschert
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Měcháč písečný (Pisolithus arrhizus, syn. Pisolithus tinctorius, P. arenarius) je břichatkovitá houba.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Plodnice je nepravidelně oválného, bramborovitého, nejčastěji hruškovitého až kyjovitého tvaru, velká 5–15 cm v průměru. Vnější povrch pokožky (okrovky) je zbarven žlutookrově, špinavě hnědožlutě a u starších plodnic až hnědě, občas s tmavšími hnědočernými skvrnami.

Teřich uvnitř plodnice je tvořen nápadnými žlutavými pecičkami, propletenými černými žilkami, které uzráváním směrem od okrajů plodnice k jejímu středu tmavnou a postupně se rozpadají ve hnědý výtrusný prach. Plodnice tak na řezu vyvolává dojem nápadných různobarevných pásů zrníček.

Plodnice je v mládí těžká, dozráváním se odshora rozpadá v hnědý výtrusný prach. Vůně a chuť je nápadně kořenitá. Kulovitá část plodnice přechází naspodu v třeňovitou, často kořenující, část.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Měcháč písečný roste nepříliš hojně v létě a na podzim převážně v borových či jiných jehličnatých, případně smíšených lesích, převážně na písčitých půdách, často podél cest, v písčitých svazích či náspech. Vytváří mykorrhizu s borovicemi

Užití[editovat | editovat zdroj]

Starší plodnice měcháče písečného

Měcháč písečný byl v mládí, dokud se plodnice nezačne rozpadat v hnědý výtrusný prach, považován za jedlý a použitelný pro svou výraznou chuť v menším množství jako koření coby náhražka lanýžů. V současnosti se ke konzumaci nedoporučuje.

Měcháč písečný se také používal jako barvivo na textilie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PŘÍHODA, Antonín; URBAN, Ladislav. Kapesní atlas hub 2. Praha: SPN, 1986. 
  • HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]