Mária Wittner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mária Wittner
Mária Wittner v roce 2017
Mária Wittner v roce 2017
poslankyně Zemského shromáždění
Ve funkci:
16. květen 2006 – 13. květen 2010
Volební obvodcelostátní kandidátní listina
Ve funkci:
14. květen 2010 – 5. květen 2014
Volební obvodcelostátní kandidátní listina
Stranická příslušnost
ČlenstvíFidesz – Maďarská občanská unie

Narození9. června 1937
Budapešť, Maďarské královstvíMaďarské království Maďarské království
Úmrtí14. září 2022 (ve věku 85 let)
Budapešť
Národnostmaďarská
ObčanstvíMaďarskoMaďarsko Maďarsko
Děti1 syn
SídloBudapešť
Zaměstnánípolitička
Profesepísařka, úřednice
OceněníVelký záslužný kříž Maďarské republiky (1991)
Cena svatého Štěpána (2006)
CommonsLogo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Mária Wittner na Wikimedia Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mária Wittner (9. června 1937, Budapešť14. září 2022, Budapešť)[1] byla maďarská politička, bývalá poslankyně parlamentu (2006–2014). Během maďarského povstání na podzim 1956 se aktivně účastnila bojů v okolí Corvin köz a v ulici Vajdahunyad v Budapešti. V průběhu sovětské invaze dne 4. listopadu 1956 byla v ulici Üllői út zraněna střepinami z miny. Za svou činnost byla po porážce povstání odsouzena k trestu smrti, později zmírněném na doživotní vězení. Veřejnost mohla poznat její jméno až po pádu komunismu v roce 1989.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Svého otce nepoznala, matka ji opustila. Jako dvouletá se dostala do péče karmelitánského řádu. V jedenácti letech se vrátila ke své matce, která ji brzy předala do státní péče.

Studia na gymnáziu zanechala, pracovala jako písařka v Szolnoku, později v okresní radě v obci Kunhegyes. V roce 1955 se jí narodil syn, kterého vychovávala sama. Půl roku nato se přestěhovala do Budapešti a žila z příležitostných prací.

Účast v povstání 1956[editovat | editovat zdroj]

Revolučních událostí na podzim 1956 se účastnila od prvního dne. K bojujícím povstalcům se připojila během obléhání budovy Maďarského rozhlasu (23. října 1956 večer). Dne 24. října se v povstaleckém centru Corvin köz poznala s Katalin Sticker Havrila Béláné, s níž se starala o raněné.

Připojila se ke skupině operující v ulici Vajnahunyad a účastnila se ozbrojených střetů. Za účelem získání více zbraní obsadili policejní velitelství X. obvodu. Během sovětského útoku dne 4. listopadu byla na ulici Üllői út zraněna střepinami z miny a převezena do nemocnice v ulici Sándora Péterfyho.

Dne 9. listopadu se neúspěšně pokusila opustit Maďarsko. Byla zatčena, ale tehdy ji ještě propustili. Úspěšně se dostala do Rakouska, ale po pár týdnech se vrátila domů a pracovala jako pomocná dělnice. Dne 16. července 1957 následovalo její zatčení. „Za účast v organizovaném ozbrojeném povstání s cílem svrhnout státní zřízení, blíže neurčený několikanásobný pokus o vraždu, ozbrojenou loupež a nedovolené opuštění státu,“ byla dne 23. července 1958 ve věku 21 let odsouzena soudem prvního stupně k trestu smrti.

Dvě stě dní strávila ve vězení s rozsudkem trestu smrti. Soud druhého stupně dne 24. února 1959 změnil její trest na doživotní odnětí svobody. Propuštěna byla až pod mezinárodním tlakem dne 25. března 1970.

O časech strávených ve vězení promluvila mimo jiné ve filmech Szabadság vihara (tj. „Bouře svobody“) a Hóhér, vigyázz! (tj. „Kate, dávej pozor!“)

Po propuštění[editovat | editovat zdroj]

Pracovala jako švadlena, později jako uklízečka. Roku 1980 ve věku 43 let začala pobírat invalidním důchod. Po pádu komunismu se angažovala v nejedné organizaci spjaté s událostmi podzimu 1956. Stala se známou svým důsledným a vyhraněným antikomunismem.[2]

V parlamentních volbách 2006 a 2010 získala mandát z republikové kandidátky pravicové strany Fidesz. V letech 2006–2010 byla jako poslankyně členkou parlamentního výboru pro zaměstnanost a pracovní záležitosti. V roce 2010 byla nejchudší ze všech poslanců, neměla žádný majetek. V dalším parlamentním cyklu 2010–2014 byla členkou výboru pro lidská práva a věci občanské, menšinové a náboženské.[3]

V parlamentních volbách 2014 již nekandidovala.

Diskuze o 50. výročí povstání (2006)[editovat | editovat zdroj]

Mária Wittner sehrála hlavní roli v diskuzi, která vypukla roku 2006, s otázkou, zda se pamětníci roku 1956 mají společně účastnit připomínkových akcí 50. výročí revoluce se členy vlády z řad Maďarské socialistické strany. V den výročí 23. října 2006 pískali a pokřikovali na levicové účastníky (členy MSZP) výročí, jelikož je považují za dědice potlačovatelů revoluce.

Před 50. výročím mnoho organizací roku 1956 a veteránů povstání – mezi prvními právě Mária Wittner – vyjádřili své přání neoslavovat výročí spolu s levicovou vládou. Dále byl z jejich strany kritizován i oficiální památník povstání, který podle nich vyjadřuje spíše útisk nežli touhu po svobodě.

Wittner a Napolitano[editovat | editovat zdroj]

Ještě před výše zmíněnou diskuzí zaslali dne 24. května 2006 veteráni povstání – Mária Wittner, Sándor Rácz a László Balás Piri – otevřený dopis tehdejšímu prezidentu László Sólyomovi, ve kterém protestovali proti pozvání italské hlavy státu Giorgia Napolitana na oficiální oslavy 50. výročí s argumentem, že Napolitano byl roku 1956 aktivní v komunistickém hnutí a podporoval sovětskou intervenci v Maďarsku. V dopisu napsali: „Ve jménu přeživších šestapadesátníků nejdůrazněji protestujeme proti tomu, aby byl na 50. výročí revoluce a boje za svobodu pozván politik – a to i když je současným prezidentem Italské republiky –, který poskytl sovětským vrahům mezinárodní pomoc v jejich snaze utopit maďarskou touhu po svobodě v krvi.“

Kate, dávej pozor![editovat | editovat zdroj]

Bez podpory parlamentního výboru se i v parlamentu promítal během připomínkových událostí 23. října 2008 film o na smrt odsouzené bojovnici z roku 1956 Márii Wittner s názvem Hóhér, vigyázz! (tj. „Kate, dávej pozor!“).

Wittner o Gyulovi Hornovi[editovat | editovat zdroj]

Dne 22. března 2011 během parlamentní rozpravy se dostala do sporu s poslancem Elődem Novákem (Jobbik), který kritizoval Fidesz: „Je bolestivé to říci, ale musím říci, že i Gyula Horn a jeho stoupenci brali vážněji ‚národní spolupráci‘ nežli vy, kteří tak často používáte tohoto výrazu.“

Na co Mária Wittner reagovala slovy: „Děkuji vám pěkně, že jste prohlásil Gyulu Horna za velkého krále tohoto národa. Pokud to nevíte, Gyula Horn byl kat. Byl katem z nejlepších. A teď právě z laskavosti našeho premiéra, z vašich, z mých daní a z daní všech, ale také z lidskosti, je už tři roky v bolestech léčen ve Vojenské nemocnici, neschopen zemřít.“

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Maďarsko Velký záslužný kříž Maďarské republiky (1991)
  • Maďarsko Cena svatého Štěpána (2006)
  • Maďarsko Čestné občanství budapešťského VIII. obvodu Józsefváros (2016)[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wittner Mária na maďarské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]