Lucjan Żeligowski

Lucjan Żeligowski
Lucjan Żeligowski
Narození	17. října 1865; Ašmjany
Úmrtí	9. července 1947 (ve věku 81 let); Londýn
Místo pohřbení	Vojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě
Povolání	důstojník a politik
Ocenění	Kříž za chrabrost (1921); velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska (1923); komandér Řádu čestné legie (1923); Kříž nezávislosti s meči (1932); Pamětní odznak generálního inspektora ozbrojených sil (1936); … více na Wikidatech
Politická strana	Bezpartijní blok pro spolupráci s vládou
Funkce	ministr obrany
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucjan Żeligowski (17. října 1865 – 9. června 1947) byl polský generál za rusko-polské války. Proslavil se okupací Vilniusu,^[1] kde následně vytvořil stát Střední Litvu, který byl později anektován Polskem^[2].

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1865. Vstoupil do Ruské imperiální armády roku 1885 a bojoval v rusko-japonské válce jako kapitán.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Na začátku první světové války velel v hodnosti podplukovníka, praporu. V roce 1915 byl povýšen do hodnosti plukovníka. V roce 1917 velel 1. pluku v Polské střelecké divizi.

Meziválečná léta[editovat | editovat zdroj]

V letech 1921 až 1925 byl inspektorem armády. Roku 1923 byl povýšen do hodnosti generála zbraní. V letech 1925 až 1926 byl ministrem vojenství ve vládě Aleksandera Skrzyńského.

V roce 1947 zemřel, je pochován na hřbitově 'Cmentarz Wojskowy na Powązkach' ve Varšavě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Żeligowski, Lucjan. Wojna w roku 1920. Wspomnienia i rozważania. Warszawa: Wydawnictwo The Facto, 2006. 158 S. ISBN 83-89667-49-5

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Lucjan Żeligowski (portrét)
Lucjan Zeligowski (1920; Wilno/Vilnius)
Lucjan Żeligowski
Lucjan Żeligowski (1920; dobová karikatura)
Hrob Lucjana Żeligowskiho ve Varšavě

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Żeligowski – symbol konfliktu? (51). pl.delfi.lt [online]. 2012-10-09. Polština; litevský portál 'delfi.lt'. Dostupné online.
↑ Żeligowski Lucjan, v Encyklopedii PWN.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Fabisz, Dariusz. Generał Lucjan Żeligowski 1865-1947. Działalność wojskowa i polityczna. Warszawa: Wydawnictwo DiG, 2007. 374 S. ISBN 83-7181-504-2, ISBN 978-83-7181-504-1
Fabisz, Dariusz. Pamiętniki Generała Broni Lucjana Żeligowskiego. Warszawa: Wydawnictwo DiG, 2014. 280 S. ISBN 978-83-7181-864-6
Łach, Wiesław Bolesław. „Bunt Żeligowskiego”. Kulisy połączenia Wileńszczyzny do Polski 1920-1922. Warszawa: Wydawnictwo Bellona, 2014. 280 S. ISBN 978-83-11-13198-9

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lucjan Żeligowski na Wikimedia Commons
(polsky) Dzieje.pl (Portal historyczny). 93 lata temu generał Lucjan Żeligowski zajął Wilno. 2013-10-09.
(polsky) GOTOWIECKI, PAWEŁ. Gen. Lucjan Żeligowski. Bohater Wilna w służbie Bieruta. In: Historia.org.pl, 2012-09-29.
(polsky) RONIKIER, KRZYSZTOF. BUNT ŻELIGOWSKIEGO. UTWORZENIE LITWY ŚRODKOWEJ. In: Konflikty.pl, 2009-03-03.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Żeligowski – symbol konfliktu? (51). pl.delfi.lt [online]. 2012-10-09. Polština; litevský portál 'delfi.lt'. Dostupné online.

[2] Żeligowski Lucjan, v Encyklopedii PWN.

[1]

[2]