Lubomír Černík
| Lubomír Černík | |
|---|---|
| Narození | 9. října 1924 Brno  Československo |
| Úmrtí | 3. října 1978 (ve věku 53 let) Brno Československo |
| Místo pohřbení | Královopolský hřbitov v Brně |
| Alma mater | Divadelní fakulta JAMU |
| Rodiče | Josef Černík[1] |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lubomír Černík (9. října 1924 Brno – 3. října 1978 Brno) byl český divadelní a filmový herec, zpěvák, dramaturg, dramatik a spisovatel, zakládající a dlouholetý člen Satirického divadla Večerní Brno.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí a raná angažmá
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Brně do rodiny hudebního skladatele a muzikologa Josefa Černíka, vystudoval brněnské reálné gymnázium. Během druhé světové války byl, stejně jako většina občanů Protektorátu Čechy a Morava narozených roku 1924, tzv. totálně nasazen ve zbrojním průmyslu v nacistickém Německu.[2] Vystudoval činoherní herectví na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně,[3] během studií založil spolu s Vladimírem Sísem a hudebním skladatelem Sašou Reznikovem divadelní soubor Směr. Po absolutoriu roku 1951[3] a krátkých angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě a Těšínském divadle v Českém Těšíně se přesunul zpět do Brna, kde byl angažován v Divadle Julia Fučíka.
Večerní Brno
[editovat | editovat zdroj]Roku 1959 se pak Černík spolu s dalšími herci z Divadla Julia Fučíka a souboru Směr spoluzaložil varietní a satirické divadlo Večerní Brno. Jednalo se o jediné satirické divadlo v republice. V počátečním tomto období stavělo repertoár především na improvizovaných estrádních večerech.[4] Soubor působil v divadle Radost, Juranově domě a domě Jakub, kde později našlo sídlo Divadlo Bolka Polívky. Spolu s Černíkem, se zde objevili např. Olga Zezulová, Ladislav Suchánek, Ladislav Štancl, Eva Pilarová, Miroslav Horníček nebo Waldemar Matuška.[5] Svou náplní a formou tak tvořilo jistou protiváhu tvorby pražského divadla Semafor, založeného roku 1958. Černík zde byl angažován nejprve jako herec, posléze také jako herec, autor skečů, písňových textů či jako konferenciér. V 60. letech se stal jednou z vůdčích hereckých osobností souboru, např. díky svým výkonům v inscenacích Hamlet IV. aneb Cirkus Elsinor. podle textu Vladimíra Fuxe či Král-Vávra (1964) Milana Uhdeho.[4]
V letech 1970 až 1973 pracoval jako dramaturg kabaretu Netopýr (pozdější klub Fléda), krátce vedl brněnské divadlo Múza, pracoval také jako dramaturg a herec pro Československý rozhlas Brno a Československou televizi Brno. Působil rovněž jako konferenciér tanečního orchestru Gustava Broma. Při jedné jeho zdravotní indispozici ho na zájezdu kapely zastoupil Jaroslav Válek, což byl v podstatě první počin ke vzniku postavy „Smutného muže“.[6] Během své kariéry se objevil v několika, spíše menších, filmových a televizních rolích, z nichž mezi nejznámější patří snímky Den pro mou lásku a Deváté srdce, kam si jej osobně vyžádal režisér Juraj Herz. Poslední zmíněný film byl Černíkovým posledním, na kterém se podílel.
Jeho uměleckou práci postupně narušovaly sílící problémy s alkoholismem, se kterými se potýkal již od mládí. To si vyžádalo Černíkovu hospitalizaci v protialkoholní léčebně a dlouhodobě poškozovalo jeho organismus. Tématu alkoholismu se věnoval v autorském románu Chobotnice.[7]
Úmrtí
[editovat | editovat zdroj]Lubomír Černík zemřel 3. října 1978 v Brně, nedlouho před svými 54. narozeninami. Pohřben byl na Královopolském hřbitově v Brně.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Antonín Matzner, Ivan Poledňák, Igor Wasserberger: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby III. Část jmenná - československá scéna. Supraphon. 1990. ISBN 80-7058-210-3.
- ↑ Slovník české literatury. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.
- ↑ a b Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 157.
- ↑ a b JUST, Vladimír. Večerní Brno [online]. Praha: Divadelní ústav, 2000 [cit. 2019-05-13]. Dostupné online.
- ↑ SMEJKAL, ZDENĚK, 1927-. Bylo nebylo satirické divadlo Večerní Brno : 1959-1992. Brno: I. DE. A 167 s. ISBN 8023847929, ISBN 9788023847925. OCLC 85552121
- ↑ SUCHÝ, Ondřej. Známí – neznámí: VÁLEK Jaroslav (1932 - 1982) [online]. www semanovice cz (Oficiální stránky Ondřeje Suchého) [cit. 2019-09-02]. Dostupné online.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Chobotnice - Lubomír Černík | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.
