Louka (Nová Ves)
| Louka | |
|---|---|
 Železniční zastávka Louka u Mariánských Lázní | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Nová Ves |
| Okres | Sokolov |
| Kraj | Karlovarský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°3′19″ s. š., 12°48′30″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 48 (2021)[1] |
| Katastrální území | Louka u Mariánských Lázní (11,43 km²) |
| PSČ | 356 01 |
| Počet domů | 11 (2011)[2] |
  Louka | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 105562 |
| Kód k. ú. | 705560 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Louka (německy Grün[3]) je malá vesnice, část obce Nová Ves v okrese Sokolov. Nachází se asi 3,5 kilometru jihovýchodně od Nové Vsi. Louka leží v katastrálním území Louka u Mariánských Lázní o rozloze 11,43 km².[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1354,[5] kdy Jan Beneda, opat kláštera v Teplé prodal ves bečovským pánům Boreši a Slavkovi z Rýzmburka. K bečovskému panství patřila Louka až do roku 1850, kdy se stala samostatnou obcí. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a obec se octla na území nově vzniklého Vojenského výcvikového prostoru Prameny. V letech 1947 až 1953 došlo k devastaci vesnice a zůstalo pouze torzo původní vesnice. Od roku 1960 je částí obce Nová Ves.[6] Na návsi stával Kostel svatého Václava. Ten přestal plnit svou funkci a v roce 1950 byl zrušen. Po odchodu armády z výcvikového prostoru kostel chátral a v roce 1987 došlo k jeho demolici.[7]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Území vesnice leží na svazích Slavkovského lesa, svažujících se na východě a jihovýchodě do údolí Teplé.[8] Horninové podloží tvoří převážně pásmo amfibolitů a hadců (tzv. Mnichovských hadců) mariánskolázeňského metabazitového komplexu.[9] Celé území se nachází v centrální části CHKO Slavkovský les. V katastrálním území Louka u Mariánských Lázní se nachází národní přírodní rezervace Pluhův bor a přírodní památka Dominova skalka. Do území vesnice částečně zasahuje přírodní rezervace Údolí Teplé. V této přírodní rezervaci se na nepojmenovaném potoce, přítoku Teplé, nachází zajímavý vodopád, pojmenovaný jako Loucký vodopád.[8] V údolí potoka Kyselka vyvěrá minerální pramen Grünská kyselka, jediný volně přístupný zdroj z minerálních pramenů, využívaných pro výrobu komerční minerálky Magnesia.[10] Poblíž pramene se nacházel zajatecký tábor z druhé světové války s menším hřbitovem, kam se pohřbívali zemřelí zajatci. Jeho přesná poloha však není známá.[11]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Převážná část obyvatel pracovala v zemědělství. Z Louky pocházela řada významných obchodníků s chmelem, v roce 1841 bylo ve vesnici evidováno 36 chmelnic.[6]
Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 802 obyvatel (z toho 366 mužů), z nichž bylo šest Čechoslováků, 789 Němců a sedm cizinců. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 818 obyvatel: šest Čechoslováků, 804 Němců a osm cizinců. Kromě dvou evangelíků byli římskými katolíky.[13]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 1 105 | 1 069 | 956 | 935 | 911 | 802 | 818 | 127 | 80 | 51 | 59 | 42 | 33 | 33 |
| Počet domů | 124 | 128 | 132 | 129 | 129 | 131 | 164 | 64 | — | 13 | 10 | 7 | 8 | 11 |
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
V Louce stával kostel svatého Václava. Jeho základní kámen byl položen roku 1725, roku 1728 byl kostel dokončen. Za doby trvání vojenského výcvikového prostoru Prameny zpustnul. Roku 1960 byl opraven a využíván jako seník. K demolici kostela došlo v roce 1987.[6]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Náves -
Grünská kyselka -
Národní přírodní rezervace Pluhův bor -
Loucký vodopád -
Přírodní památka Dominova skalka -
Přírodní rezervace Údolí Ohře -
Kaple Panny Marie
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 723/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362.
- ↑ a b c PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 561–570.
- ↑ ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Libry, 2012. 344 s. ISBN 978-80-7277-507-1. S. 139.
- ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
- ↑ Geologická mapa území [online]. Česká geologická služba [cit. 2020-08-08]. Dostupné online.
- ↑ JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0. S. 242–244.
- ↑ JAŠA, Luděk. Zajatecký tábor na Grünu [online]. Slavkovský les, 2009 [cit. 2016-09-17]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 234.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 360.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 9.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Louka na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Louka u Mariánských Lázní na webu ČÚZK
