Ljudmila Ivanovna Ainana
| Lju︡dmila Ivanovna Ainana | |
|---|---|
| Narození | 28. prosince 1934 Staré Čaplino  Sovětský svaz |
| Úmrtí | 2. července 2021 (ve věku 86 let) Rusko |
| Povolání | filoložka, eskymolog a učitelka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ljudmila Ivanovna Ainana (rusky Людмила Ивановна Айнана; 28. prosince 1934, Staré Čaplino – 2. července 2021) byla ruská eskymoložka, filoložka a vůdkyně sibiřských Eskymáků. Zasloužila se o zachování jazyka a tradic Yupiků na Čukotce. V roce 1990 založila Eskymáckou společnost Yupik, která zastupuje zájmy Eskymáků na Čukotce, a stala se její první předsedkyní.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí a studia
[editovat | editovat zdroj]Ludmila Ainana se narodila v roce 1934 na jihovýchodě Čukotského poloostrova jako páté dítě eskymáckého lovce Atata a jeho ženy Janny. Jméno Ainana, křestní jméno Ludmila a otcovské jméno Ivanovna dostala až později. Její otec v létě pracoval jako lodník.[1] V roce 1942 se rodina přestěhovala do eskymácké vesnice Ungasik (rusky Staré Čaplino), kde Ludmila navštěvovala základní školu. V roce 1946 byla poslána do internátní školy v Provideniji, kde jako první eskymácká dívka získala středoškolské vzdělání[2], v letech 1954 až 1959 pak studovala na filologické fakultě Institutu Alexandra Herzena v Leningradě. Vrátila se na Dálný východ, provdala se za Eskymáka Nikolaje Panaugeho († 1970), s nímž se znala od internátní školy, a stala se učitelkou ve vesnici Tanjurer v Anadyrském rajónu.
Učitelka a aktivistka
[editovat | editovat zdroj]V letech 1960 až 1963 učila Ainana ruský jazyk a literaturu na střední škole v Novém Čaplinu, poté byla až do roku 1978 učitelkou na střední škole v Provideniji. V roce 1974 vydala spolu s Werou Analkwasakovou učebnici yupického jazyka pro přípravné třídy na školách pro Eskymáky. Od roku 1978 pracovala ve Výzkumném ústavu národnostních škol Ministerstva školství RSFSR a napsala další učebnice pro výuku jupikštiny. Kromě toho přeložila do jupičtiny mimo jiné díla Puškina a Aksakova.[3]
Politické uvolnění na konci 80. let vedlo k tomu, že skupina Eskymáků z Aljašky mohla v roce 1988 odcestovat na Čukotku. Na oplátku Ainana a její taneční skupina z Nového Čaplina vycestovala téhož roku na Aljašku. V roce 1989 se dostala do kontaktu s americkým vědcem Thomasem F. Albertem, který spolupracoval s organizací Wildlife Management of the North Slope Borough. Albert se zajímal o pozorování velryb grónských u pobřeží Čukotky. Ainana zorganizovala síť eskymáckých lovců a pravidelně pro Alberta shrnovala jejich pozorování. Program probíhal až do roku 1995.[4]
Po rozpadu SSSR
[editovat | editovat zdroj]V srpnu 1990 se Ainana zasloužila o založení čukotské eskymácké společnosti Yupik. O dva roky později se Yupik připojil k Inuitské cirkumpolární radě (ICC), nadnárodní nevládní organizaci zastupující přibližně 150 000 Eskymáků ve Spojených státech, Kanadě, Grónsku a Rusku, a Ainana se stal členem jejího představenstva. Yupik byl v 90. letech 20. století řízen správní radou, do níž každá eskymácká komunita vyslala jednoho člena. V roce 2000 se společnost přejmenovala na Yupickou eskymáckou společnost Čukotky a Ainana se stala její jedinou předsedkyní.[5]
V letech 1994 až 2000 byla koordinátorkou dlouhodobého rusko-amerického programu výzkumu domorodého lovu velryb na Čukotce.[1] V roce 2000 se zúčastnila zasedání Mezinárodní komise pro regulaci velrybářství v Londýně.
Ainana, která na rozdíl od mnoha příslušníků svého národa dokonale ovládala jazyk yupiků, dlouhá léta vedla úsilí asijských Eskymáků o zachování jejich jazyka, kulturních tradic a životního prostředí. Mezi její publikace patří učebnice yupičtiny a články o mořských savcích Beringova průlivu.[6] Ainana obdržela v Sovětském svazu několik státních vyznamenání, včetně jubilejní medaile na památku 100. narozenin Vladimíra Iljiče Lenina[7], v roce 1998 jí Inuitská cirkumpolární rada udělila své nejvyšší vyznamenání, Cenu Billa Edmundse.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ljudmila Iwanowna Ainana na německé Wikipedii.
- ↑ a b Людмила Айнана - Большой город. Московские новости. web.archive.org [online]. 2018-11-07 [cit. 2023-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-07.
- ↑ Айнана: жизни полёт - Общественно-политическая газета «Крайний Север». web.archive.org [online]. 2018-11-06 [cit. 2023-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-06.
- ↑ Сказки бабушки Айнаны. prochukotku.ru [online]. [cit. 2023-09-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Alaska-Chukotka: when cousins reunite. openDemocracy [online]. [cit. 2023-09-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NUTTALL, Mark. Encyclopedia of the Arctic. [s.l.]: Routledge 2306 s. Dostupné online. ISBN 978-1-136-78680-8. (anglicky) Google-Books-ID: Swr9BTI_2FEC.
- ↑ NUTTALL, Mark. Encyclopedia of the Arctic. London: Routledge ISBN 978-1-57958-436-8, ISBN 978-1-57958-437-5. S. 17.
- ↑ УЧЕНИЦА РУССКИХ ЭСКИМОЛОГОВ - Общественно-политическая газета «Крайний Север». web.archive.org [online]. 2018-11-07 [cit. 2023-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-07.
- ↑ General Assemblies | Inuit Circumpolar Council Canada [online]. 2018-12-17 [cit. 2023-09-03]. Dostupné online. (anglicky)
