Typologická klasifikace jazyků

Lingvistická typologie
	Strukturní typologie;
	Analytický (izolační);
	Syntetický;
	Flektivní;
	Introflektivní;
	Aglutinační;
	Polysyntetický (Afixální; Kompozitní);

Typologická klasifikace jazyků pojednává o způsobech dělení různých typů jazyků podle různých hledisek. Nejvíce propracovaná je morfologická typologie, jazyky je však možné rozlišovat například i z hlediska fonologie, syntaxe, pravopisu atd.

Přiřazení jazyka k určitému typu se děje podle převládajícího rysu. Je běžné, že se v jazyce vyskytují i rysy charakteristické pro jiný jazykový typ.

Morfologická typologie

Jazyky se tradičně dělí na:

U prvních tří typů se vyjadřují syntaktické vztahy ve výpovědích především pomocí bohatství tvarů (ohýbání, tj. skloňování a časování). Izolační jazyky mají tuto možnost omezenou, syntaktické vztahy vyjadřují slovosledem.

Syntaktická typologie

Z hlediska syntaxe se jazyky dělí zejména podle slovosledu, který může být buď volný, nebo pevný – tj. rozlišuje se, do jaké míry je pevně dáno postavení jednotlivých členů ve větě (výpovědi). Míra volnosti slovosledu obvykle souvisí s morfologickým typem jazyka. Volný slovosled je charakteristický pro jazyky s bohatou flexí (flektivní a aglutinační). Pevný slovosled mají především izolační jazyky.

Podle převládajícího pořadí větných členů se jazyky dělí do těchto slovosledných typů:

SVO
SOV
VSO
VOS
OSV
OVS

S = podmět (subjekt), V = přísudek, tedy sloveso (verbum), O = předmět (objekt)

Fonologická typologie

Fonologie dělí jazyky z různých hledisek:

přízvuk – pevný x pohyblivý;
tónový x netónový jazyk;
charakter slabiky;
typ systému samohlásek a souhlásek;
a jiné.

Literatura

Čermák F. Jazyk a jazykověda. Karolinum. Praha 2004. ISBN 80-246-0154-0.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.