Lidija Nikolajevna Sejfullová
| Lidija Nikolajevna Sejfullová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 22. březnajul. / 3. dubna 1889greg. nebo 23. března 1889 Orenburg nebo Čeljabinsk |
| Úmrtí | 25. dubna 1954 (ve věku 65 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Vvěděnský hřbitov |
| Povolání | spisovatelka, novinářka, knihovnice, učitelka a herečka |
| Ocenění | Řád rudého praporu práce |
| Manžel(ka) | Valerian Pavlovič Pravduchin |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lidija Nikolajevna Sejfullová,[1] také Lidija Nikolajevna Sejfullina,[2] rusky: Лидия Николаевна Сейфуллина (3. dubna 1889 Varlamovo, Čeljabinská oblast, Rusko — 25. dubna 1954 Moskva), byla ruská novinářka a spisovatelka.
Život
[editovat | editovat zdroj]Její otec N. E. Sejfullin, pravoslavný kněz tatarského původu, se v mládí pokoušel sám psát prózu a podařilo se mu vydat povídku „Z temnoty ke světlu“. Lidija Nikolajevna začala psát ve věku 7 let; její první (nedokončený) román se jmenoval „Na úsvitu mládí“.
Vystudovala střední školu v Omsku. V 17 letech začala pracovat jako učitelka na základní škole v Orenburgu. V roce 1907 byl její otec jmenován knězem katedrály Proměnění Páně v Orsku a ona se k němu přestěhovala a začala pracovat jako učitelka na městské škole. V letech 1909 až 1911 vystupovala v divadelním souboru v Orenburgu, Taškentu, Vilniusu a Vladikavkazu. Měla na starosti knihovnu a mimoškolní činnost okresního zemstva. V roce 1917 se stala okresní zemskou radní v Orsku. Zároveň vstoupila do eserské strany, ale již v roce 1919 ze strany vystoupila. V letech 1919-1921 pracovala jako knihovnice v Čeljabinsku a psala pro dětské divadlo, které organizovala.
Své první povídky publikovala v roce 1917. V roce 1920 absolvovala Moskevské vyšší pedagogické kursy. Přestěhovala se do Novosibirsku a tam napsala krátký román „Čtyři kapitoly“, který vyšel v roce 1922 a který jí přinesl určitou pozornost. Pokračovala v psaní příběhů a románů zobrazujících střet mezi novým a starým řádem. Po dvacátých letech se začala více věnovat žurnalistice a vzdělávání. Nejvíce se proslavila svou povídkou „Virineia“, o venkovské ženě, která se poté, co začala věřit v sovětské ideály, začala rozčilovat kvůli omezením, která na ni uvalila tradiční patriarchální společnost; na motivy této povídky bylo napsáno libreto pro operu Sergeje Slonimského, dokončenou v roce 1967.
Byla provdána za literárního kritika a novináře Valeriana Pavlovič Pravduchina, který se podílel na dramatizaci povídky „Virineia“. Tato divadelní hra pak byla v sovětských divadlech populární. Byl popraven v roce 1939 během Velké čistky; některé zdroje tvrdí, že jako manželka „nepřítele lidu“ byla zatčena a poslána do gulagu a že byla propuštěna až po smrti Josifa Vissarionoviče Stalina. Jiné zdroje uvádějí, že zůstala volná a žila v Moskvě a pomáhala válečnému úsilí. Po smrti jejíhio manžela její literární kariéra skončila.
Dílo (česká vydání)
[editovat | editovat zdroj]- SEJFULLINA, Lidija Nikolajevna. Provinilci. Překlad V. Koenig. Praha: J. Lukavský, 1927. 68 s.
- SEJFULLINA, Lidija Nikolajevna. Přestupníci. Ilustrace Václav FIALA, překlad Václav CHÁB. V Praze: Vydavatelství Volné Myšlenky československé, 1927. 67 s.
- SEJFULLINA, Lidija Nikolajevna. Kain-Kabak: povídka. Překlad Václav CHÁB. Praha: Pokrok, 1929. 130 s. Horizont, sv. 12.
- SEJFULLINA, Lidija Nikolajevna. Viriněja. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1960. 156 s.
- SEJFULLINA, Lidija Nikolajevna. Březová rokle. Ilustrace Jiří ŠINDLER, překlad Jan ZÁBRANA. 1. souborné vydání. Praha: Lidové nakladatelství, 1977. 339 stran, 8 nečíslovaných listů obrazových příloh. Trojka, svazek 25.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Lidiya Seifullina na anglické Wikipedii a Сейфуллина, Лидия Николаевна na ruské Wikipedii.
- ↑ Naše řeč – O převodu ruských vlastních jmen do češtiny. nase-rec.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2024-03-02]. Dostupné online.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Lidija Nikolajevna Sejfullina - životopis a ocenění. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-03-02]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lidija Nikolajevna Sejfullová na Wikimedia Commons - Životopis L.N.Sejfulliny na Databázi knih
