Přeskočit na obsah

Letecká bitva u Ofiru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Letecká bitva u Ofiru
konflikt: Jomkipurská válka
Sestřelený MiG-17
Sestřelený MiG-17
Trvání6. října 1973
MístoSinajský poloostrov, Egypt
Souřadnice27°54′44″ s. š., 34°19′47″ v. d.
Výsledekizraelské vítězství
Strany
IzraelIzrael Izrael Egyptská vlajka (1972) Egypt
Síla
2 letouny F-4 Phantom 20 letounů MiG-17
8 letounů MiG-21
Ztráty
žádné až 7 sestřelených letounů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Letecká bitva u Ofiru (také známá jako Letecká bitva u Ras Nasrani) byla jedna z prvních leteckých bitev jomkipurské války. Odehrála se 6. října 1973 poblíž letecké základny Ofir, kterou mělo Izraelské vojenské letectvo poblíž stejnojmenné osady (dnešní Šarm aš-Šajch) v jižním cípu Sinajského poloostrova, který v té době Izrael ovládal. Zúčastnily se jí dva izraelské letouny F-4 Phantom II a, podle izraelských pilotů, dvacet egyptských letounů MiG-17 společně s osmi doprovodnými MiGy-21, které letěly zaútočit na izraelské pozice v oblasti. Na konci krátké šestiminutové bitvy bylo potvrzeno sestřelení sedmi MiGů.[1] Zbývající egyptské stroje odletěly a izraelské Phantomy se vrátily na základnu.[2]

Předehra

[editovat | editovat zdroj]
Izraelský letoun F-4E Phantom – stejný typ, který se zúčastnil letecké bitvy u Ofiru

V létě 1973 se dostal let č. 114 společnosti Libyan Arab Airlines z Tripolisu do Káhiry omylem nad Sinajský poloostrov, který v té době ovládal Izrael. Byl zachycen letouny izraelského letectva, z nichž přišel příkaz přistát. To však piloti Libyan Arab Airlines odmítli a dopravní letoun byl sestřelen. Velitelství izraelského letectva se proto obávalo, že by tento incident mohl vést k odvetným krokům proti dopravním letounům izraelské letecké společnosti El Al na trase z Izraele do Jihoafrické republiky a zpět, a proto uvedlo do stavu pohotovosti stíhací letouny na letecké základně Ofir.[3] Jejich úkolem rovněž bylo chránit malou flotilu izraelského námořnictva v Rudém moři a protiletadlovou baterii střel MIM-23 Hawk střežící úžiny Rudého moře před egyptskými MiGy, umístěnými v Hurghadě.[4] Velitelem izraelské základny byl v té době Ja'akov Nevo.[3]

Dne 6. října 1973 se v době vypuknutí jomkipurské války na základně nacházely dva letouny F-4E Phantom ze 107. perutě izraelského letectva. Obsluhovali je relativně nezkušení letci, jimiž byli pilot Amir Nachumi s navigátorem Josi Javinem a pilot Daniel Šaki s navigátorem Davidem Regevem.[5] V 9.00 izraelského času byl letovým dispečerem vyhlášen rudý poplach a ve 13.50 se rozezněly sirény. Na radaru bylo zachyceno několik nízko letících formací, avšak dispečer nevydal rozkaz ke vzlétnutí strojů a neuvědomil si závažnost útoku. Pilot Nachumi však na rozkaz nečekal a nařídil mechanikům, aby připravili letouny. Šaki se k němu přidal.[6] Nachumi později tuto scénu poslal následovně:[5]

„ Rozhodl jsem se vzlétnout a o několik sekund později byla ranvej bombardována. Pokud bychom čekali o něco déle, už bychom nevzlétli. Zaútočilo na nás sedm formací po čtyřech letounech typu MiG-17 a MiG-21. “

Izraelská verze událostí

[editovat | editovat zdroj]
Spodní pohled na letící egyptský MiG-17

Krátce po vzletu izraelských Phantomů zasáhly ranvej první egyptské bomby. Nachumi nařídil Šakimu odhodit přídavné palivové nádrže a letět nad západní konec základny, zatímco on poletí nad východní. Nachumi následně sestřelil jeden z MiGů střelou AIM-9 Sidewinder. Poté se s letounem otočil zpátky směrem k základně a zkřížil cestu dvěma MiGům, které ji bombardovaly. Ty však nabraly výšku a odletěly. Protiletadlová baterie MIM-23 Hawk nebyla v aktivním módu, aby se vyhnula sestřelení izraelských letounů. Dva MiGy toho využily a zničily ji. Nachumi začal pronásledovat vedoucí MiG a letěl nízko, přičemž střílel z leteckého kanónu, ale minul. MiG však přerušil bombardování. Nachumi se jej pokusil pronásledovat, avšak jeho letoun začal mít potíže s levým motorem. Po chvíli, kdy letěl pouze s jedním motorem, se mu podařilo problémový motor znovu nahodit, odpoutal se od pronásledovaného MiGu a vydal se napadnout jiný MiG, který pronásledoval Šakiho. MiG se proti němu ostře otočil, Nachumi zpomalil a v okamžiku, kdy jej míjel, ho sestřelil. Druhý MiG uletěl.[5][6]

Nachumi poté spatřil další dvojici MiGů-17 útočící na komunikační jednotku u zálivu. Jeden z nich na něj vypálil raketu vzduch-země, načež jej Nachumi z 600 metrů sestřelil řízenou střelou. Šaki mezitím sestřelil tři egyptské letouny a chystal se na čtvrtý, když v tom zaútočily MiGy-21. Jeden z nich prudce klesl, dvakrát se dotkl hladiny moře, načež se mu podařilo stroj zvednout a uletět. Šakimu již docházelo palivo a zvažoval přistání na poničené ranveji. Nachumiho oslnil záblesk světla, odrážejícího se od dvojice prchajících MiGů. Jednoho z nich se mu podařilo sestřelit, zatímco druhý se pokusil o únik. V tu chvíli ale již i Nachumimu docházelo palivo, a proto se rozhodl egyptský letoun nepronásledovat.[6]

Poté

[editovat | editovat zdroj]

Nachumi a Šaki, jejichž letouny zůstávaly ve vzduchu s minimem paliva, konzultovali další postup s leteckým dispečerem. Rozhodli se přistát na paralelní ranveji, která byla sice kratší, ale méně poškozená. Jakmile přistáli, začali své letouny připravovat na další egyptský útok, který však nepřišel.[6] Všichni čtyři letci byli později za svůj výkon během bitvy vyznamenáni medailí Za zásluhy.[3]

Egyptská verze událostí

[editovat | editovat zdroj]
Egyptský MiG-21

Podle Egypťanů byla letecká základna Ras Nasrani (někdejší egyptský název pro tehdejší izraelskou základnu Ofir)[7] jednou z izraelských základen na Sinajském poloostrově, která se stala cílem egyptského leteckého úderu, kterého se 6. října zúčastnilo na 220 letounů.[8] Samotné bitvě předcházelo 4. října letecké snímkování celé základny průzkumným MiG-21 egyptského letectva. Cílem útoku bylo oslabit izraelské letectvo v prostoru a omezit jeho bojovou činnost v Rudém moři. Do bitvy bylo nasazeno 16 MiGů-17 z 89. perutě 306. letecké brigády, 10 MiGů-21 z 25. pěší squadrony 102. letecké brigády a 16 MiGů-21 ze 42. perutě 104. letecké brigády. MiGy-21 doprovázející při útoku MiGy-17. Nepodílely se však na bombardování a podle pilotů ani nedošlo k žádnému střetnutí ve vzduchu s Izraelci.[9] MiGy-21 měly za úkol ničit přistávací plochy. Pro tento úkol byly vybaveny bombami BetAB. Po splnění úkolu opustily prostor, neboť je omezovalo množství paliva. Jeden MiG-21 byl zasažen protileteckou palbou a zřítil se. Úkolem MiGů-17 bylo napadat telekomunikační a radarová zařízení izraelské armády.

Ztráty

[editovat | editovat zdroj]

Egyptští velitelé uvedli, že v leteckém úderu na počátku války bylo ztraceno dohromady pět letounů. Náčelník generálního štábu Saad Mohamed el-Hussejn El Šazlí napsal, že mezi 6. a 7. říjnem egyptské letectvo přišlo o pět strojů.[10] Podobně se vyjádřil i velitel Abdel Ghani el-Gamasy a další zdroje z egyptské armády.[9] Jiný zdroj uvádí ztrátu sedmi egyptských letounů vinou izraelských stíhačů a protiletadlové obrany.[11] Simon Dunstan ve své knize zmiňuje tvrzení, že letecký úder vedl ke ztrátě celkem pěti egyptských letadel (neuvádí však jaká letecká základna byla napadena), avšak ztráty na egyptském letectvu v počátečním úderu jomkipurské války vyčíslil na „přibližně čtyřicet letounů“.[12] Podle ruského webu skywar.ru ztratili Egypťané 5 letounů MiG-17 a 1 letoun MiG-21 přičemž jeden z MiGů-17 se zřítil již cestou k cíli a další 4 byly sestřeleny izraelskými stíhači. Všech šest egyptských pilotů zahynulo. Na izraelské straně zahynul minimálně jeden technik v řídící a radarové stanici raket Hawk.[13]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ofira Air Battle na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ALONI, Shlomo. Arab-Israeli Air Wars 1947-1982. Oxford: Osprey Publishing, 2001. 96 s. Dostupné online. ISBN 978-1841762944. S. 80. (anglicky) 
  2. ↑ POLLACK, Kenneth M. Arabs at War: Military Effectiveness, 1948–1991. Lincoln: University of Nebraska Press, 2002. 698 s. Dostupné online. ISBN 0-8032-8783-6. S. 125. (anglicky) 
  3. ↑ a b c WELDEN, Asaf. Incontrovertibly. IAF Magazine. Říjen 2003, čís. 153. Dostupné online. (hebrejsky) 
  4. ↑ YONAY, Ehud. No Margin for Error: The Making of the Israeli Air Force. New York: Pantheon Books, 1993. 426 s. Dostupné online. ISBN 978-0679415633. S. 318–319. (anglicky) 
  5. ↑ a b c ALONI, Shlomo. Israeli F-4 Phantom II Aces. Oxford: Osprey Publishing, 2004. 96 s. Dostupné online. ISBN 978-1841767833. S. 26. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  6. ↑ a b c d COHEN, Eliezer. השמים אינם הגבול. Tel Aviv: Sifriyat Maariv, 1990. 672 s. S. 453–458. (hebrejsky) V angličtině vyšla pod názvem Israel's Best Defense: The First Full Story of the Israeli Air Force. 
  7. ↑ Israeli Air Force: Air Bases [online]. Aeroflight, 1998-01-15 [cit. 2013-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ EL BADRI, Hassan. The Ramadan War, 1973. Dunn Loring: T. N. Dupuy Associates, 1978. 273 s. ISBN 978-0882544601. S. 156. (anglicky) 
  9. ↑ a b NICOLLE, David; COOPER, Tom. Arab MiG-19 and MiG-21 Units in Combat. Oxford: Osprey, 2004. 96 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-21. ISBN 1841766550. S. 38–39. (anglicky)  Archivováno 21. 9. 2013 na Wayback Machine.
  10. ↑ EL SHAZLY, Saad. The Crossing of the Suez. San Francisco: American Mideast Research, 2003. 368 s. Dostupné online. ISBN 978-0960456222. S. 226–227. (anglicky) 
  11. ↑ NORDEEN, Lon; NICOLLE, David. Phoenix Over The Nile: A History of Egyptian Air Power 1922–1994. Washington: Smithsonian Institution Press, 1996. 368 s. ISBN 978-1560986263. S. 279. (anglicky) 
  12. ↑ DUNSTAN, Simon. The Yom Kippur War: The Arab-Israeli War of 1973. New York: Osprey, 2007. 224 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-21. ISBN 978-1-84603-288-2. S. 33 a 58. (anglicky)  Archivováno 21. 9. 2013 na Wayback Machine.
  13. ↑ Воздушный бой над Рас Насрани [online]. skywar.ru [cit. 2019-02-15]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Jomkipurská válka
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Letecká_bitva_u_Ofiru&oldid=24140083“