Leigh Hunt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leigh Hunt
Leigh Hunt.jpg
Rodné jméno James Henry Leigh Hunt
Narození 19. října 1784
Southgate
Úmrtí 28. srpna 1859 (ve věku 74 let)
Putney
Místo pohřbení Kensal Green
Povolání novinář, esejista, básník a dramatik
Národnost anglická
Alma mater Christ's Hospital
Žánr eseje
Literární hnutí romantismus
Manžel(ka) Marianne Kentová (1809-1859, její smrt)
Děti Thornton Leigh Hunt (1810–73) a devět dalších
Příbuzní John Hunt (1775–1848)
a Robert Hunt, bratři
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

James Henry Leigh Hunt (19. října 1784 Southgate, Londýn28. srpna 1859 Putney, dnes Londýn) byl anglický radikální romantický novinář, esejista, básník a dramatik.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v londýnském předměstí Southgate americkým rodičům, kteří se zde usadili kvůli loajalistickým názorům během války za nezávislost. V letech 17911799 studoval Hunt ve škole Christ's Hospital. Své první básně vydal roku 1801. Roku 1808 založil se svým starším bratrem Johnem týdeník The Examiner, který následně vycházel až do roku 1886 a ve kterém působil i jeho další bratr Robert. V roce 1809 se oženil s Marianne Kentovou,.[2] s níž měl v následujících letech celkem deset potomků, mezi nimi syna Thortona, novináře a prvního redaktora deníku The Daily Telegraph.[3]

Leigh Hunt v roce 1837, portrét od Samuela Laurenceho

Roku 1813 byl ze svým bratrem Johnem uvězněn na dva roky za články proti princi regentovi Jiřímu Anglickému uveřejněné v časopisu The Examiner, který ve vězení nepřestával vydávat. Od roku 1814 do roku 1817 publikoval v The Examiner společně s Wililamem Hazlittem sérii esejů pod názvem The Round Table (Kulatý stůl), které následně vydali knižně.[2]

Jeho radikalimus a obliba renesanční poezie Edmunda Spensera ovlivnily Johna Keatse, kterého seznámil se Shelleym. S Byronem vydával v letech 1822-1823 časopis The Liberal. V tomto a v dalších peridodikách, které rovněž redigoval (The Reflector, The Indicator, The Companion) publikoval své tématicky pestré a stylově vytříbené eseje, které vydával také knižně. Je rovněž autorem básnických sbírek a divadelních her. Uspořádal dva svazky výborů z děl anglických básníků a roku 1855 vydal divadelní hry Francise Beaumonta a Johna Fletchera.[4]

Společně s Williamem Hazlittem a Charlesem Lambem tvořil jádro tzv. cockneyské školy, což byl hanlivý název pro jejich styl, který měl někdy blízko k londýnskému lidovému nářečí (v angličtině cockney).[1]

Jeho manželka zemřela roku 1857 ve věku 69 let, Hunt samotný zemřel o dva roky později ve věku 74 let a byl zpopelněn na hřbitově v londýnském Kensal Green.[5]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Svátek básníků (1811)
Sestup svobody (1815)
  • Juvenilia (1801, Juvenilie), básnická sbírka.
  • The Feast of the Poets (Svátek básníků), satirická báseň vydaná 1811 časopisecky a 1814 knižně.
  • The Descent of Liberty (1815, Sestup svobody), maska napsaná roku 1814, když byl Hubt vězněn.
  • Story of Rimini (1816, Příběh Rimini), báseň zalořená na tragickém příběhu Francesky da Rimini.
  • The Round Table (1817, Kulatý stůl), společně s Williamem Hazlittem, kulturní a sociální eseje publikované v letech 18141817 v týdeníku The Examiner, který Hunt redigoval. Dvanáct z 52 esejů napsal Hunt, zbytek Hazlitt.
  • Foliage (1818, Listoví), básnická sbírka.
  • Hero and Leander (1819, Héro a Leandros), báseň.
  • Bacchus and Ariadne (1819, Bakchus a Ariadna), báseň.
  • Captain Sword and Captain Pen (1835, Kapitán Meč a kapitán Pero), protiválečná báseň.
  • A Legend of Florence (1840, Florentská legenda), divadelní hra.
  • Men, Women and Books (1847, Muži, ženy a knihy), dva díly, eseje.
  • Autobiography (1850, Autobiografie), tři díly.
  • Poetical Works (1857, Básnická díla), dva díly.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Jedna Huntova báseň Abu ben Adhem a anděl (1834, Abou Ben Adhem) je obsažena ve výboru Jaroslava Vrchlického Moderní básnící angličtí (Praha: Josef R. Vilímek 1898).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Slovník spisovatelů - anglická literatura, Praha: Libri 2003. druhé opravené a doplněné vydání. S. 385.
  2. a b Leigh Hunt - Encyclopædia Britannica
  3. Leigh Hunt - Epsom and Ewell History Explorer
  4. Leigh Hunt - Poetry Foundation
  5. James Henry Leigh Hunt - Find A Grave Memorial

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]