Ladislav Hlad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Excelence
Ladislav Albert Hlad
nesídelní biskup pražský
titulární biskup cedijský
Církev římskokatolická
Jmenování 9. února 1950
Heslo
Pokoj a dobro
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 6. července 1930
světitel František Kordač
Biskupské svěcení tajně 26. března 1950
světitel Štěpán Trochta
1. spolusvětitel Kajetán Matoušek
2. spolusvětitel dispensován
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady Nesídelní biskup pražský (1950–1979)
Osobní údaje
Datum narození 3. února 1908
Místo narození Plzeň, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 16. prosince 1979
(ve věku 71 let)
Místo úmrtí Moravec, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení rodinná hrobka, hřbitov sv. Václava, Plzeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Hlad (3. února 1908, Plzeň16. prosince 1979, Moravec) byl český katolický kněz, terciář dominikánů s řádovým jménem Albert, tajně vysvěcený biskup pro pražskou arcidiecézi, vězeň komunistické totality protiprávně odsouzený na 12 let, odseděl si 5,5 roku, po smrti rehabilitován.

Mládí a první republika[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 3. února 1908 v Plzni, kde byl do týdne pokřtěn, jako nejstarší dítě Ladislavu a Karolíně Hladovým. Otec byl topič původem z Prahy, matka dcera krejčího ze Lnářů. Později měl ještě dvě sestry Elišku (*1909) a Marii (*1920), Marie však umírá ve druhém roce života, když je Ladislavu 14 let umírá mu otec. Za první světové války vystudoval obecnou školu (1914-1918), za republiky 1918-1926 reálku s maturitou. Byl v noviciátu Dominikánů, nakonec však vstoupil pouze do třetího řádu a při obláčce dostal jméno Albert Veliký. V letech 1926–1930 studoval na Katolické teologické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Protože byl z velmi chudých poměrů, na studiích musel být podporován dobrodinci (např. Josef Limpouch). Na kněze byl vysvěcen 6. července 1930 pražským arcibiskupem Františkem Kordačem. Jako kaplan působil v Rokycanech (1930), v Sedlci–Prčici (1932) a na Sázavě (1934). Od roku 1934–1950 byl nejprve administrátorem a poté farářem v Obděnicích u Sedlčan, kde s ním žila i jeho matka a sestra.[1][2]

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Nově vysvěcený pražský arcibiskup Josef Beran ho nejprve v roce 1946 ustanovil pastoračním referentem pro venkov, v roce 1948 vikářem v Sedlčanském vikariátu, v roce 1949 byl jmenován arcibiskupským notářem. V roce 1949 mu v chvatu před internací ústně udělil práva generálního vikáře. Skrze provinciála jezuitů Františka Šilhana a další prostředníky komunikoval nepřímo s internovaným Beranem. V březnu 1950 převzal z rukou nuncia Ottavio De Liva jmenovací dekret, kde ho papež na návrh Berana jmenoval titulárním biskupem cedijským, bez sídelního biskupství.[3] Byla mu svěřena pravomoc zastupovat stávající biskupy, bude-li jim znemožněn výkon funkcí a výslovně nesměl nosit biskupské insignie. Internovaný arcibiskup Beran požádal Štěpána Trochtu, aby Hlada tajně vysvětil. To se stalo v soukromé kapli biskupa 26. března 1950 v Litoměřicích se spolusvětitelem Kajetánem Matouškem, druhý spolusvětitel byl dispensován.[1][4]

Biskup a věznění[editovat | editovat zdroj]

Po svěcení se vrátil jako farář do Obděnic odkud, v očekávání že bude zatčen, se uchýlil do Českých Budějovic. Zde byl v červenci 1950 zatčen v souvislosti s číhošťským zázrakem. Odsouzen byl v září 1950 na tři roky žaláře za údajný trestný čin sdružování proti republice[5], jeho biskupské svěcení se podařilo utajit. Žalářován byl v internačním táboře Želiv, věznici Mírov a na Pankráci. V prosinci 1951 byl podmínečně propuštěn a ustanoven administrátorem v Kladně–Rozdělově (1952-1958). Zde také postupně 1952-1954 vysvětil sedm bohoslovců, kteří nenastoupili do státem kontrolovaných seminářů a absolvovali zčásti tajné studium (František Vítek(1923-1993), Jan Heryán, Josef Garaja (1922-1981), Josef Knödl (1929-1993), Jaroslav Vyterna (*1927), Bedřich Šimůnek a Vladimír Kusý[6]. [7]) V roce 1955 utrpěl na motocyklu za nejasných okolností těžkou nehodu s nákladním vozidlem, kdy mu byla amputována noha. Řidič motorky a tajný bohoslovec Vladimír Kabát zahynul. Po rehabilitaci se vrátil do Kladna, kde 29. prosince 1956 vysvětil slovenského bohoslovce Augustina Havlíka OFM (1925-1997). V roce 1958 byl přeložen do Tachlovic, kde vysvětil na jáhna slovenského bohoslovce Vojtěcha Kováčika SVB (1924-2007), kněžské svěcení naplánované za dva týdnu už nestihl provést.[8]

Druhé zatčení a rehabilitace[editovat | editovat zdroj]

Zde byl opět 10. srpna 1959 zatčen StB, která už o jeho aktivitách biskupa věděla. V roce 1960 byl odsouzen na 9 let za údajné podvracení republiky, žalářován byl ve věznici Mírov a ve Valdicích a na amnestii prezidenta v roce 1963 mu byl zbytek trestu prominut.[5] Po návratu z vězení působil v Oseku u Duchcova, v roce 1966 přemístěn do domova pro staré kněze v Senohrabech u Prahy. Během pražského jara se zúčastnil Díla koncilové obnovy. Naposledy je přeložen do Charitního domova pro kněze v Moravci u Žďáru nad Sázavou. Zde také zemřel v neděli 16. prosince 1979 a pohřben byl do rodinné hrobky na plzeňském hřbitově svatého Václava. V roce 1990 byl plně rehabilitován.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Miloslava Kahounová: Vzpomínka na biskupa Ladislava Hlada, in DOTEK - Informace pro farnost Vlašim, duben 2010
  2. M. Kahounová: Život a odkaz biskupa Ladislava Hlada, str. 9, 10, 41
  3. David M. Cheney: Ladislav Hlad in Catholic-Hierarchy, code: v2.6.8, 19 Feb 2011; data: 20 Feb 11
  4. M. Kahounová: Život a odkaz biskupa Ladislava Hlada, str. 22
  5. a b Tomáš Bursík: Osud odbojové organizace Černý lev 777, MV ČR Praha 2007, S. 11, ISBN 978-80-254-1125-4
  6. M. Kahounová: Život a odkaz biskupa Ladislava Hlada, str. 116
  7. VAŠKO Václav, Dům na skále / 3. díl "Církev vězněná", S. 70, Kostelní Vydří, 2008
  8. Kahounová 2001, s. 28-30

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]