LGBTQ+ psychologie
LGBTQ+ psychologie (někdy též psychologie sexualit, popř. psychologie sexualit a genderu) je odvětví psychologie, které se zabývá životy a životními zkušenostmi LGBTQ+ lidí – lesbických žen, gay mužů, bisexuálních, transgenderových, queer a dalších osob. Tento proud nebo podobor psychologie někdy bývá řazen mezi tzv. kritické psychologické přístupy, neboť je jeho klíčovou součástí kritika mainstreamové psychologie, která do značné míry přehlíží v rámci svých studií a nejvlivnějších přístupů skutečnost, že většina psychologického výzkumu se zaměřuje na studium životů a zkušeností heterosexuálních a cisgenderových (netrans) lidí.[1] Mainstreamová psychologie se LGBTQ+ lidmi doposud zabývá přinejmenším okrajově. Příkladem jsou např. chybějící studie matek z řad neheterosexuálních lidí, relativně sporé studie předsudečnosti vůči LGBTQ+ lidem. LGBTQ+ psychologové a psycholožky věří, že aby o psychologii bylo možno hovořit jako o „psychologii lidí”, je nutné se zaměřovat na zkušenosti všech lidí a být otevření ke způsobům, jimiž se životy lidí liší.[1]
Vztah psychologického zkoumání LGBTQ+ osob a historické patologizace a medikalizace homosexuality[editovat | editovat zdroj]
Ještě v období 70. a 80. let 20. století převládal v rámci odborných lékařských, ale i psychologických společností názor, že homosexualita je duševní onemocnění. V 70. letech se tomuto názoru vzepřela tzv. gay afirmativní psychologie, tedy proud psychologického myšlení, který si kladl za cíl ukázat, že homosexuálové patří mezi psychologicky zdravé. Tento proud psychologického, ale i šířeji interdisciplinárního způsobu myšlení vedl k vyškrtnutí homosexuality z Diagnostického a statistického manuálu (DSM) duševních nemocí, který spravuje Americká psychologická asociace, a s časovým odstupem i z Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN), kterou spravuje Světová zdravotnická organizace (WHO).
Vybrané tematické okruhy[editovat | editovat zdroj]
LGBTQ+ psychologie se v současnosti zabývá celou řadu témat, která pokrývají různé aspekty života a zkušeností LGBTQ+ lidí, zejména procesem coming outu, homofobní šikanou, rodičovstvím párů stejného pohlaví (tzv. homoparentalitou), poskytováním psychologické podpory LGBTQ+ lidem, problematikou tzv. menšinového stresu a vlivu heteronormativní stigmatizace na kvalitu života a duševní zdraví LGBTQ+ lidí. Rozvíjí se rovněž zájem o psychologii LGBTQ+ osob v postproduktivním věku a stárnutí.
Rozvoj odvětví v Česku[editovat | editovat zdroj]
V Česku odborníci a odbornice již k rozvoji tohoto oboru také přispěli, ačkoliv není zcela oborově vyhraněn a k tématům LGBTQ+ psychologie se vyjadřují i obory příbuzné. Například psycholožka Olga Pechová publikovala studie zaměřené na oblast diskriminace související se sexuální orientací[2] či viktimizaci ve školách[3], podobně i psycholožka Irena Smetáčková, která se věnovala například otázce homofobie v žákovských kolektivech.[4] K rozvoji psychologického zkoumání LGBTQ+ lidí přispívají rovněž odborníci z příbuzných oborů, jako například Zdeněk Sloboda, který se věnuje například mediální výchově a publikoval knihu Dospívání, rodičovství a (homo)sexualita[5]. V ČR také probíhá výzkum v oblasti homoparentality, který na Sociologickém ústavu AV řeší sociologický tým vedený Hanou Maříkovou.[6] Také v Národním ústavu duševního zdraví se problematice věnuje Michal Pitoňák, který se zabývá působením tzv. menšinového stresu a duševním zdravím LGBTQ+ lidí[7], destigmatizací HIV[8] či homofobií[9].
Rozvoji LGBTQ+ psychologie se v Česku věnují rovněž i různé organizace, například spolek Prague Pride provozuje peer poradnu Sbarvouven s cílem pomáhat s prevencí psychologického distresu v období coming outu a předcházet např. vyšší sebevražednosti LGBTQ+ osob.[10] LGBTQ+ psychologickou sekci má i spolek Queer Geography, jenž v minulosti například přeložil Doporučený postup pro psychologickou praxi s lesbami, gayi a bisexuálními klient-y/kami,[11] který ve své zprávě Být LGBT+ v Česku doporučil Veřejný ochránce práv.
Rozvoj ve světě[editovat | editovat zdroj]
Značnou měrou se o rozvoj LGBTQ+ psychologie zastávají velké národní psychologické společnosti, jako například Americká psychologická asociace (APA) nebo Kanadská psychologická asociace, které obsahují zvláštní sekce[12][13], ve kterých se přímo rozvoji tohoto pod-oboru psychologie věnují. APA za účelem podpory zájmu o LGBTQ+ psychologii ve světě v roce 2005 dala vzniku mezinárodní síti psychologických organizací, které se LGBTQ+ tématy zabývají. Mezinárodní síť s názvem International Psychology Network for Lesbian, Gay, Bisexual, Transgender and Intersex Issues (zkráceně IPsyNet)[13] je otevřená členství všem národním psychologickým organizacím, které o členství v této organizaci zažádají. V současnosti mezi členské organizace patří například národní organizace z Albánie, Austrálie, Bangladéše, Brazílie, Německa, Maďarska, Kanady, Kolumbie, Libanonu, Portugalska, Ruska, Španělska, USA a mnohých dalších. České psychologické společnosti zastoupení v IPsyNET prozatím nemají.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Lesbian, gay, bisexual, trans and queer psychology : an introduction. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. 328 s. Dostupné online. ISBN 978-0-511-68203-2, ISBN 0-511-68203-4. OCLC 667095996
- ↑ PECHOVÁ, Olga. Diskriminace na základě sexuální orientace. E-psychologie. 2009. Dostupné online.
- ↑ Sborník z konference "Diskriminace sexuálních menšin". Vyd. 1. vyd. Praha: Poradna pro občanství, občanská a lidská práva ve spolupráci s občanským sdružením Pastiche Filmz 49 s. ISBN 978-80-904515-1-3, ISBN 80-904515-1-9. OCLC 664091693
- ↑ SMETÁČKOVÁ, Irena. Homofobie v žákovských kolektivech : homofobní obtěžování a šikana na základních a středních školách - jak se projevuje a jak se proti ní bránit : doplňkový výukový materiál pro ZŠ a SŠ včetně didaktické aplikace tématu. [s.l.]: Úřad vlády České republiky ISBN 978-80-7440-016-2, ISBN 80-7440-016-6. OCLC 815375726
- ↑ SLOBODA, Zdeněk. Dospívání, rodičovství a (homo)sexualita. [s.l.]: [s.n.], 2016. ISBN 978-80-88163-09-1, ISBN 80-88163-09-9. OCLC 962341129
- ↑ Výstupy | Homoparentalita. homoparentalita.soc.cas.cz [online]. [cit. 2020-08-06]. Dostupné online.
- ↑ PITOŇÁK, Michal. Rozdíly v duševním zdraví mezi ne-heterosexuály a heterosexuály: přehledová studie. Československá psychologie. 2017, roč. LXI, čís. 6, s. 575–592. Dostupné online.
- ↑ Venturing beyond the “Behavioural MSM”: Sex, Chems, & Satisfaction in their Syndemic Contexts. ADIKTOLOGIE Journal. 2020, čís. 2. Dostupné online [cit. 2020-08-06]. DOI 10.35198/01-2019-002-0003. (anglicky)
- ↑ PITOŇÁK, Michal; SPILKOVÁ, Jana. Homophobic Prejudice in Czech Youth: a Sociodemographic Analysis of Young People’s Opinions on Homosexuality. Sexuality Research and Social Policy. 2016-09, roč. 13, čís. 3, s. 215–229. Dostupné online [cit. 2020-08-06]. ISSN 1868-9884. DOI 10.1007/s13178-015-0215-8. (anglicky)
- ↑ Národní ústav duševního zdraví; Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Situační analýza prevence sebevražd v České republice Podklady pro Národní akční plán prevence sebevražd 2020-2030 [PDF online]. Světová zdravotnická organizace, 2019 [cit. 2020-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-07.
- ↑ AMERICKÁ PSYCHOLOGICKÁ SPOLEČNOST. Doporučený postup pro psychologickou praxi s lesbami, gayi a bisexuálními klient-y/kami [online]. Queer Geography, 2018 [cit. 2020-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-07.
- ↑ Sexual Orientation and Gender Identity – Canadian Psychological Association [online]. [cit. 2020-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b The International Psychology Network for Lesbian, Gay, Bisexual, Transgender and Intersex Issues (IPsyNet). https://www.apa.org. Dostupné online [cit. 2020-08-06]. (anglicky)