Kyjovská pahorkatina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kyjovská pahorkatina
Babí lom, pohled z Bukovanského mlýna
Babí lom, pohled z Bukovanského mlýna

Nejvyšší bod 417 m n. m. (Babí lom)
Rozloha 482 km²
Střední výška 235,2 m n. m.

Nadřazená jednotka Středomoravské Karpaty
Sousední
jednotky
Chřiby, Ždánický les, Dolnomoravský úval
Podřazené
jednotky
Kudlovická pahorkatina, Mutěnická pahorkatina, Vážanská vrchovina, Věteřovská vrchovina

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Souřadnice
Vnější Západní Karpaty, Kyjovská pahorkatina vyznačena červeným polem

Kyjovská pahorkatina má členitý pahorkatinnývrchovinný ráz. Její rozloha je 482 km², nejvyšším vrcholem Babí lom 417 m n.m., střední výška 235 m n. m. a střední sklon 3°30'. Na seveozápadě sousedí s Ždánickým lesem, na severovýchodě s Chřiby a na jihu s Dolnomoravským úvalem.

Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Geomorfologický celek Kyjovská pahorkatina je částí geomorfologické oblasti Středomoravských Karpat, které jsou částí geomorfologické subprovincie Vnější Západní Karpaty.

Dělí se na čtyři geomorfologické podcelky:

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Podloží je různorodé, v severní části je převážně tvořeno paleogénními jílovci a pískovci račanské jednotky magurské skpiny příkrovů, v západní a jihozápadní části paleogénními jílovci a pískovci ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů. V jižní části, hlavně na hranicích s Dolnomoravským úvalem, je tvořeno především sarmatskými a pannonskými sedimenty vídeňské pánve.

Nadloží je tvořeno spraší a sprašovými hlínami. Dna údolí jsou tvořeny fluviálními a delovfluviálními písčitohlinitými sedimenty.

Těžba nerostných surovin[editovat | editovat zdroj]

Těžba lignitu[editovat | editovat zdroj]

V minulosti, od roku 1824 až do 90. let 20. století, se v Kyjovské pahorkatině, kde se nachází kyjovská sloj jihomoravské lignitové pánve těžil lignit. Sloj je 15 km dlouhá a 4 km široká, její mocnost je 3–6 m. V některých částech byl lignit vytěžen malodoly již na konci 19. století.[1]

Důl Julius u Šardic byl otevřen roku 1911, začátkem 40. let 20. století byla roční produkce 55 000 tun lignitu, v roce 1960 byl přejmenován na Důl 9. května. Do června roku 1978, kdy byl uzavřen, se v něm vytěžilo celkem 3 689 200 tun lignitu.[2]

Důl Dukla u Šardic byl otevřen roku 1965, 9. června roku 1970 zde po průtrži mračen došlo k zaplavení dolu, což si vyžádalo 34 obětí. Důl byl uzavřen v 21. prosince 1992 při roční průměrné produkci 550 000–600 000 tun lignitu.[3][4]

Těžba ropy a zemního plynu[editovat | editovat zdroj]

V jižni části Kyjovské pahorkatiny u obcí Starý Poddvorov, Nový Poddvorov a Dolní Dunajovice se těží ropa a zemní plyn.

Hydrologie[editovat | editovat zdroj]

Celá oblast je odvoňována Kyjovkou, Trkmankou, Dlouhou řekou a Salaškou, které se vlévají do Dyje a Moravy.

Ještě do poloviny 19. století se zde nacházela jezera ledovcového původu, Kobylské a Čejčské jezero. Postupně se zanášela sedimenty a v první polovině 19. století byla uměle vysušena a přeměněna na ornou půdu.

Klima a vegetační stupně[editovat | editovat zdroj]

Kyjovska pahorkatina klimatologicky patří k teplé oblasti.[5]

Oblast leží v 1. a ve 2. vegetačním stupni.[6]

Zemědělství a lesnictví[editovat | editovat zdroj]

V Kyjovské pahorkatině se daří vinohradnictví a sadařství teplomilných druhů, jako jsou meruňky a broskvoně, lze zde nalézt i oskeruše.

Lesy jsou většinou dubové pařeziny, přirozené dubohabřiny nebo borové porosty s dubem.

Místy se vyskytují stepní trávníky

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

V oblasti bylo vyhlášeno 17 maloplošných zvláště chráněných území, z nichž je 1 národní přírodní památka,2 přírodní rezervace a 14 přírodních památek.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Honěk, J. a kol.: Uhelné sloje v jihomoravském lignitovém revíru. Acta Montanistica Slavica, ročník 14 (2009), číslo 1, str. 43 - 53
  2. Krátký pohled na dobývání lignitu na šardicku
  3. Průval vod na dole Dukla v Šardicích 9. června 1970
  4. Hornická činnost v obci Šardice
  5. Klimatické regiony ČR
  6. Vegetační stupně střední Evropy

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Geografický místopisný slovník, Academia, Praha 1993. ISBN 80-200-0445-9.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]