Kostel svatého Vavřince (Žebrák)
Souřadnice: 49°52′32,52″ s. š., 13°53′46,68″ v. d.
| Kostel svatého Vavřince v Žebráku | |
|---|---|
 Kostel sv. Vavřince, pohled z náměstí | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Beroun |
| Obec | Žebrák |
| Souřadnice | 49°52′32,52″ s. š., 13°53′46,68″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | pražská |
| Vikariát | Beroun |
| Farnost | Žebrák |
| Užívání | bohoslužby: ne 11.00 kromě srpna ne 16.00 v srpnu st pá 17.00 |
| Zasvěcení | svatý Vavřinec |
| Architektonický popis | |
| Výstavba | 1780 |
| Další informace | |
| Ulice | Náměstí |
| Kód památky | 27318/2-410 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Vavřince v Žebráku byl vystavěn kolem roku 1730 a stavebně upraven roku 1780. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Vnitřní vybavení je cenné a pochází z různých uměleckých období. Nejstarší je gotická dřevořezba Žebrácké madony na hlavním oltáři (zapůjčena do Národní galerie v Praze), která pochází z let 1380-1390 a je dílem anonymního řezbáře, pojmenovaného podle této řezby Mistr Žebrácké madony. Dále je pozoruhodný obraz Vidění proroka Ezechiela od mistra rudolfinského manýrismu Matouše Gundelacha z roku 1610, přenesený ze hřbitovního kostela sv. Rocha. Barokní zařízení představuje hlavní oltář, přenesený sem po roce 1780 ze zrušeného kostela sv. Karla Boromejského v Praze - Novém Městě.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-01]. Identifikátor záznamu 138553 : Kostel sv. Vavřince. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Vavřince na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Emanuel POCHE a kolektiv: Umělecké památky Čech, díl IV, T-Ž, Praha 1992, s. 252.
