Kostel svatého Bartoloměje (Frymburk)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svatého Bartoloměje
kostel sv. Bartoloměje
kostel sv. Bartoloměje
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Frymburk
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Farnost Frymburk
Status kostel
Architektonický popis
Stavební sloh pozdně gotický
Výstavba 1277
Specifikace
Stavební materiál zděný
Další informace
Kód památky 19893/3-1239 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel sv. Bartoloměje je nápadnou dominantou Frymburku. Kaple či kostel zde jistě stály již před rokem 1277, kdy je na závěti Vítka z Krumlova uveden jako svědek frymburský plebán Přebyslav. V roce 1305, již po vymření krumlovské větve Vítkovců, daroval Jindřich z Rožmberka kostel premonstrátům z blízkého kláštera v rakouském Schläglu (Drkolná), kteří patronátní právo nad frymburskou farou drželi až do roku 1946. Z raně ani vrcholně gotické fáze stavby se nedochovaly nejspíše žádné nadzemní konstrukce. Velmi pozdně gotická východní část, obsahující presbitář se síťovou klenbou (sedilemi a sanktuářem) a třípatrovým přístavkem obsahujícím podzemní kostnici, sakristii ve zvýšeném přízemí a pokladnici/oratoř v patře je datována na jedom z opěráků letopočtem 1550. Po Švédském plenění během třicetileté války byla loď kostela v letech 1649 - 1652 zvýšena a zaklenuta, což připomíná mramorový pamětní reliéf v lodi nad severním vstupem. Z této doby ze dochoval také hlavní oltář od Jana Woratha, který pracoval mj. na oltářích klášterního kostela ve Schläglu a kostela sv. Víta v Českém Krumlově.V průběhu baroka a rokoka přibyly ještě boční oltáře Sv. Linharta, Krista Trpitele a Panny Marie. V téže době v závěru lodi vyrostla i zpěvácká kruchta a dodnes dochované varhany. V roce 1866 zachvátil městečko požár, při kterém na kostele shořely naštěstí jen krovy a padající kříž z vrchu původí věžní báně, prorazil gotickou klenbu presbitáře a propálil oltářní plátna. Během následné obnovy získal kostel dodnes charakteristický extrémně nízký krov a, v té době moderní, vysokou špičatou věž. Poslední stavební úpravy - generální rekonstrukce - se kostel dočkal na konci devadesátých let 20. století za P. Michala Tkáče. 3/4 dílem k této rekonstrukci přispěli odsunutí obyvatelé, nadace Renovabis, Premonstrátský klášter Schlägl, nadace Kirche in Not a soukromí dárci z řad odsunutých obyvatel.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]