Kostel svaté Anny (Horní Pelhřimov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svaté Anny v Horním Pelhřimově
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajKarlovarský
OkresCheb
ObecHorní Pelhřimov
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
VikariátCheb
Zasvěcenísvatá Anna
Zánik1967, demolice
Architektonický popis
Výstavba1691 (přestavba z kaple)
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římskokatolický kostel svaté AnnyHorním PelhřimověChebu byl jednolodní, původně poutní kostel. Vznikl přestavbou kaple v roce 1691, a byl zničen v roce 1967 po vysídlení obce.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na místě kostela svaté Anny byla nejprve v roce 1518 postavena kaple Kalvárie, která byla několikrát upravována. V roce 1561 byla vyzdobena a v roce 1684 k ní byla přistavěna věž. Teprve v roce 1691 se z ní stal po dalších úpravách kostel. V roce 1781 byla přistavěna fara. Cestu ke kostelu lemovaly kapličky křížové cesty.

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o jednolodní stavbu s polygonálně uzavřeným presbytářem a věží na jižní straně kostela. Spodní část věže měla čtvercová půdorys, horní část osmiúhelníkový. Věž kryla cibulová báň z roku 1787. V interiéru se nacházelo kvalitní vybavení, gotická socha Panny Marie, před vítězným obloukem byla zavěšená pozdně gotická socha Panny Marie v růženci.[1]

20. století[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 20. století žilo v rozlehlém Horním Pelhřimově 150 obyvatel. V blízkosti se nacházel zámeček, který později sloužil jako restaurace, a v roce 1909 byla na Zelené hoře postavena rozhledna. Původně se měla jmenovat Nová rozhledna, na podnět místních německých nacionalistů byla nakonec pojmenována po Otto von Bismarckovi.[2] Místo se tak stalo turistickým lákadlem nejen pro obyvatele blízkého Chebu. U kostela byl zřízen hřbitov, a v blízkosti byla postavena škola.

V roce 1939 byla oblast vysídlena. Stalo se z ní vojenské cvičiště. Během druhé světové války byl kostel mírně poškozen. Po skončení války, a odsunu německého obyvatelstva nebyla obec již dosídlena. Z celé oblasti se stalo hraniční pásmo. Kostel dlouho chátral, spolu s ostatními objekty, které přežily válku. Obec oficiálně zanikla až roku 1960. V roce 1967 je kostel i přilehlé objekty zbořeny. Z kostela se dochovaly pouze zbytky obvodového zdiva.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Pietní místo v prostoru bývalého hřbitova

Po pádu komunismu v roce 1989 a po zrušení hraničního pásma byl opět obnoven turistický ruch do této oblasti. Přišlo nečekané překvapení v podobě nalezení Bismarckovy rozhledny, na jejíž existenci se patrně zapomnělo. Kostel svaté Anny leží na trase vedoucí k této rozhledně. V roce 1992 zde bylo z bývalého hřbitova upraveno pietní místo, kam byly umístěny zachovalé náhrobní kameny a postaven mohutný dřevěný kříž. V těsné blízkosti na druhé straně silnice stojí část památníku obětem první světové války, a kousek od něj se nachází místo, kde stál původní kostel. Na původním místě se nacházejí jen malé části zřícené stavby, z většiny kostela už zůstala je zarostlá vyvýšenina tvořená hromadou suti.

V roce 2019 byla před ruinami kostela za podpory Nadačního fondu Historický Cheb a Spolku pro ochranu památek Chebska Maria Loreto instalována nová informační tabule s česko-německým textem o historii místa.

V roce 2020 započaly snahy o založení Lesní školky Sv. Anna v severozápadní části pozemku kolem bývalého kostela.

Na území někdejšího Horního Pelhřimova se dnes rozrůstá vesnice Pelhřimov, která je místní částí města Chebu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KRČMÁŘ, Luděk; PROCHÁZKA, Zdeněk; SOUKUP, Jan. Zničené kostely – Průvodce historií západních Čech č. 14. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2004. 186 s. ISBN 80-86125-46-7. S. 31–33. 
  2. Rozhledna Zelená hora u Chebu [online]. Atlas Česka [cit. 2018-10-24]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOHÁČ, Jaromír; SALAMANCZUK, Roman. Zmizelé Chebsko. 1. vyd. Cheb: Chebské muzeum, 2007. 203 s. ISBN 978-80-85018-59-2. S. 125. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]