Kostel Pater noster

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel Pater noster
Místo
StátIzraelIzrael Izrael
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
ZasvěceníOtčenáš
Specifikace
Stavební materiálkámen
Další informace
AdresaJeruzalém, Olivová hora, IzraelIzrael Izrael
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Pater noster (kostel Otčenáše) je římskokatolický kostel v Jeruzalémě. Nachází se na Olivové hoře na místě, kde prý Ježíš Kristus naučil své učedníky modlitbu Otčenáš. Kostel je spravován Francií.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Na současném místě kostela Pater noster stál konstantinovský Eleonin kostel (kostel Nanebevzetí) postavený nad jeskyní kolem roku 330.[1] Tento kostel však v roce 614 zničili Peršané. Nemovitost, která je od křižácké epochy považována za místo zrodu modlitby Páně, získala v roce 1868 francouzská princezna Aurelie de La Tour d'Auvergne. Současný kostel, o který se starají francouzské karmelitánky, byl postaven v letech 1874/75. Je vyzdoben deskami s překlady modlitby Páně v řadě jazykových mutací; původně jich bylo 39, nyní 140.

Až v roce 1911 byla znovu objevena jeskyně pod kostelem, o jejíž existenci byla princezna vždy přesvědčena, ale kterou nedokázala najít.[2]

Na stěnách předsíně a ambitu jsou majolikové desky s textem modlitby Otčenáš v různých jazycích. Sbírka byla v průběhu desetiletí neustále rozšiřována a aktualizována. Je tu i modlitba Páně v Braillově písmu v důležitých jazycích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paternosterkirche na německé Wikipedii.

  1. Ute Verstegen: Die architektonische Inszenierung der christlichen Erinnerungsorte im Heiligen Land – Architektursemantische Betrachtungen zu einem konstantinischen Innovationskonzept. In: INSITU. Zeitschrift für Architekturgeschichte 7 (2/2015), S. 151–170 (157ff.).
  2. Church of Pater Noster « See The Holy Land [online]. [cit. 2023-12-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]