Konstantin VI.

Konstantin VI.
Narození	14. ledna 771; Konstantinopol
Úmrtí	798 (ve věku 26–27 let); Konstantinopol
Potomci	Eufrosyne a Leo
Otec	Leon IV. Chazar
Matka	Irena
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstantin VI. (771–805) byzantský císař v letech 790 až 797 byl synem císaře Leona IV. ze syrské dynastie. Jako pětiletý byl z rozhodnutí svého otce korunován císařem, jímž se stal o čtyři roky později. Po dobu jeho nezletilosti za něj vykonávala vládu jako regentka jeho matka Irena.

V roce 787 uzavřel konstantinopolský dvůr spojenectví s Karlem Velikým, které mělo stvrdi Konstantinovo zasnoubení s Karlovou dcerou Rotrudou. Princezna byla připravována na sňatek členem byzantského poselstva eunuchem Elissaiem, který zůstal na dvoře Karla Velikého s úkolem seznámit ji s poměry na byzantském dvoře a také s řeckým jazykem Sňatek se však neuskutečnil, když se byzantská politika pod vlivem regentky odvrátila od Franků a podporovala konkurenčního lombardského uchazeče o vládu nad Itálií Adalgise. Není však vyloučeno, že zasnoubení později zrušil sám Karel Veliký.^[1]

Konstantinovi bylo tehdy již 16 let a podle všeobecného mínění mohl převzít výkon vládních záležitostí od své matky. Za plnoletého byl však prohlášen až v roce 790 po vzpouře arménských vojáků proti regentce. Irena byla poslána pryč z císařského paláce, ale již za dva roky ji mladý císař povolal nazpět jako spoluvladařku.

Jako císař Konstantin VI. obnovil pronásledování ikonodulů. Musel také potlačit povstání svého strýce Nikefora, kterého pak odstranil do kláštera, aby mu nepřekážel ve vládnutí. Nechal jednostranně rozvést manželství s dcerou anatolského magnáta a vnučkou sv. Filareta Marií Amnijskou., aby se mohl oženit se svou milenkou Theodóté, čímž se stal značně nepopulárním.

V roce 797 vypukla další vzpoura, tentokrát zosnovaná Ireninými spojenci a za jejího souhlasu. Konstantin oslepen a poslán do ústraní. Často se uvádí, že brzy zemřel v důsledku utrpěných zranění. Je však pravděpodobné, že žil v jednom z paláců v péči své druhé ženy Theodóté až do roku 805. To znamená, že svoji matku přežil.^[2]

Doba jeho vlády se vyznačovala povstáními, nespokojeností obyvatelstva, palácovými intrikami a mravním úpadkem. Ještě v době vlády Michaela II. (820 – 829) vystoupili dva uchazeči o trůn, kteří předstírali, že jsou Konstantinem VI.

Tento vládce byl posledním byzantským panovníkem, který byl všeobecně uznáván jako legitimní římský císař. Jeho matka Irena po jeho smrti vystupovala jako samostatná vladařka, což pohnulo papeže Lva III. ke korunovaci Karla Velikého za římského císaře o vánočních svátcích roku 800. Od té doby až do pádu Konstantinopole v roce 1453 používali tento titul jak franští a později římsko-němečtí vládci na západě, tak byzantští císaři na východě.

Reference

↑ HERRINOVÁ, Judith. Ženy v purpuru. [s.l.]: [s.n.] S. 114.
↑ HERRINOVÁ, Judith. Ženy v purpuru. Praha: Mladá fronta, 2004. ISBN 80-2041191-7. S. 189.

Literatura

ZÁSTĚROVÁ, Bohumila a kol., Dějiny Byzance. Praha, Academia, 1992.
HERRINOVÁ, Judith, ženy v purpuru, Mladá fronta, Praha 2004

Související články

Obrazoborectví

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Konstantin VI. na Wikimedia Commons
Biografie Konstantina VI. (anglicky) Archivováno 17. 3. 2015 na Wayback Machine.

Byzantští císaři
Předchůdce: Leon IV. Chazar	780–797 Konstantin VI.	Nástupce: Irena (Byzanc)

[1] HERRINOVÁ, Judith. Ženy v purpuru. [s.l.]: [s.n.] S. 114.

[2] HERRINOVÁ, Judith. Ženy v purpuru. Praha: Mladá fronta, 2004. ISBN 80-2041191-7. S. 189.

[1]

[2]