Irena Athénská

Irena
Narození	752; Athény
Úmrtí	9. srpna 803 (ve věku 50–51 let); Lesbos
Pohřbena	kostel svatých Apoštolů
Potomci	Konstantin VI.
Příbuzní	Eufrosyne a Leo (vnoučata)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Solidus znázorňující Irenu jako „basilissu“ - císařovnu.

Irena z Athén (řecky Εἰρήνη ἡ Ἀθηναία – Eiréne, 752 v Athénách – 9. srpna 803 ve vyhnanství na ostrově Lesbu) byla jako choť císaře Leona IV. byzatskou císařovnou, 780 až 790 j regentkou za svého nezletilého syna císaře Konstantina VI. a nakonec v letech 797 až 802 vládnoucí císařovnou.

V roce 769 ji císař Konstantin V. ze syrské dynastie vybral jako manželku pro svého nejstaršího syna Leona který se stal v roce 775 císařem jako Leon IV. Rok po svatbě se tomuto páru narodil jediný syn, pozdější císař Konstantina VI. Po Leonově smrti v roce 780 se stala Irena regentkou za tehdy devítiletého Konstantina a zůstala jí až do jeho plnoletosti. Po svém nástupu na trůn ji Konstantin VI. zbavil moci a poslal pryč z císařského dvora, ale již za dva roky ji zase povolal nazpět, protože nebyl schopen sám vládnout. Irena využila o pár let později jeho neoblíbenosti, roku 979 ho svrhla a nechala oslepit a sama se ujala vlády jako basileus - císař. Tak se stala první samostatně vládnoucí ženou na trůně východořímského císařství.

V otázce obrazoborectví se Irena časem přidala ke straně ikonodulů (uctívačů ikon) a pokusila se navrátit byzantskou říši k uctívání ikon. Podporu ji v tom poskytl nově nastolený patriarcha Tarasios. Po nezdařeném pokusu o uspořádání koncilu, který by odsoudil obrazoborectví (ikonoklasmus), roku 786 do Konstantinopole, svolala v roce 787 druhý nikajský koncil, který znovu povolil uctívání ikon (ikonodúlii).

Ze skutečnosti, že císařem byla žena, vznikaly různé problémy s dalekosáhlými důsledky: Podle římského práva nemohla totiž žádná žena velet vojsku. Poněvadž císař zaujímal tuto pozici ze svého úřadu, nemohla být žádná žena legálně císařem. Jak říkají některé historické prameny, z tohoto důvodu pokládal papež Lev III. římský císařský trůn za uprázdněný a v zimě roku 800 tak mohl korunovat Karla Velikého císařem. Tento akt po právní stránce eliminoval představu o jediné římské říši s právem vládnout také na západním území bývalé římské říše, a došlo tak k obnově západořímského císařství.

Císař Karel Veliký prý uvažoval po korunovaci o sňatku s Irenou, aby tím spojil obě římské říše pod jejich společnou vládu. Do Konstantinopole přijelo roku 802 franské poselstvo, ale dříve, než se stačila Irena rozhodnout, zda Karlovu nabídku přijme, došlo v Byzanci k převratu a císařovna byla svržena. Ještě téhož dne korunoval patriarcha Tarasios vůdce spiklenců, ministra financí Nikefora, císařem, a tak jeho revoltu legitimizoval. Irenini úředníci mu brzy slíbili věrnost.

Irenina vláda se potýkala s řadou problémů a nebyla příliš úspěšná. Armáda jí poskytovala jen vlažnou podporu a její rádcové a úředníci intrikovali mezi sebou. Snažila se tedy získat oblibu u lidu, především u obyvatel Konstantinopole, snížením daní, což snižovalo příjmy státu a působilo finanční obtíže. Byzantinci nebyli úspěšní ani ve válkách s Araby, v jejichž čele stál slavný chálífa Hárun al-Rašíd. Největším problémem však byla zřejmě skutečnost, že císařovna zanedbávala otázku následnictví, znovu se neprovdala, a nestanovila tak svého následníka.

Svržená císařovna byla poslána do vyhnanství nejprve na ostrov Prinkipo a pak ještě dále na ostrov Lesbos, kde v roce 803 zemřela. Pravoslavná církev ji uctívá jako svatou.

Literatura

HERRINOVÁ, Judith. Ženy v purpuru. Praha: Mladá fronta, 2005. 352 s. ISBN 80-204-1191-7.
ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. 529 s. ISBN 80-200-0454-8.

Související články

Obrazoborectví

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Irena na Wikimedia Commons
Biografie Ireny z Athén (anglicky)

Byzantští císaři
Předchůdce: Konstantin VI.	797–802 Irena Athénská	Nástupce: Nikeforos I.