Konstantin Nikolajevič de Lazari

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Konstantin Nikolajevič de Lazari
Konstanty de Lazari 1.jpg
Narození 5. března 1869
Kremenčuk
Úmrtí 1. listopadu 1930 (ve věku 61 let)
Lodž
Alma mater Elisavetgradské kavalerijské učiliště
Povolání fotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstantin Nikolajevič de Lazari (5. března 1869, Kremenčuk1. listopadu 1930, Lodž (Polsko) byl ruský fotograf působící na konci 19. a na počátku 20. století.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Rod de Lazari pochází od Dmitriosa de Lazari – rodáka z řeckého ostrova Zante, který vstoupil do služby Kateřiny II v roce 1780; za odměnu mu byly uděleny pozemky v Karasubazaru na Krymu. Dědeček Konstantina Nikolajeviče bojoval v ruské armádě ve vlastenecké válce roku 1812.

Konstantin Nikolajevič byl bratr podplukovníka Alexandera, otec filosofky Ilji de Lazari-Pavlovské a dědeček politologa Andrzeje de Lazari.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Konstantin de Lazari studoval u Polockého kadetního sboru, pak na chlapeckém gymnáziu v Radomu (Polsko) a na Elisavetgradském kavalerijském učilišti.

V letech 1889–1892 sloužil v Maloruském 40. dragůnském pluku. V roce 1892 odešel do důchodu, stal se důstojníkem a vášnivě se začal zabývat fotografováním.

Jako hlava lepsinského újezdu Semirečenské oblasti a účast na sčítání lidu v Rusku v roce 1897 věnoval stovky svých děl do muzea antropologie a etnografie Kunstkamera z cest kočovného života Kazachů a Kyrgyzů, kde jsou v muzeu stále (2020) uloženy. O jeho zásluhách pro Kunstkameru píše V. A. Priščepov: „Sbírku K. N. de Lazariho v muzeu očekávali netrpělivě a vděčně.[2]

Constantine de Lazari hodně cestoval. Jeho fotografie pocházejí z Ruska, Itálie, Švýcarska, Holandska a dalších zemí. Jsou uložené v Lodžském muzeu kinematografie.

Od roku 1899 do roku 1915 působil na území Polska (světový prostředník a komisař pro rolnické záležitosti v Novoradomsku a Lublinu). Během první světové války byl asistentem Alexandra Gučkova, hlavního komisaře Červeného kříže 2. armády.

V roce 1921 emigroval do Polska a získal polské občanství. Byl pohřben na Starém hřbitově v Lodži.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • STARE ZDJĘCIA[3], 2006, Lodž, Polsko.
  • Киргизы и казахи конца XIX века[4], 2006, Lodž, Polsko.
  • Степи Великой отраженье…[5], 2009, Astana.
  • Kazachstán. Včera a dnes.[6], 2011, Öskemen.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Де Лазари, Константин Николаевич (фотограф) na ruské Wikipedii.

  1. де Лазари А. Де Лазари из Карасубазара и Смоленщины / Край смоленский: Smolensk, 2012, № 10.[nedostupný zdroj]
  2. Прищепова В. А. Иллюстративные коллекции по народам Центральной Азии второй половины XIX — начала XX века в собраниях Кунсткамеры. СПБ.: Наука, 2011. — 452 с., ил. ISBN 978-5-02-038269-5
  3. «STARE ZDJĘCIA»
  4. «Киргизы и казахи конца XIX века»
  5. «Степи Великой отраженье…»
  6. «Казахстан. Вчера и сегодня»

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]