Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Český provinční dům kongregace v Brně

Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje (Congregatio Sorrorum s SS. Cyrillo et Methodio; zkratka SCM uváděná za jménem) je ženská řeholní kongregace, věnující se především výchovné, vzdělávací a charitativní činnosti. Oděvem cyrilek jsou černé šaty s bílou vestou a černý závoj s bílým okrajem.[1]

V USA působí stejnojmenná kongregace (SSCM).[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Cyrilometodějská církevní základní škola v Brně, původně sídlo kongregace

Duchovním otcem kongregace byl olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan, po jehož smrti založila dominikánská terciářka Růžena Nesvadbová (sestra Marie) laickou Družinu cyrilometodějskou pro kulturní a charitativní potřeby lidu na Moravě. Velmi krátce na to byl vybudován ústřední dům připravované kongregace, který byl situován v nově stavěné Masarykovy čtvrti v Brně.[1] Tato budova byla dokončena v roce 1925 a kromě mateřince s kaplí svatého Cyrila a Metoděje zde byl umístěn ústav pro mentálně postižené děti s trojtřídní školou a také dívčí penzionát.[2] Samotná kongregace, usilující o sbližování slovanských křesťanů, byla schválena díky aktivitě Jana Šrámka olomouckým arcibiskupem Leopoldem Prečanem v roce 1928, papežským dekretem pak roku 1975.[1] V roce 1933 začala kongregace působit i na Slovensku.[3]

V roce 1925 získala tehdejší družina kromě domu v Brně také exerciční dům Stojanov na Velehradě a koupila rovněž zámek ve Skaličce.[1] Velehradský areál byl v následujících letech rozšířen o nově postavený ústav pro mentálně postižené děti,[4] v Brně bylo naopak vedle mateřince vybudováno ve 30. letech klasické dívčí gymnázium. Obě brněnské budovy byly v roce 1940 zabrány pro válečné účely, po válce se sestrám vrátily. Roku 1950 však byly zabrány státem a v následujících desetiletích byly využívány jako školy.[2] Sídlo kongregace bylo tehdy přesunuto na Stojanov, který se rozhodnutím představené stal ústavem sociální péče. Cyrilky zde mohly působit, část z nich však byla přesunuta do Krnova a posléze do Jindřichova. Na Velehradě sídlila do roku 1961 S. Marie Nesvadbová; tehdy byla nuceně přesídlena do Bílé Vody. V roce 1969 se ve Stojanově konala první generální kapitula kongregace; tehdy zde působilo 34 sester.[4] Filiální dům v zámku ve Skaličce zůstal po roce 1950 sociálním ústavem, ve kterém nadále mohly sestry působit. Odešly odtud v roce 1988.[5]

Za socialismu působily cyrilky v Brně v malých tajných komunitách. V roce 1988 zakoupily rodinný dům v Jiráskově (dnešní Masarykově) čtvrti, nedaleko svých zabraných budov, který v 90. letech upravily pro své potřeby. V roce 1991 se stal hlavním domem kongregace a o dva roky později hlavním domem její české provincie.[6]

V roce 1990 byly kongregaci navráceny její zabrané budovy. V původním brněnském mateřinci zřídily sestry Cyrilometodějskou církevní základní školu, v sousední budově původního dívčího gymnázia potom Cyrilometodějské gymnázium a střední odbornou školu pedagogickou.[2] Z velehradského Stojanova se stal opět exerciční dům a v jeho přístavbě zůstal ústav pro mentálně postižené. Druhá velehradská budova byla sestrami upravena a stal se z ní generální dům kongregace.[4]

Dům Stojanov na Velehradě

Roku 1993 proběhla reforma kongregace, v rámci které byla rozdělena na českou a slovenskou provincii.[1] V roce 1995 začaly cyrilky působit rovněž v Rusku. Odtud o dva roky později přešly na Ukrajinu,[3] kde roku 2010 činnost ukončily.[7]

V roce 2002 měla kongregace v Česku 80 členek.[1] Roku 2017 působily cyrilky v Česku na Velehradě (generální dům), v Brně (sídlo provincie), v Olomouci a v Tetíně,[8] na Slovensku potom Turzovce (sídlo provincie), Bratislavě a Seredi.[9]

Seznam generálních představených[editovat | editovat zdroj]

  • 1928–1963 S. Marie (Růžena) Nesvadbová, SCM
  • 1963–1969 S. Eymarda Muselíková, SCM
  • 1969–1987 S. Karmela Důbravová, SCM
  • 1987–?? S. Otilie Kaňová, SCM
  • ??–2011 S. Kateřina (Anežka) Němcová, SCM
  • 2011–2017 S. Václava (Marie) Dudová, SCM
  • od 2017 S. Markéta (Marie) Husaříková, SCM

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 121. Dále jen Foltýn. 
  2. ↑ a b c Foltýn, s. 215–217.
  3. ↑ a b Historie [online]. Cyrilky.cz [cit. 2017-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-29. 
  4. ↑ a b c Foltýn, s. 736–737.
  5. ↑ Foltýn, s. 647–648.
  6. ↑ Foltýn, s. 217–218.
  7. ↑ O nás [online]. Scm.rehola.sk [cit. 2017-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-23. (slovensky) 
  8. ↑ Kontakty [online]. Cyrilky.cz [cit. 2017-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-29. 
  9. ↑ Komunity [online]. Scm.rehola.sk [cit. 2017-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-15. (slovensky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VLČKOVÁ, Hana. Dějiny komunit Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje v období komunismu v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Olomouc, 2017. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta – Katedra pastorální a spirituální teologie. Vedoucí práce Michal Altrichter. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kongregace_sester_sv._Cyrila_a_Metoděje&oldid=23322147“