Klikovské souvrství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Klikovské souvrství představuje většinovou výplň českobudějovické a třeboňské pánve, reprezentovanou říčními a jezerními nepravidelně cyklickými sladkovodními sedimenty svrchnokřídového stáří (santon-campan).[1] Dříve bylo označováno jako zlivsko-gmündská série. Nasedá na zvětralé krystalinikum (vyvřeliny a metamorfity moldanubika), v nadloží se nachází lipnické souvrství.

Dosahuje maximální mocnosti 350 m, na bázi s hrubě písčitýmí sedimenty (slepence, hrubozrnné pískovce), následované pestrými jíly, jemně písčitými jílovci a kaolinickými až arkózovými pískovci. Spodní oddíl, zastoupený pouze v jižní části třeboňské pánvi, se vyznačuje přítomností rostlinné drti a makroflóry, zatímco svrchní oddíl, dosahující v jižní části mocnosti až 100 m, je tvořen bělošedými jílovci bez makroflóry. Vůdčí zkamenělinou je Geinitzia cretacea Ung., flóra je představována společenstvem Platanus – Aralia – Dewalquea, faunu zastupují škeblovky (Conchostraca).[2]

V minerálním složení převažuje křemen, živce, slídy, kaolinit, chlorit, sekundárně je zastoupen siderit. Akcesoricky se vyskytuje turmalín, zirkon, rutil a kyanit.

Průmyslově významná je těžba žáruvzdorných jílů a pórovinnových jílů – Klikov, Blana u Zlivi, okolí Bechyně a Veselí nad Lužnicí, Ledenice-Slavošovice [3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MÍSAŘ, Zdeněk. Geologie ČSSR I, Český masív. Praha: SPN, 1983. 336 s. 14-403-83. S. 289-290. 
  2. SVOBODA, Josef. Encyklopedický slovník geologických věd, 1. svazek A-M. Praha: Academia, 1983. 920 s. 21-074-83. S. 656. 
  3. CHÁBERA, Stanislav. Geologické zajímavosti jižních Čech. České Budějovice: Jihočeská nakladatelství, 1982. 43-006-82. S. 26.