Kem (přítok Bílého moře)
| Kem | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 191 km |
| Plocha povodí | 27 700 km² |
| Průměrný průtok | 275 m³/s |
| Světadíl | Evropa |
| Zdrojnice | |
| Dolní Kujto 64°52′44″ s. š., 31°56′21″ v. d. | |
| Ústí | |
| Západní Solovecká Salma 64°57′19″ s. š., 34°40′28″ v. d. | |
| Protéká | |
 Rusko (Karelská republika) | |
| Úmoří, povodí | |
| Severní ledový oceán, Bílé moře | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kem (femininum; rusky Кемь; finsky Kemijoki, karelsky Kemijoki) je řeka na severu autonomní Karelské republiky v severozápadním Rusku. Je dlouhá 191 km. Povodí řeky je 27 700 km².
Průběh toku[editovat | editovat zdroj]
Za začátek řeky se bere její odtok z jezera Dolní Kujto. Protéká přes řadu jezer a mezi Chapjarvi a Julijarvi se jmenuje Ešanjoki. Překonává mnohé výškové stupně (Malvikija, Ostrovnoj, Podužemskij). Ústí do průlivu Západní Solovecká Salma v Bílém moři.
Přítoky[editovat | editovat zdroj]
Vodní režim[editovat | editovat zdroj]
Zdrojem vody jsou sněhové a dešťové srážky. Průměrný roční průtok vody ve vzdálenosti 18 km od ústí činí 275 m³/s. Zamrzá na začátku listopadu a rozmrzá v první polovině května.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Řeka je splavná pro vodáky. Ve 20. století byla na řece zbudována kaskáda pěti vodních elektráren. Při ústí řeky leží historické město Kem.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kem na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Кемь“.