Karol Rogawski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karol Rogawski
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1864
Ve funkci:
1867 – 1869
Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – ???
Narození1819
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí27. listopadu 1888
Ołpiny
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma materJagellonská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karol Rogawski, též Franciszek Karol Rogawski (1819 Ruské impérium – 7. listopadu 1888 Ołpiny[1][2]), byl rakouský archeolog a politik polské národnosti z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v ruském záboru Polska, kde jeho otec byl statkářem a úředníkem posledního polského krále. V mládí přesídlil do Krakova, kde také absolvoval Jagellonskou univerzitu. Krakov v té době tvořil samostatný stát (Svobodné město Krakov). V roce 1838 se jako student podílel na politických nepokojích a odešel pak do Haliče, kde zakoupil statek a věnoval se jeho správě. V roce 1846 se ovšem podílel na krakovském povstání. Byl tajemníkem provizorní vlády, později tajemníkem krakovského povstaleckého diktátora Jana Tyssowského. Po porážce povstání utekl do Paříže. V roce 1848 se díky amnestici císaře Ferdinanda. Do politického dění během revolučního roku 1848 se ale nezapojil a žil na svém statku v haličském Ołpiny. Zabýval se studiem dějin a archeologií. Publikoval v odborných periodikách. Byl členem učené společnosti v Krakově.[1][3]

Po obnovení ústavní vlády se zapojil do politiky. Od května 1861 byl poslancem Haličského zemského sněmu za kurii venkovských obcí, obvod Gorlice a Biecz.[1] Zemský sněm ho roku 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Halič (kurie venkovských obcí). 27. května 1861 složil slib. K ztrátě mandátu došlo roku 1864.[4] K roku 1861 se uvádí jako statkář, bytem v Ołpiny.[5] V Říšské radě nepatřil mezi výrazné řečníky, ale upoutal pozornost jako první člen parlamentu, na kterém byla v praxi aplikována zásada poslanecké imunity. 31. srpna 1863 totiž byla v jeho bytě provedena z rozhodnutí lvovského zemského soudu prohlídka a 5. září 1863 byl zatčen pro účast na tzv. lednovém polském povstání roku 1863. 17. září požádala Říšská rada o jeho propuštění, ke kterému došlo během několika dnů. Poté, co ale skončilo zasedání sněmovny, byl znovu zatčen, nyní coby již nechráněný mandátem. Ještě v roce 1863 pak byl ve vězení v Krakově. Celá kauza byla sledována dobovým tiskem.[1][3]

V únoru 1867 byl opět zvolen do Haličského zemského sněmu, nyní za obvod Jaslo,[1] a zemský sněm ho roku 1867 opět delegoval do Říšské rady. Rezignoval v roce 1869 během přestávky mezi IV. a V. zasedáním sněmovny.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Bd. 26. Wien: [s.n.], 1874. Dostupné online. Kapitola Rogawski, Karl Ritter von, s. 265. (německy) 
  2. ↑ Karol Rogawski [online]. encyklopedia.pwn.pl [cit. 2014-08-13]. Dostupné online. (polsky) 
  3. ↑ a b Reichsraths-Almanach für die Session 1867. Vídeň: K.k. Hof- und Univ.-Buchhandlung Wien, 1867. Dostupné online. Kapitola Rogawski (Carl Ritter), s. 139. (německy) 
  4. ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0001&size=45&page=140
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karol_Rogawski&oldid=23731802“