Karl Schnörrer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Karl „Quax Schnörrer (3. března 1919, Norimberk25. září 1979, Norimberk) byl stíhací pilot ve službách německého válečného letectva Luftwaffe za druhé světové války s celkovým počtem 46 potvrzených sestřelů. Sloužil u jednotek JG 54, Kommando Nowotny a JG 7. Získal vyznamenání Medaile cti, Německý kříž ve zlatě a Rytířský kříž.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1941 se Schnörrer po úspěšném absolvování operačního výcviku připojil jako poddůstojník k 1. skupině 54. stíhací eskadry (I./JG 54) nasazené na východní frontě. Své první vzdušné vítězství zaznamenal 13. prosince 1941. Svoji přezdívku „Quax“ si vysloužil díky několika haváriím během přistávacích manévrů, Quax byla komiksová postavička kachny, která neuměla létat a často padala z výšky na zem. V roce 1942 si tehdy nejúspěšnější německý pilot Walter Nowotny vybral „Quaxe“ jako svého spolubojovníka, své číslo 2. Oba dva se stali blízkými přáteli a vytvořili obávané duo – Nowi a Quax. V tuto dobu měl Schnörrer na svém kontě tři sestřely. V průběhu března 1943 se dva vynikající stíhací piloti Anton „Toni“ Döbele a Rudolf Rademacher připojují k Nowotnymu a Schnörrerovi a vytvářejí tak jednu z nejhrozivějších formací Luftwaffe – Nowotnyho roj neboli Nowotny Schwarm. Tato čtyři esa za celou válku sestřelila v součtu přes 500 nepřátelských letadel. Sám vůdce roje, Walter Nowotny zastiňoval ostatní s více než 140 potvrzenými sestřely. Pro srovnání, k 20. březnu 1943 měl Schnörrer nalétáno 146 bojových misí okořeněných pouze čtyřmi sestřely a to nikoli v důsledku špatných pilotních dovedností, ale jeho pověření během boje chránit v té době nejlepšího německého pilota, Nowotnyho, který měl obrovskou cenu i co se týče propagandy a udržování morálky jak ostatních pilotů, tak domácí fronty. Svoje 20. vítězství si Schnörrer maluje na směrovku svého Focke-wulfu 190 již 18. srpna tak, jak to měli stíhači Luftwaffe ve zvyku. Dne 11. listopadu 1943 umírá Anton Döbele při srážce s jiným letounem nad letištěm poblíž města Smolensk.

Hned druhý den je Karl Schnörrer velmi vážně raněn. Rudé armádě se podařilo 12. listopadu 1943 prolomit frontu a postupují s masivní podporou protiletadlových děl. Toto je poslední Nowotnyho mise na východní frontě, kdy Schnörrer letí jako jeho číslo. Nowi zaútočí na sovětský bitevník Il-2 a sestřeluje ho jako své 255. vítězství . Druhý Il-2 napadá Nowotnyho Focke-wulf, ale Schnörrer je včas tam, kde má být a vzápětí si připisuje 35. sestřel, který je zároveň posledním, kterého dosáhne u eskadry JG 54. Quaxův Fw 190 A-5 poté inkasuje zásah z dalšího sovětského šturmoviku, jeho letoun hořel a Schnörrer je nucen nouzově opustit letadlo v malé výšce okolo 60 metrů, padák se mu otevře pár metrů nad zemí a proto dopadá na zem příliš velkou rychlostí. Dostane se do rukou německých pozemních jednotek, které ho nacházejí s oběma zlomenýma nohama a frakturou lebky. Ztráta Schnörrera a Döbeleho je pro JG 54 těžkou ránou. Nejvíc ze všech je otřesen 23-letý velitel roje Walter Nowotny. Nedlouho poté je Nowi stažen z fronty a přeřazen ke 101. cvičné eskadře ve Francii.

Poručík Karl Schnörrer byl zpět ve službě v červnu 1944, připojil se k jednotce Kommando Nowotny létající s proudovými stíhačkami Messerschmitt Me 262. Zde se oba kamarádi znovu setkali. Schnörrer se 8. listopadu 1944 stal očitým svědkem Nowotnyho smrti během spojeneckého náletu poblíž vesnice Hesepe v severozápadním Německu. Kommando Nowotny bylo po smrti svého velitele sloučeno s JG 7. Schnörrer byl povýšen na velitele letky 9./JG 7. 19. března 1945, celkem u této jednotky dosáhl 11 vítězství, z toho 9 čtyřmotorových bombardérů. Se svým 43. Sestřelem byl také vyznamenán Rytířským křížem (Ritterkreuz) ze dne 22. března 1945. 30. března 1945 při útoku na svaz amerických bombardérů nad Hamburgem sestřelíil dvě B-17, ale byl zasažen křížovou palbou bombardérů. S poškozeným letadlem se snažil vrátit na základnu, když mu odřízly cestu americké stíhačky P-51 Mustang, neschopen bojovat se rozhodl vyskočit z letadla, naneštěstí těsně po opuštění kokpitu narazil do směrovky svého letounu, navzdory hrozné bolesti otevřel padák a bezpečně přistál. Následně musel podstoupit kvůli svému zranění amputaci jedné nohy, což znamenalo konec jeho pilotní kariéry. Schnörrer zemřel 25. září 1979 v Norimberku ve věku 60 let.

„Quax“ Schnörrer absolvoval 536 bojových letů a dosáhl 46 sestřelů, z toho 35 na východní frontě, zbylých jedenáct na západní frontě a to v kabině proudové stíhačky Me 262.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]