Anton Karl Gebauer

From Wikipedie
(Redirected from Karl Anton Gebauer)
Jump to navigation Jump to search
Anton Karl Gebauer
Anton Karl Gebauer
Anton Karl Gebauer
Narození 16. července 1872
Horní Benešov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 30. května 1942 (ve věku 69 let)
Valden
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton Karl Gebauer (16. července 1872 v Horním Benešově[1]30. května 1942 Valden, Rakousko) byl rakouský cestovatel, etnograf a spisovatel.

Život[edit | edit source]

Jeho otec Anton Gebauer byl soukeník a zároveň obecní tajemník v Horním Benešově, č. p. 297 Turnergasse (dnešní Nerudova). Jeho znalosti a obdiv k vědeckým poznatkům byly impulsem pro životní dráhu jeho prvorozeného syna, pozdějšího badatele ve střední a jihovýchodní Asii. A. K. Gebauer studoval v Olomouci a v Opavě, a jako mladý učitel odešel do Waldviertelu v Dolním Rakousku. Dále pak vyučoval ve Vídni v Jubilejní škole v Jedlersee-Floridsdorfu a nakonec působil jako učitel tělocviku ve floridsdorfském gymnáziu. Zde získal tělesnou zdatnost a houževnatost, které mu byly tolik potřebné v jeho dalším životě. Oženil se 12. 6. 1923 ve Vidni II. v kostele sv. Františka Serafinského s Bertou Rábovou. Zemřel 30. května 1942 v rakouských Korutanech, ve Veldenu na břehu Wörtherského jezera.

Cesty[edit | edit source]

Od mládí miloval toulky přírodou, ale lákaly ho daleké kraje, na jejichž poznávání se připravoval pilným studiem jazyků, geografie a přírodních věd. První velkou cestu podnikl jako devětadvacetiletý roku 1901 do Afriky, kde sám a pěšky putoval po březích Nilu až k pověstným kataraktům (peřejím) na Horním Nilu. Za pět let byl již ve světadílu, který ho nejvíce poutal - v Asii. V roce 1906 procestoval Indii a svoje poznatky uveřejnil v knize „Um den Mount Everest (Pod Mount Everestem)“ (1925). Věhlas získal především svojí třetí velkou cestou v roce 1910, která ho vedla do pevninské jihovýchodní Asie, kde studoval přírodu, kulturu a lid Barmy a tzv. Šanských států (dnes severní Barma, Thajsko a Laos).

Oblasti téměř v Evropě neznámé, popsal v publikacích „Severní Šanské státy“ (1912) a „Burma, Tempel und Pagoden (Barma, chrámy a pagody)“ (1943). Asijská cestování korunoval v roce 1913 nesmírně náročnou, neprozkoumanou trasou, průrvou řeky Tsango (horní tok Brahmaputry) a Brahmaputry největším světovým pohořím Himálaj. PO vypuknutí první světové války byl zadržen britskými úřady a téměř pět let internován v himálajské oblasti. Konec války pro něho znamenal osvobození a návrat domů i s rozsáhlými přírodovědeckými sbírkami, jejichž nejcennější část daroval Národopisnému historickému muzeu ve Vídni.

Ocenění[edit | edit source]

Gebauerovy přednášky o buddhismu a brahmaismu ve vídeňské Uranii vzbudily takový ohlas, že je musel dvanáctkrát opakovat. Ve vědeckých kruzích byly ceněny zejména jeho zprávy o dosud málo známých oblastech Sahu (severní oblasti jihovýchodní Asie), za což byl jmenován členem - korespondentem několika geografických společností. Od státu (Rakousko) obdržel čestnou apanáž, a jeho rodná obec, Horní Benešov, ho jmenovala čestným občanem.

Literatura[edit | edit source]

  • Österreichisches Biographisches Lexikon, heslo Gebauer, Anton Karl. Sv. 1, str. 415. Dostupné online na [1]

Reference[edit | edit source]