Kalich (nádoba)

Pravoslavný kalich, Ipatěvský klášter v Kostromě, střední Rusko

Kalich (latinsky calix) má dva archetypy, jednak krátér – dvouuchou antickou nádobu různé velikosti, určenou k míšení vína s vodou, a také k jeho pití, a dále vinný pohár na členité noze.

V křesťanství ustálený pojem pro litugickou nádobu, to znamená pro předmět užívaný při bohoslužbě. Kalich naplněný vínem podle evangelií Ježíš Kristus podal svým učedníkům při Poslední večeři se slovy budoucí modlitby „Vezměte a pijte z něho všichni…“. Kalich se stal symbolem husitů a dalších skupin náboženské reformace, protože symbolizoval přijímání podobojí všech věřících – tedy nejen chleba, ale i vína. Odtud také pochází alternativní pojmenování husitů kališníci nebo stoupenci kalicha.

Kalich se užívá společně s paténou.

Typy a tvary

Kalich se skládá ze tří částí: noha (latinsky pés) je tvořena patkou (kruhovou, šestihrannou, laločnatou, či ozdobně vykrajovanou), z ní vyrůstá válcový nebo šestiboký dřík, na němž je kulovitý či zploštělý ořech (latinsky nodus), někdy s kruhovými nebo routovými výstupky krytými drahokamy nebo smaltovanými medailonky, někdy je dřík nahoře a dole sevřený dvěma prstenci. Na dřík nasedá kupa (číše, latinsky cuppa), která často bývá vložena do ozdobně probíjeného či tepaného koše.

Paténa je mělký kruhový talířek s mezikružím, často značeným křížem, dno bývá kruhové nebo laločnaté. Paténa patřičná ke kalichu má mít kruhovou prohlubeň tak velkou, aby přesně zapadla do obvodu kalicha jako poklička. Ve středověku se ještě ke kalichu užívala dvojice rourek nebo lžic na víno.

Typy kalicha:

dvouuchý, latinsky ansatus (středověký, sváteční)
pontifikální, honosně zdobený, vysoký 25–28 cm, je určen pro slavnostní (pontifikální) bohoslužbu společně s pontifikálním oděvem kněze,
všednodenní, menší cca 20–24 cm vysoký
utrakvistický (reformační) – určený k přijímání podobojí, nemusí být z drahého kovu a může mít objem až 2 litry, mívá také víčko
pravoslavný – často velký až do objemu 1 litru, může mít tvar květu (dole zúžený)

Materiály

Kalich určený k liturgii se dotýká svaté substance (vína, tj. Krve Kristovy), náleží ke skupině svatých nádob (latinsky vasa sacra), a proto má být podle církevních předpisů zhotoven z drahocenných materiálů, zlatý nebo stříbrný a pozlacený, nebo řezaný z drahokamu. Pokud je v chudém kostele zhotoven z obecného kovu, měl by být alespoň pozlacený či postříbřený. nejhonosnější kalichy bývaly řezané a broušené z onyxu (například z dómu sv. Marka v Benátkách), ale také například z horského křišťálu. Pouze výjimečně může být kalich z obyčejných rozbitných materiálů, jako je sklo nebo keramika. Od konce 20. století se předpisy lokálně přestávají dodržovat, například u augustiniánů na Starém Brně užívají kalich keramický.

Výzdoba

Eucharistické kalichy byly často velmi bohatě zdobeny tepanými či rytými medailony s ornamenty a s výjevy ze života Kristova (kalich pašijový), ze života Mariina (kalich mariánský), či s postavami svatých. V českých zemích jsou častým námětem postavy českých patronů (například kalich Svatováclavský nebo s výjevy ze života sv. Jana Nepomuckého). Dále se zdobily a zdobí niellem, emailem či vykládají drahokamy.

Posvátné relikvie

Nejznámější středověké nádoby uctívané jako kalich Ježíše Krista se dochovaly ve Španělsku a v Itálii. S duchovní podporou románského kalichu, uschovaného ve 12. století v klášteře San Juan de la Peña v Pyrenejích a v letech 1437–1439 přeneseného do pokladu katedrály ve Valencii, údajně zvítězili aragonští králové nad Maury. Druhý svatý kalich v téže době pomáhal v reconquistě králům Léonu a Kastilie. Třetí exemplář svatého kalichu s označením Sacro catino je mělkou mísou, vybroušenou z průsvitného zeleného smaragdu a je vystaven v pokladnici katedrály v Janově. Méně úspěšné bylo prohlašování dalších nádob za svatý Kalich, například byzantských kalichů a konvic ze sardonyxu v pokladu dómu svatého Marka v Benátkách.^[1] Hliněná či vosková pečeť svatého kalichu byla v raném středověku pro ochranu vkládána do základů novostavby kostela.^[2]

Existuje celkem pět historických artefaktů, které byly ztotožněny se svatým kalichem. Nejčastěji bývá v této souvislosti zmiňován tzv. Sánto caliz, uchovávný jako relikvie v katedrále ve Valencii. Jedná se o kalich z tmavě červeného achátu se zlatou nožkou, palestinské nebo egyptské práce, datovaný do 1. století př. n. l..^[3] Dalším "kandidátem" na svatý kalich, který se rovněž nachází ve Španělsku, je onyxový kalich princezny Urracy uchovávaný v chrámu Sv. Isidora v Leónu.^[4] Podle středověké italské tradice je svatým kalich zelená hexagonální číše z egyptského skla, uchovávaná jako relikvie v katedrále v Janově, kterou roku 1101 získal janovský vojevůdce Guglielmo Embriaco v Caesarei ve Svaté zemi. V 19. a na počátku 20. století byl v duchu romantických tradic s kalichem ztotožňován i tzv Nanteos cup, poškozený šálek z jilmového dřeva, nalezený na statku ve velšské vesnici Rhydyfelin. Jedná se o domácí velšský výrobek z období 11.-14. století.^[5] Je uchováván ve Velšské národní knihovně v nedalekém městě Aberystwyth. Zpořátku byla se svatým kalichem mylně ztotožňována i stříbrná nádoba, nalezená roku 1910 v severní Sýrii nedaleko Antiochie, vystavená v Metropolitním muzeu umění v New Yorku. Ve skutečnosti se jedná o byzantskou olejovou lampu z počátku 6. století.

Valencijský Sánto caliz
Kalich princezny Urracy
Janovská číše
Nanteos cup, 2016
Stříbrná lampa z Antiochie

Svatý grál

Grál je tajuplný předmět v legendách o keltském králi Arušovi. Robert de Boron tento motiv původem z keltské mytologie spojil s apokryfní legendou o Kristově kalichu Poslední večeře, do kterého při Ježíšově ukřižování Josef Arimatejský zachytil krev z Kristova boku. V nejznámější větvi legend tak má rytíři kulatého stolu hledaný svatý grál podobu kalicha a význam starobylé křesťanské relikvie. Centrum těchto legend se nacházel v Glastonbury, kde vrch Glastonbury Tor byl ztotožňován s ostrovem Avalon a ten pak s Boronovým vaus d'Avaron, „údolí Avaron“, kam měli kalich odnést dědici Josefa Arimatejského.

Označení „svatý grál“ se tedy vztahuje ke ztracenému kalichu v artušovských legendách, nikoli ke (svatému) kalichu Ježíše Krista v jiných příbězích a legendách.

Odkazy

Reference

↑ David Buckton (ed.): Il tesoro di San Marco. Olivetti Milano 1984, s. 86-94
↑ Lexikon der christlichen Ikonographie, díl 2, Allgemeine Ikonographie. Ed. Wolfgang Braunfels. Freiburg-Rom-Basel-Wien 1992, s. 40
↑ "Spanish academic revives speculation about authenticity of the Holy Grail". AD2000. Vol. 12, no. 9. October 1999. p. 12. Archived from the original on 10 October 2006.
↑ Historians claim Holy Grail is in church in Leon, northern Spain Archived 2014-05-06 at the Wayback Machine by Bob Fredericks (News.com.au, 1 April 2014)
↑ Wood, Juliette (5 March 2013). "The Phantom Cup that Comes and Goes: The Story of the Holy Grail". Gresham College. London. Lecture given at the Museum of London. Retrieved 6 August 2014.

Literatura

Joseph BRAUN, Das christliche Altargerät in seinem Sinn und Entwicklung. München 1932

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu kalich na Wikimedia Commons
Článek o liturgických předmětech včetně kalicha na webu krasaliturgie.cz Liturgická náčiní a jejich význam, Krása liturgie

[1] David Buckton (ed.): Il tesoro di San Marco. Olivetti Milano 1984, s. 86-94

[2] Lexikon der christlichen Ikonographie, díl 2, Allgemeine Ikonographie. Ed. Wolfgang Braunfels. Freiburg-Rom-Basel-Wien 1992, s. 40

[3] "Spanish academic revives speculation about authenticity of the Holy Grail". AD2000. Vol. 12, no. 9. October 1999. p. 12. Archived from the original on 10 October 2006.

[4] Historians claim Holy Grail is in church in Leon, northern Spain Archived 2014-05-06 at the Wayback Machine by Bob Fredericks (News.com.au, 1 April 2014)

[5] Wood, Juliette (5 March 2013). "The Phantom Cup that Comes and Goes: The Story of the Holy Grail". Gresham College. London. Lecture given at the Museum of London. Retrieved 6 August 2014.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]