Kalendář z Coligny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kalendář z Coligny (francouzsky Le calendrier de Coligny) je keltský kalendář z 2. století nalezený roku 1897 v Coligny na východě Francie v departmentu Ain poblíž hranic se Švýcarskem.[1] Jedná se o lunisolární kalendář s pětiletým cyklem 62 měsíců. Jedná se o hlavní zdroj pro rekonstrukce starověkého keltského kalendáře. Kalendář je psaný keltským jazykem galštinou v písmu latince. Kalendář se dnes nachází v muzeu Lugdunum v Lyonu. Kalendář je mimořádně zachovaný, dodnes se zachovaly názvy všech měsíců a lze z něj přesně určit galský kalendářní systém.

Kalendář z Coligny.

Kalendář byl vyryt do bronzové desky, ze které se dodnes zachovalo 73 fragmentů. Deska byla původně široká 148 cm a vysoká 90 cm.[2][3] Podle analýzy stylu písma a doprovodných předmětů pochází z 2. století.[2][3]

Systém kalendáře[editovat | editovat zdroj]

Překreslení kalendáře od Seymour de Ricci z roku 1926.

Kalendáři má 12 měsíců a 354 dní, ovšem první a poslední rok pětiletého cyklu měl 13 měsíců. Měsíc se skládá z šesti týdnů a 29 či 30 dní. Týden se skládá z pěti dní. Roky tvořily pětileté cykly skládající se z 60 klasických měsíců a dvou přestupných měsíců. Každých 30 let byl přestupný měsíc vynechán. Podle římského historika Plinia staršího začínal každý keltský kalendář šestým dnem lunárního cyklu. Keltové rozdělovali rok na 2 poloviny: letní polovinu (od května do října) a zimní polovinu (od listopadu do dubna).

Seznam měsíců[editovat | editovat zdroj]

Každý rok měl 12 měsíců, které se nazývaly: Samonios, Dumannios, Rivros, Anagantios, Ogronios, Cutios, Giamonios, Simivisonnios, Equos, Elembivios, Edrinios, a Cantlos. Přestupný měsíc Quimonios se nacházel prvním roce pětiletého cyklu a přestupný měsíc Sonnocingos se nacházel v posledním roce kalendářního cyklu.

Value Měsíce Dny Etymologie Výklad
I-1 Quimonios 30 Neznámá Přestupný v prvním roce cyklu.
1 Samonios 30 Samo znamená v galštině léto. Letní polovina roku začínala v květnu.[4] Květen, 17. probíhaly slavnosti.
2 Dumannios 29 Podoba s latinským fūmus (kouř, dým). Podle Delamarreho Dumannios znamená měsíc fumigace, čímž se myslí náboženský oheň.[5] Červen
3 Rivros 30 Podoba s prakeltským remros, staroirským remor (tlustý) a velšským rhef (tlustý). Podle Delamarreho Rivros znamená tlustý měsíc.[3] Červenec
4 Anagantio 29 Dle Delamarreho název znamená něco ve smyslu nechodit, což se skládá z negující předpony an a agant (jít).[3] Srpen
5 Ogronnios 30 Měsíc studené vody, viz. velšské oer (studený).[3] Září
6 Cutios 30 Měsíc vzývání, viz Gutuater (galský kněz, který vzývá bohy).[3] Říjen
I-2 Sonnocingos 30 Měsíc Slunce.[3] Přestupný v posledním roce cyklu.
7 Giamonios 29 Název je odvozen z galského slova giamos (zima). Zimní část roku začínala první ten tohoto měsíce. Listopad
8 Simivisonnios 30 Simi znamená polovina, tudíž název může odkazovat na polovinu dráhy Slunce.[3] Prosinec
9 Equos 29 or 30 Epos (galsky kůň), odvozené z řeckého Hippios.[6] Leden
10 Elembivios 29 Elantia (galsky jelen), viz. elain (velšsky jelen) Únor
11 Edrinios 30 Aidos (keltský kořen pro oheň), viz. aidd (velšsky oheň), oaz (bretonsky nepřátelství).[3] Březen
12 Cantlos 29 Měsíc zpěvu, viz. píseň: cétal (staroirština), cathl (velština) keñtel (bretoština), též. cantare (zpívat, latina). Duben

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lehoux, D.R. (2000). Parapegmata: or Astrology, Weather, and Calendars in the Ancient World (PDF) (Ph.D. thesis). Toronto, Canada: University of Toronto. Dostupné online: https://www.collectionscanada.ca/obj/s4/f2/dsk2/ftp03/NQ53766.pdf. (anglicky)
  2. a b Duval, Paul-Marie; Pinault, Georges, eds. (1986). Les calendriers de Coligny (73 fragments) et Villards d'Heria (8 fragments). Recueil des inscriptions gauloises. Vol. Tome 3. Paris, FR: Editions du CNRS. pp. 35–37. (francouzsky)
  3. a b c d e f g h i Delamarre, Xavier (2003). Dictionnaire de la langue gauloise: une approche linguistique du vieux-celtique continental (2nd ed.). Paris, FR: Editions Errance. ISBN 978-2877722377. (francouzsky).
  4. Delamarre (2003), s. 267
  5. Delamarre (2003), s. 154
  6. Delamarre (2003), s. 165

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DELAMARRE, Xavier. Dictionnaire de la langue gauloise: une approche linguistique du vieux-celtique continental. 2. vyd. Paříž: Errance, 2003. 440 s. ISBN 978-2877722377. (francouzsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]