Staroirština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Staroirština
Počet mluvčích0
Písmolatinka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3sga
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Staroirština (Goídelc; irsky: Sean-Ghaeilge) je nejstarší formou keltských goidelských jazyků, v níž se dochovalo mnoho psaných textů. Jazyk se používal zhruba v letech 600 až 900. Nejstarší dochované texty jsou datovány zhruba léty 700–850. Kolem roku 900 jazyk již přešel do rané střední irštiny. Některé staroirské texty pocházejí z 10. století, pravděpodobně se jedná o kopie starších textů. Staroirština je předchůdcem moderní irštiny, manštiny a skotské gaelštiny. Staroirština je známá tím, že má zvláště složitý systém morfologie a zejména alomorfie (více či méně nepředvídatelné variace kmenů a přípon za různých okolností) a také složitý zvukový systém zahrnující gramaticky významné souhláskové mutace na počáteční souhlásce slova. Studium staroirštiny je stále výrazně ovlivněno pracemi malého počtu vědců působících na konci 19. a počátku 20. století, jako jsou Rudolf Thurneysen (1857–1940) a Osborn Bergin (1873–1950).

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Číslovky[editovat | editovat zdroj]

Staroirsky Česky
óen jeden
dva
trí tři
cethair čtyři
coíc pět
šest
secht sedm
ocht osm
noí devět
deích deset

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Old Irish na anglické Wikipedii.