Kalašové
| Kalašové | |
|---|---|
 Kalašské ženy ve slavnostních krojích | |
| Populace | |
| cca 5000 | |
| severozápad Pákistánu | 5000Kalašů |
| Náboženství | |
| kalašské náboženství, v posledních letech islamizace | |
| Příbuzné národy | |
| Hunzové, Núristán | |
Kalašové jsou indoevropská národnost žijící v severozápadní části Pákistánu. V počtu asi pět tisíc příslušníků obývají horská údolí v okolí města Čitrál. Vyznačují se dlouhověkostí a poklidným způsobem života, založeném na pastevectví koz a pěstování vlašských ořechů, vína a meruněk. Mezi Kalaši se vyskytují četné evropské typy se světlou pletí a modrýma očima – podle legendy jsou, stejně jako Núristánci a Hunzové, potomky vojáků Alexandra Velikého.[1] Pro to však nejsou žádné důkazy. Podle genetických výzkumů jsou Kalašové velmi izolovanou skupinou s některými unikátními genetickými znaky, zřídka se vyskytujícími v okolních populacích. Podle jedné genetické analýzy tvoří Kalašové samostatný cluster, přičemž další clustery tvoří Afričané, Evropané, obyvatelé Středního východu, Jihoasiaté, Východní Asiaté, Melanésané a Indiáni.[2]
Moderní genetické výzkumy zjistily, že Kalašové mají vysoký podíl genů lidu jámové kultury, kteří do Střední Asie migrovali z východní Evropy.[3]
Kalašové stále vyznávají své tradiční náboženství.
Součástí jejich tradic jsou i rozsáhlá práva žen: na rozdíl od zbytku Pákistánu chodí nezahalené a účastní se veřejného života. Postup moderní civilizace ale přináší zvýšenou míru islamizace Kalašů, kteří se snaží uchránit svoji identitu mj. blízkou spoluprací s Řeckem.[zdroj?]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Svět bez obalu: Video: V Pákistánu zřejmě stále žijí potomci vojáků Alexandra Velikého. Seznam Zprávy - RFL/RL [online]. Seznam, 2021-05-26 [cit. 2021-05-27]. Video. Dostupné online.
- ↑ Rosenberg NA, Mahajan S, Gonzalez-Quevedo C, et al. Low levels of genetic divergence across geographically and linguistically diverse populations from India. PLoS Genet.. 2006, s. e215. Dostupné online. DOI 10.1371/journal.pgen.0020215. PMID 17194221.
- ↑ LAZARIDIS, Iosif. The genetic structure of the world’s first farmers. [s.l.]: bioRxiv.org, 2016. Dostupné online. S. 123.
